Pomoc pro Pastrňáka přijde z extraligy. Hvězda málem přišla o zuby

/Od reportéra přímo z Itálie/

Cestou ze zastávky autobusu do hokejové haly jste si dnes nemohli nevšimnout tří stanovišť. Na každém stáli muž a žena, v ruce měli knihu a významně se na každého kolemjdoucího usmívali. Nabízeli, že ukážou cestu k Bohu.

Těsně před play off hokejového turnaje si vybrali dobrý termín. Dát se teď na modlení může být jednou z variant.

Náborové skupině ovšem chyběla akreditace, takže k tréninkové hale, kde se chystal český tým, se nedostala.

Jejich líbezný úsměv tedy k Radimu Rulíkovi nebo Davidu Pastrňákovi nedosáhl. Český tým se v osmifinále s Dánskem (úterý 16:40) musí spolehnout na vlastní kouzla.

I když moc nechybělo a chystal se plán bez největší hvězdy, Pastrňáka.

Tým na tréninku cvičil přesilovku, když ostrá nahrávka Martina Nečase lízla hokejku a prásk. Přímo Pastrňákovi do hlavy! Puk narazil přímo do štítku, který chrání oči. Stačilo o chlup níž a zuby byly pryč – v lepším případě.

„Trochu jsem se lekl, ale naštěstí to vletělo jen do helmy. Měl jsem kliku,“ odfrkl pak útočník.

V obřím stanu, kde vznikla tréninková hala, si nejsledovanější český hráč zkoušel kombinace s Romanem Červenkou. Hokejka s nápisem „Pasta 88“ čarovala kličky, jako by si na čepel namazal lepidlo. Neodskočil ani jeden puk.

Byla to jiná situace než v zápasech. V Miláně zatím nedostává moc prostoru, aby vynikl. Pořád je pod dozorem. „Soustředím se na to, abych byl lepší a měl s pukem na hokejce větší klid. Dá se říct, že ve středu turnaj teprve začíná,“ odvětil Pastrňák.

Radim Rulík nikde na tabuli sestavu nenapsal, ani hráči netrénovali ve trojicích. Ale dalo se vyčíst, že k hlavní hvězdě plánuje nasadit dvojici Lukáš Sedlák - Roman Červenka, která spolu hraje za Pardubice.

Česko tak vsadí v osmifinále na Červenkův přehled a Sedlákovu energii. Tahle kombinace by měla Pastrňákovi pomoci trochu roztáhnout křídla. „Doufám, že něco vymyslíme,“ přikývne kapitán Červenka.

Sám vidí, co se kolem Pastrňáka děje. Třeba Švýcaři nastoupili s plánem ho vyloženě izolovat od zbytku hráčů na ledě. Jakmile měl puk, hned se bránící družina zajišťovala a nutila ho kličkovat, aby se utopil ve vlastních nápadech. „Pozornost má velkou, ale je to úděl těch nejlepších hráčů. Věřím, až to bude nejvíc potřeba, bude tam, kde má být,“ souhlasí Červenka.

Na jeden nádech pak ještě přidá: „Ale nehraje špatně, jen to má strašně těžký.“

Když Pastrňák slyší o zesílené pozornosti, hned situaci převrací víc k sobě: „Je to náročnější, ale každý si dopředu monitoruje, jak hraje soupeř. To je normální. Spíš to beru tak, že musím být lepší. A věřím, že budu.“

Ani nepůsobí dojmem, že by ho neustálé osekávání, klepání na holeně nebo drobounké píchání hokejkou nějak frustrovalo. „Ne, s tím se musí počítat,“ zazubí se. Jasně, je to daň za to, že umí dělat v NHL přes 100 bodů.

Na druhé straně by soupeři byli blázni, kdyby před ním uhýbali. Dánsko se svými ohromnými obránci nasadí podobný model jako Švýcaři. Lidově řečeno - bude chtít Pastrňáka řezat. „Soustředím se, abych hrál dobře. Když na sobě budu mít dva hráče, tak musím prostě najít spoluhráče. A vím, že potřebuju hrát víc v ofenzivní zóně. Tam jsem strašně málo,“ přemýšlí útočník.

V jednu chvíli hráli čeští ofenzivní hráči na tréninku s pukem dost. Šli si zkoušet přesilovku, která se měla s Davidem Pastrňákem, Martinem Nečasem, Filipem Hronkem, Ondřejem Palátem nebo Tomášem Hertlem tvářit jako nukleární zbraň. Jenže Česko využilo na turnaji jednu z osmi. Plány vypadaly úplně jinak.

Hertla s Palátem tak nahradí Sedlák s Červenkou. Skupina před nácvikem hodně dlouho mluvila, hráči si ještě vyjasňovali, jak má všechno vypadat.

Nikdo je nehlídal, jen dohlížel asistent trenéra Marek Židlický. Ale všechno nechal na zmíněné pětce, ať si věci namalované v kabině doladí pánové sami.

„Zavřeno!“ zařval Matěj Stránský, když chytil v roli bránícího hráče nahrávku, která šla přes střed na druhou stranu. Pokud by ve středu Pastrňák a spol. slyšeli od Olivera Lauridsena „ingen vej“, tedy stejný termín dánsky, byl by to větší problém.

„Na tréninku moc nepoznáš,“ usmál se Červenka při dotazu, jaký dojem má z přesilovky. Spíš záleželo, aby si hráči ukotvili pozice, poznali prostory, kde se kdo bude držet. Základní vzorec pak stejně vždycky může změnit pohyb soupeře. Ve výsledku je klíčová improvizace, aby se hráči dostali do kýžených střeleckých pozic.

Když český kapitán odpovídal na otázky, na ledě zůstával ještě obránce Filip Hronek a zkoušel mučit střelbou brankáře Lukáše Dostála. Za Červenkovými zády si nachystal vždycky tři puky a testoval svoji ránu.

Hokejka se vždycky prohnula do předpisového luku podle toho, jakou sílu vložil do rány. Závěrečné tři puky mu Dostál sebral. Poslední ránu schoval do lapačky.

Hronek se jen podíval ke stropu, že chtěl pálit ještě o pár centimetrů jinam, aby napnul síť. Ale s gólmanem si jel hned ťuknout pěstí. Z úsměvu i gesta bylo cítit poděkování, že mu Dostál šel krotit jeho bomby, a respekt, jak silným byl soupeřem.

Oba odjeli do šatny.

Po třech zápasech na olympiádě je tým ve fázi, že sám od sebe čeká víc. „Vždycky tam trocha něčeho chybí, vidíme to. Teď je potřeba vybalit s Dánskem nejlepší zápas,“ říká Červenka.

Kanada jeho tým zničila ve všech ohledech, po výhře proti Francii mrzela fáze, kdy mužstvo vypnulo koncentraci a soupeř dal tři góly. Švýcarsko skončilo hodně bolavou tečkou, když prodloužení rozhodla trefa soupeře. Jeden gól tak soka posunul do větve, kde ho nejprve čeká Itálie a v případném čtvrtfinále Finsko.

Je to o dost příjemnější varianta než Dánsko a pak eventuálně Kanada. „Každý zápas je tady důležitý, poslední se Švýcarskem byl taky, ale je pryč. Pořád jsme v turnaji,“ glosuje současnou situaci Červenka.

Takže? „Prostě se tomu musíme postavit. Připravíme se na Dány,“ dodá kapitán. O Kanadě ani slovo.