Pastrňák je hvězda, kterou musí hlídat i Kanada. V týmu si získal respekt

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/od zvláštního zpravodaje v Itálii/

Až se dnes (16:40) rozjede zápas s Kanadou, první český na olympiádě, každý upne pozornost na něj, na hráče s číslem 88. Věří mu fanoušci doma i všichni v českých dresech, kteří si koupili lístek na zápas do Milána.

Tým Kanady se na něj zaměří rovněž, protože David Pastrňák je ofenzivní hrozbou, i kdyby za sebou tahal na laně čtyřbob. Vždycky něco vymyslí. Čeká se to od něj. „Už se nemůžu dočkat, hlavně, ať to začne,“ zní jeho reakce.

Není ve stresu, jen jde hrát hokej. „Nikdy jsem ho neviděl nervózního,“ přikývne i další reprezentant Ondřej Palát. „Pasta je tak nějak pořád… no v chillu, v pohodě. Je to hráč úrovně Jágra nebo Eliáše,“ trefí přesně na komoru.

Ne, tohle srovnání není přes čáru.

Pastrňák má výhodu, že od roku 2012 působil ve Švédsku a v Bostonu hraje NHL od podzimu 2014. Vyhnul se českým očím. Takže nemusel vstřebávat tolik srovnávání s Jaromírem Jágrem. Toho si dost užili Petr Sýkora, Jiří Hudler, Michael Frolík nebo Tomáš Hertl. Často slyšeli, že mohou být novým Jágrem, četli to o sobě, odpovídali na otázky, jak se v téhle roli cítí.

Pastrňák se téhle cestě vyhnul. Přitom jde hodně podobným směrem jako nejslavnější český útočník historie. Taky má schopnost ovládnout zápas, i když soupeř jeho jméno napíše na tabuli největším písmem a pětkrát podtrhne. A úspěšně dělá dojem, že se u každého kontaktu s pukem baví.

Má radost z hokeje, z kliček i drobných blbůstek kolem.

V olympijské vesnici se dají najít různé možnosti, jak se odreagovat. Mladý rychlobruslař Metoděj Jílek se stal rekordmanem v závodech na automobilovém simulátoru. Nebo si můžete zajít hrát ping-pong. „Tam nemůže chybět, s Pastou ho hrajeme,“ přikývne hned útočník Radek Faksa.

Defenzivní pes, který si vybudoval v NHL kariéru na chytání nejlepších útočníků soupeře, má pro útočníka Bostonu slabost. Nezahráli si spolu od MS v roce 2018. V jednom týmu se znovu sešli až teď v Miláně. „Pasta je super kluk, vždyť je tam od nás z Moravy,“ hned zdůrazňuje Faksa. „Známe se dlouho a je to pořád ten samý kluk, žádná superstar, pořád je s ním sranda.“

Bavit se jeho fintami a kousky na tréninku možné momentálně není. Trenér Radim Rulík je zamkl, aby měli hráči klid.

Ale když přišel Pastrňák mezi novináře, vidíte, že se nic moc nemění. Pusa od ucha k uchu, brusle posunutá trochu dozadu, trpělivě se snaží odpovědět na každý dotaz. Když už je tady.

„Uvědomujeme si, že abychom měli proti Kanadě šanci, potřebujete odehrát perfektně prakticky celý zápas. Je potřeba jít do toho s respektem, ale taky odvážně. Třeba si vzít příklad z naší dvacítky,“ smeká před cestou mladého týmu, který třikrát po sobě vyřadil Kanadu v play off na mistrovství světa. Podle prognóz to vždycky mělo být naopak.

Asi už v Miláně neudělá divočinu, kterou bavil na mistrovství světa 2018. Nebo jinak, možná ji udělá, ale určitě se nebude nahrávat, aby kolovala na sociálních sítích.

Tehdy se v pozdějších hodinách sešel se spoluhráči Robertem Kousalem, Davidem Krejčím a Radko Gudasem na pokoji. „Terezka Kerndlová, schody z nebe,“ uvedl svoje představení. A spustil její song „Schody do nebe“. Zbytek party dělal vokály, Krejčí čistil panence zuby.

Bláznivá věc, která k Pastrňákovi patřila. Dnes je se sociálními sítěmi opatrnější, sdílí méně věcí. Ale svoje „andělské střílny“ ladí obrazně řečeno pořád. Gólů dává mraky.

Ve 29 letech je hráčem ve vrcholné formě, který se v Bostonu od pánů Cháry, Bergerona, Krejčího nebo Marchanda naučil, co je v hokeji nejdůležitější – mysl vítěze. Nevyjde to vždycky, ale musíte pro úspěch udělat všechno, co se dá.

Je cítit, jaký respekt si v NHL získal. Brad Marchand je teď jedním z klíčových hráčů Kanady, z Bostonu přestoupil na Floridu, vyhrál s ní Stanley Cup. Ale Pastrňáka, kterého pomáhal formovat, má pořád pod dohledem. „Jsme kamarádi do konce života. Povýšil svoji hru na vyšší úroveň, za což jsem šťastný,“ říkal skupině českých novinářů v dějišti olympiády.

Pastrňák by mu mohl být už jedno, ale není. Když přilétl dotaz, jestli ho zkusí nějak vydráždit, protože v tom je Marchand mistr, zavrtěl hlavou: „Takového hráče necháváte být. Je až moc dobrý a nebezpečný. Akorát by vás donutil zaplatit, kdybyste na něj něco zkoušeli.“

Ale klíčová věta je, že Pastrňák povýšil svoji hru. To je totiž jeho poznávacím znamením. Dřív možná dělal kličky víc pro efekt, teď svoje kouzla využívá výhradně proto, aby jeho tým dával góly. Jak vyzrál, proměnil se.

Z divokého mladého kluka se stal… „Myslíte to tak, jak se z něj vyloupl takový divoký starší kluk?“ rozesmál se při otázce Seznam Zpráv Radko Gudas.

Hned ale všechno uváděl na pravou míru: „Ne, dělám si srandu. Je krásné vidět, jak se pořád posouvá. Chce vyhrát za každou cenu, obětuje tomu všechno. V Bostonu táhne celý tým, to vidím fakt každý zápas. Těším se, jak bude hrát s námi. Je to hráč světové kvality.“

Charakter Pastrňák ukázal na předloňském mistrovství světa v Praze. Vždycky jezdí na reprezentační turnaje, když může a je volný. Ale sem přijel zraněný, věděl, že není v pořádku a nevybalí úplně naplno, co dovede. V první řadě v Bostonu vysvětlil, proč je pro něj takový turnaj důležitý a že opravdu musí jet. Pak se v Praze i za pomoci vyhlášeného fyzioterapeuta Pavla Koláře dával dohromady.

Kyčel bolela jak pes, stejně hrál. Nedával góly, čekal na svůj moment. Jeho řeč těla přitom vůbec neukazovala, že by byl naštvaný. Žádné bouchání hokejkou o ledu, žádné kroucení hlavou jako signál, že by mu někdo přihrál špatně.

Památná trefa pak přišla ve finále, kdy rozhodl zápas o zlato se Švýcarskem.

„Je skvělé mít takové lídry a hráče na nejvyšší úrovni, kteří dodržují pravidla,“ ocenil jeho přístup Gudas. Jeho slova tady mají váhu, protože on je hráč, který vždycky říká pravdu. Neschovává se za frázemi. Co si myslí, řekne.

Takže David Pastrňák? „Přesně ten typ, kterému je jedno, jestli gól dá on, nebo někdo jiný. Hlavní je, abychom ho dali my a zápas nějak urvali.“

Proto je tak cenný pro svůj tým. Sto bodů v NHL zvládne několik výjimečných hráčů. On vyniká tím, že myslí ještě trochu jinak.