Článek
Soupeře srazil třemi body, dvěma góly a jedním fenomenálním sólem z vlastního pásma, kdy projel kolem tří soupeřů a přehodil brankáře Sparty. I proto byl David Tomášek vyhlášen nejlepším hráčem nejsledovanějšího utkání extraligy.
Tomášek si vyzkoušel angažmá v obou klubech a nedávnou životní epizodou jen podtrhl, jak speciální duel se právě odehrál.
„Tady v Pardubicích jsem začínal, ve Spartě respektuju plno lidí a hráčů a mám ten klub pořád nějakým stylem rád, určitý čas jsem tam taky strávil. Trošku motivaci jsem ale měl za to jedno vyjádření během olympiády,“ přiznal Tomášek. „To byl jediný moment, který jsem chtěl využít pro svůj vnitřní motor. A jediná věc, co mi na té situaci vadila.“
Narážel na to, že když odjel reprezentovat národní tým do Milána, těsně před startem olympijského turnaje Sparta vydala prohlášení, že Tomášek odmítl její nabídku výrazně nad „dosavadním platovým maximem v klubu“.
I Tomáškovy výroky vysvětlují podstatu toho, co z duelů Sparty s Pardubicemi dělá něco extra. Víc než zápas. Daleko víc než jen dění na ledě. A nejde jen o to, že se po něm prohání extraligové hvězdy a řada hokejistů, kteří se protočili na obou stranách (Mikliš, Špaček, Košťálek, Hyka, Sobotka, Blümel nebo Smejkal).
V třaskavém měření vládnou Pardubice. Nedělní domácí výhra 6:4 to potvrdila.
Dědek poráží Pražáka
Ještě v předminulé sezoně přitom Pražané nadělovali Východočechům debakly typu 8:1, 6:2 či 4:0. Jakmile došlo na střet s Dynamem, vyhecovala se Sparta ještě víc a soupeř tehdy v základní části působil poněkud zaskočeně. Tyhle časy už jsou ale pryč. Po neděli se v útrobách enteria areny usmíval Petr Dědek. Majitel domácího klubu si radostně s hráči dával pěstičky. V symbolickém souboji miliardářských vlastníků zase jednou předčil Karla Pražáka.
Právě Dědek si veřejně stěžoval na jaře, kdy pozornost od skvostného hokeje odvádělo dění v zákulisí. Dědek se ohradil proti vulgárním pokřikům sparťanských fanoušků a vyzval extraligového ředitele Martina Loukotu k rezignaci. Pardubice dokonce Spartu obvinily z podněcování fanoušků k urážkám, z druhé strany zase rezonoval břitký projev kouče Jaroslava Nedvěda. Nejsou to hlavní body, které si z poslední semifinálové série pořád pamatujete?
Od té doby se oba celky nepotkaly. Až do neděle, kdy se střetly na východě Čech.
Tam, kde se začalo systematicky pracovat s honosnou – byť pro někoho přehnanou – nálepkou „hokejové El Clásico“. Na papíře nenajdete na nejvyšší české úrovni lepší duel. A nynější emocemi nabitá přestřelka to opět ukázala.
Třinec je sice jak aktuálně, tak dlouhodobě lepší, takovou pozornost ale sám nikdy nepřitáhl. Kdežto tady se už pár let neutkávají jen dva týmy, ale rovnou dva hlavní marketingové taháky soutěže. Kolosy vedené silnými podnikateli, mohutně investujícími do svých značek. A tím nepřímo také do extraligy, která z těchto závodů vydatně těží na ledě i mimo něj.
Pardubická radost ve šlágru se Spartou.
„Tyhle zápasy jsou pokaždé extrémně vyhrocené, ať už se hraje kdykoli a kdekoli. Vždycky je plno a parádní atmosféra,“ říká pro Seznam Zprávy někdejší sparťanská legenda Pavel Richter.
„Já kolem toho nějaký humbuk nevnímám, zvlášť ne na začátku sezony. Potom, jak to vypadalo na jaře, tam rivalita je. Ale třeba duely Sparty s Brnem jsou taky vyhecované, dříve jsme tu měli ještě Spartu se Slavií,“ kontruje naopak Václav Nedorost, bývalý skvělý útočník a dnes sportovní manažer Českých Budějovic. „Spíš si je každý vědom, kolik do toho oba týmy investují. Pardubice jsou extrém, Sparta nezůstává o moc pozadu. V tom to může být souboj titánů.“
Přímo v centru dění, ve sportovním areálu v těsné blízkosti Labe, kam se někteří z fanoušků v neděli přesouvali i z motocyklové Zlaté přilby, každopádně humbuk panoval.
Ještě se nezačalo a sparťanský kotel se už činil. Tak jako před pár měsíci se ze schovaného růžku stadionu ozýval pokřik Je*at Dědka!, který přispěl ke zmiňované jarní bouři. Hanlivými hesly krátce nato zareagoval i kotel Dynama.
Načež za neodbytného zvuku tleskátek rozesetých v hledišti odstartoval mač, na kterém nešlo vůbec znát, že je teprve začátek října a extraliga se ještě ani pořádně nerozjela.
Přímočarý hokej někdy až vzbuzoval dojem, že se šance rodily jen tak z ničeho. A že jich bylo, po celý zápas. Sparta díky přesilovkové ráně Ronalda Knota rychle zvládla zareagovat na Tomáškův úvodní gól a s trochou štěstí mohla odcházet při první pauze s vedením, kdyby Filip Chlapík proměnil samostatný únik.
Nestalo se a na druhé straně ukázal skvostný přehled nestárnoucí Roman Červenka. Toho večera také tříbodový, tím pádem dále atakující nejen absolutní rekord Martina Růžičky v podobě 83 bodů – s takovou formu může Červenka hledět až ke stovce! Ve 14. minutě viditelně už dopředu věděl, co udělá. Když získal puk, rychle za ním chvátal obránce Seppälä. A tak si autor zlatého gólu z posledního ročníku stáhl kotouč, soupeře poslal do protipohybu, roztáhl mu nohy a mezi nimi schoval přesnou střelu ke vzdálenější tyči.
„K tomu už není ani co dodat,“ smál se Tomášek.
S odpovědí marně přicházela celá Sparta, jiskra z první části se úplně vytratila.
„Stojíte a čumíte,“ vychutnával si hostující příznivce domácí kotel po teči Sedláka na 3:1. Pražané po většinu prostředního dějství neměli žádnou protizbraň. O předbrankový prostor gólmana Willa v podstatě nezavadili, zatímco obránce Pysyk zajel do vlastního brankáře Kováře, kterého tak mnohem snáze počtvrté v zápase překonával Gazda.
Hned osm sekund nato dost kuriózně skóroval hostující Pospíšil, když se jeho střela otřela o plexisklo a zamířila za zaskočeného Willa, vyjetého pro puk za vlastní branku. Zdálo se, že Sparta našla záchytný bod, jenže kotouč se odrazil od záhybu plexiskla, které už není součástí hřiště. A domácí se vytasili s úspěšnou výzvou.
Výhra i v bitce
Hned po následném vhazování, za pouhé čtyři sekundy, přišla bitka. Rukavice shodil sparťanský kapitán Chlapík, který se opakovaně pouští do vypjatých akcí. Tentokrát proti dlouhánu Smejkalovi.
„Ptal se mě na buly, říkal mi, ať jdu,“ líčil druhý jmenovaný, mimochodem jasný vítěz pěstního souboje. Možná i trošku zaskočený tím, kdo ho právě vyzval. Rád ale nabídku přijal. Vyřadil tím na pět minut ze hry nejproduktivnějšího borce z řad Sparty. S výhrou navrch.
„Nikomu to není jedno, Filip je kapitán, tak chtěl tým vyburcovat. Samozřejmě z toho neskáču radostí do stropu, protože ho chci mít na ledě, ale hráči fungují v nějakých emocích. Udělal to tak, jak to cítil. Nic víc k tomu nemůžu říct, chápu to, i když radši bych byl, kdyby hráči dávali góly,“ poznamenal Augusta.
Po nepříliš taktickém rozhodnutí stejně vrátil Spartu do hry dvěma trefami Devin Shore. Jenže pak se prosadila třetí domácí letka s Kelemenem, zadovkou nahrávajícím Noskem a uklízejícím Kondelíkem. Když se k tomu přidala ještě Tomáškova paráda, bylo hotovo.
Spartě chyběl disciplinárně potrestaný Jiří Sekáč, další posila vedle Matěje Blümela, který v utkání zůstal úplně stranou. K tomu absentují ještě Dzierkals, Horák nebo Raška. Jak moc by ale týmový výkon pozvedli?
Pardubice vedle Tomáška s Noskem kádr doplnily o další eso Matěje Stránského, bojují s těžkým přetlakem ve středu útoku, přesto se daleko víc prezentují jako funkční soukolí. Postupně se rozjíždí a víceméně naplňují očekávání. Na rozdíl od Sparty.
Neděle jen ukázala, že si na ni i ostatní týmy mohou přes silné finanční zázemí Pražanů věřit, včetně Nedorostova Motoru.
„Já úplně kritický nejsem, je to začátek sezony, vidím tam týmový duch a věřím, že se to srovná. Ale je fakt, že někteří hráči zatím nejsou v úplně ideální formě,“ cítí také Richter.
Už loni šel jeho milovaný tým do vyřazovacích bojů až ze sedmého místa, což není jen formalita, ale hlavně značně nevýhodné výchozí postavení při útoku na kýžený titul. Ten zůstává už dvacátým rokem pro Spartu pouhým snem.
Teď se Pražané zaučují v novém systému, zatím se však stále trápí, patří jim osmá příčka. A trenér Patrik Augusta už připustil, že se v klubu rozhlíží po hráčských alternativách. Ani jeho trenérský věhlas zatím nepomáhá. Ideální příležitost k výmazu mdlého úvodu sezony nevyužil.
„Rozhodla agresivita, my jsme neuhrávali souboje a soupeř v nich byl jednoznačně lepší. To byl klíč. Vidím, že nějaké systémové prvky už máme naučené, ale bez těchto maličkostí je každý systém k ničemu,“ zdůraznil Augusta. „Když dojde na souboje hokejka na hokejku a o kotouč, podle mě z většiny rovnovážných situací nakonec s pukem vyjížděl soupeř. Musíme být lepší, přes tohle jen blbě vidím nějaká pozitiva.“
To Pardubice jsou dál. Anabází s novým trenérským tandemem Filip Pešán, Karel Mlejnek si prošly už loni. Mistrovský titul obhajují a nyní jen potvrdily, že největšímu rivalovi prozatím odskočily.
