Vacek doufá v úspěch na ME i ve větší klid při cyklistických závodech

Loni při debutu na španělské Vueltě ohromil, když ve dvou etapách dojel druhý. Letos Vacek ukázal i jiné kvality. Během italského Gira byl hlavním pomocníkem dánské hvězdy Madse Pedersena a velkou mírou parťákovi z týmu Lidl-Trek pomohl k dresu vítěze bodovací soutěže. Také proto si český mladík vysloužil prodloužení smlouvy do roku 2029.

V posledních dnech se Vacek usilovně připravoval na mistrovství Evropy, které ve středu startuje ve Francii. V rozhovoru pro Seznam Zprávy nechává nahlédnout do zákulisí profesionální cyklistiky, přiznává, proč dal přednost kolu před běžkami, a nezastírá velké sportovní ambice.

Jak důležité budou pro vás závody na mistrovství Evropy?

Kvůli nim jsem vynechal i mistrovství světa ve Rwandě. Řekl jsem si, že se budu připravovat na Evropu a dám tomu všechno. Myslím, že mi bude sedět víc. Tři týdny jsem poctivě trénoval a pak jsem jel tři závody v Belgii, abych se znovu dostal do rytmu. Formu mám, chci uspět a ukázat, že výkony z Grand Tour nebyly náhodné. Je to poslední cíl sezony.

Pojedete časovku a hromadný závod. Jaké máte ambice?

Prioritou je určitě časovka. Nebude extrémně dlouhá, to by mohlo mi vyhovovat. I profil mi sedí. Mám rád, když je trať zvlněná a na konci je kopec. Pokud všechno půjde podle plánu, mohl bych aspirovat na místo v první pětce.

Je rozdíl mít na sobě týmové a reprezentační tričko?

Nebudeme si nic nalhávat, týmové zázemí je mnohem lepší. Lidl-Trek je elitní stáj světové cyklistiky, finanční podpora a všechny věci okolo jsou tam na vysoké úrovni. Je absolutně neskutečné, jak je o nás postaráno. Srovnávat s národním týmem se to úplně nedá, zvlášť když nejsme cyklistická velmoc. Reprezentovat je ale pro mě vždy obrovská čest. Počítám s tím, že si některé věci budu muset zařídit sám. V ten moment ale nedostatky ustupují do pozadí, hlavní je pocit národní hrdosti.

Letos jste už absolvoval povedené Giro i řadu jiných dobrých závodů. Celkově v sezoně máte asi splněno?

Dalo by se to tak říct. S Girem jsem extrémně spokojený, podařily se i závody po něm. Sice v sezoně přišly nějaké pády i nemoc, které narušily klasikářskou část, ale to k cyklistice patří. Navíc jsem prodloužil smlouvu s Lidl-Trekem. Vím, že jsem na správné cestě a můžu se posunout dál.

Jak je důležitá pro vás smlouva z finančního hlediska?

Především je důležitá z hlediska osobního vývoje. Cítím se v týmu velice dobře, mám tam veškerou podporu. Management a trenéři ve mně vidí potenciál a pomáhají mi ho rozvíjet. Snad jednou budu lídrem, jako například Mads Pedersen.

Váš týmový parťák před několika dny vyhrál další bodovací soutěž, tentokrát na Vueltě. Stihl jste mu pogratulovat?

Jsme v neustálém kontaktu. Vždy když někdo uspěje, pogratulujeme si. Nebo se vzájemně podpoříme, pokud přijde krize. Mads znovu ukázal, nakolik je univerzálním jezdcem. Vyhrál bodovací dres na Giru, teď i na Vueltě. Dokáže jít do úniku a sbírat body prakticky všude. Měl jsem radost, že nakonec byl i dekorován. Sice jen na improvizovaném podiu na parkovišti, když už oficiální ceremoniál zrušili. Nebyla tam obvyklá bouřlivá atmosféra, ale aspoň to závodníky potěšilo. Při těch protestech nemělo cenu riskovat. Ve finále to organizátoři udělali dobře, celkem i vtipně.

Závody neustále ovlivňovaly protiizraelské manifestace. Jaký dojem to ve vás zanechalo?

Nerad se vyjadřuji k politickým věcem, ale všechno bylo strašně chaotické. Ke sportu to vůbec nepatří. Jezdci mají právo závodit v normálních podmínkách, jinak to celé ztrácí smysl.

Propalestinští aktivisté ohrožovali zdraví závodníků, málem srazili Jana Hirta. Nemáte strach, že by to v příští sezoně pokračovalo?

Přiznám se, že strach i nejistota tam jsou. Pořadatelé se snaží dělat pro bezpečí cyklistů maximum, ale ne vždy se to podaří. Nedá se předvídat, co koho napadne v dnešním bláznivém světě. Uvidíme, jaká situace bude příští rok. Doufám, že se všechno nějak zklidní.

Zažil jste někdy pád zaviněný neukázněným divákem?

Na loňské Vueltě během etapy, která probíhala v Portugalsku. Narazil jsem do jednoho z fanoušků a upadl. Naštěstí to nebylo nic vážného. Stane se, publikum je velmi bouřlivé, zvlášť pod vlivem alkoholu. Na jednu stranu je člověk po takovém karambolu naštvaný, ale zase atmosféra je tam neskutečná.

Závodně jste lyžoval, teď se věnujete cyklistice. Hokej nebo míčové sporty vás nebaví?

Občas si zahraju fotbálek na zahradě. Na týmových soustředěních v Americe jsme si zase vyzkoušeli hokej. Není to tak, že bych si ve volném čase chodil s kamarády zakopat, ale je to příjemné zpestření. Baví mě také sledovat míčové sporty v televizi, třeba i americký fotbal.

Nelitujete, že jste musel běžek nechat?

Běžecké lyžování zůstává jedním z mých nejoblíbenějších sportů. Řekl bych dokonce, že ho mám rád stejně jako kolo. Ale na rovinu: za celou tu dřinu, co člověk do toho dává, se běžky finančně nevyplatí. Cyklistika je mnohem lukrativnější. Tou se opravdu lze uživit. Lyžování mi schází, ale bohužel v destinacích, kde máme zimní soustředění, sníh většinou chybí.

Lyžaři potřebují jíst, aby měli sílu a svaly, cyklisté naopak drží striktní dietu. Jak jste to měl se stravováním, když jste zkoušel oba sporty?

Když jsem ještě dělal běžky, na stravování jsem tolik nehleděl. Jedl jsem skoro všechno, na co jsem měl chuť. Teď už je to jiné. Máme nutriční plány, které musíme dodržovat. Ale neříkal bych tomu dieta. Naopak člověk občas musí spotřebovat víc, než by chtěl. Celé je to spíš o tom, co jí a z jak kvalitních surovin.

Je pravda, že si profesionální cyklisté na závodech na vepřovém pochutnají, jenom když mají před sebou den volna?

Během závodů jíme hlavně kuře. Ale při volném dni si můžeme dát třeba burger nebo hovězí steak. Jinak máme velmi pestrý jídelníček, každý si může na něčem pochutnat. Nejsou to jen těstoviny a ryba, jak tomu bylo dřív.

Tehdy si jezdci při večeři mohli klidně dát sklenici vína.

No, dnes je cyklistika na takové úrovni, že konzumace alkoholu se nevyplatí. Striktně si hlídáme nutriční plány, každý detail rozhoduje. Když už je po všem, člověk si může dát skleničku piva. Během závodu je to ale nemyslitelné.

Současná cyklistika je hodně o taktice. Jezdci mají sluchátka, během závodu dostávají přesné pokyny od sportovního ředitele. Máte vůbec prostor pro improvizaci?

Všechny týmy mají předem stanovenou taktiku. Pro každou etapu je připravený scénář, kterého bychom se měli držet. Ale občas se stane něco nepředvídatelného, například se lídr necítí dobře. V ten moment je hodně věcí jinak. Důležité je, aby o změně věděli všichni, jinak může nastat zmatek. Proto se komunikuje vysílačkou a jezdci dostávají nové pokyny přes sluchátka. Neexistuje, aby si někdo dělal, co chce.

Dostal jste někdy při taktické poradě vynadáno, že jste na trati něco udělal špatně?

Stalo se mi to třeba letos na Giru. Na etapě do Sieny jsem se úplně nedržel pokynů, protože jsem toužil po osobním úspěchu. Cítil jsem se dobře, tak jsem chtěl vyhrát. Pak to bylo v týmu dost na nože… Ale vyříkali jsme si to, jelo se dál. To se stává, nejsme roboti. Každý občas dělá chybu, tenkrát jsem ji udělal já.

Dobře umíte nejen anglicky, ale také německy a italsky. Stačí vám to, nebo plánujete přibrat ještě nějaký jazyk?

Jazykově jsem na tom dobře, domluvím se s každým. Ale přes zimu bydlím ve Španělsku, máme odtud i sportovního ředitele, proto se zaměřuju také na španělštinu. Je hodně podobná italštině, nemám s ní problém. Rozumím už skoro všemu, mluvím zatím hůř, ale zvládnu to.

Váš starší bratr Karel letos ukončil sportovní kariéru. Jak se daří mladšímu Bertilovi, který se také věnuje cyklistice?

Bert je jediný z nás, kdo bude dál studovat. Zvolil svoji cestu, v říjnu nastupuje na vysokou školu. S cyklistikou končí, už teď závodně nejezdil. Ani ho to moc nebavilo.