Hlavní obsah

Stříbrem z Chile se pan Kadraba nikde nechlubil, schoval ho jen do značky u auta, vzpomíná Panenka

5. 8. 2019
Foto: Profimedia.cz

Josef Kadraba (vlevo) spolu s Antonínem Panenkou, který ho po příchodu do Vídně považoval za svého anděla strážného.

Ve věku 85 let zemřel Josef Kadraba, člen fotbalového týmu, který se v roce 1962 v dresu Československa probojoval v Chile až do finále mistrovství světa. Poté, co se rozhodl žít ve Vídni, jej komunistické úřady jeho vlasti postavily mimo zákon. Domů nesměl, ale nijak nezatrpkl. A ve Vídni s otevřenou náručí pomohl krajanům Františku Veselému a Antonínu Panenkovi.

Článek

V tu chvíli se vlastně prolnuly dvě velké generace československého fotbalu. Emigrant Josef Kadraba, vicemistr světa z Chile, šel na vídeňské nádraží v roce 1980 vyzvednout nejprve Františka Veselého a krátce po něm i Antonína Panenku, tedy mistry Evropy z Bělehradu z roku 1976.

„Franta šel do Rapidu Vídeň půl roku přede mnou. A pan Kadraba, to byl ve Vídni náš anděl strážný,“ vzpomíná dnes Antonín Panenka.

„Já neuměl německy ani slovo. A on mi pomáhal zařídit všechno. Dokumenty, pojištění, řidičák, prostě všechno. Nevím, co bych si tam bez něj počal. Bydlel blízko stadionu Rapidu, jednou týdně si tam chodil zakopat s partou trenérů z klubu. A se mnou hrával každou chvíli tenis. Anebo jsme čas od času zajeli do sklípku, do nějaké vinařské oblasti. Tam hrály harmoniky, pilo se víno, tam mu bylo fajn. Byl to skvělý člověk, veselý… Budu na něj vždycky moc rád vzpomínat,“ říká Antonín Panenka.

Zajímavé je, že na svůj největší fotbalový úspěch, stříbro z MS 1962 v Chile, sám Kadraba nikdy řeč nezaváděl. „On neměl potřebu se tím nijak chlubit, to opravdu nebylo v jeho povaze. Ale jednu upomínku na ten úspěch vlastně přece jen na očích měl,“ vybavuje si Antonín Panenka. „V Rakousku už v té době bylo možné nechat si na „espézetku“ u auta napsat cokoli jste chtěli. Takže pana Kadrabu jste ve Vídni mohli potkat s autem, které mělo na značce CHILE 2. Jako že tam byli druzí.“

Čas nikdo nezastaví. A jednotliví členové legendárního týmu 21 mužů, kteří pod vedením Rudolfa Vytlačila vybojovali na jihoamerickém kontinentu úžasný úspěch československého fotbalu, nás pozvolna opouštějí. Na úspěšnou cestu turnajem, která tehdy překvapila celý svět, už bohužel nezavzpomínají Josef Masopust, Andrej Kvašňák ani mnozí další.

Loni na Štědrý den zemřel tehdejší benjamínek týmu: Jozef Adamec jel do Chile coby dvacetiletý. Josefu Kadrabovi bylo tenkrát 28 let.

Po jeho dnešním odchodu do říše fotbalové nesmrtelnosti nyní z týmu Chilanů zůstávají mezi námi Jan Lála, Adolf Scherer, Titus Buberník, Jozef Štibrányi, Pavol Molnár, Josef Jelínek a Václav Mašek.

Připomeňte si slavný finálový zápas s Brazílií. Tým Československa šel díky Masopustově brance do vedení, nakonec podlehl 1:3.

Útočník Josef Kadraba střílel ligové góly za Spartu i Slavii, taktéž za Liberec či Kladno. V národním týmu debutoval v roce 1958, v 17 zápasech stačil přispět 9 góly. Ten nejslavnější zaznamenal v semifinále MS 1962 v Chile proti Jugoslávii.

Podle pamětníků disponoval jemnou technikou zpracování míče a výborně hlavičkoval.

V roce 1967 se Josef Kadraba rozhodl, že chce žít ve Vídni. Zprvu tam působil legálně, dostal od československých úřadů povolení k práci na 5 let. Nesměl ale hrát profesionální fotbal. Co dělal? „Pracoval ve firmě, která prodávala automobily Ford. A hrál za amatérské týmy, nakonec hodně dlouho za Slovan Vídeň. To bylo něco jako vídeňský přebor. A v tom klubu působila v různých dobách i řada dalších bývalých reprezentantů jako Popluhár, Schrojf a další. Vlastně jsem si pak za něj v 80. letech zahrál i já,“ vzpomíná Panenka.

Kadraba měl ale oficiální povolení žít ve Vídni jen na dobu 5 let. A po jejich uplynutí se domů nevrátil. V nepřítomnosti jej tedy československé soudy coby emigranta odsoudily ke dvěma rokům odnětí svobody.

Kdyby se vrátil, šel by tedy do vězení. „Domů pan Kadraba až do změny poměrů v Československu nesměl, takže jsem za jeho maminkou do Rakovníka, kam za ní v těch letech nemohl, občas místo něj zajížděl já, abych vyřídil pozdravy a podobně,“ říká Panenka.

Odloučení od části rodiny nebylo jedinou stinnou stránkou Kadrabova pobytu ve Vídni. Z rozhodnutí stranických orgánů měl být vymazán z fotbalové paměti a z historie.

Začátkem 70. let vznikl v týdeníku Gól Klub ligových kanonýrů, který tehdy sdružoval (skoro) všechny fotbalisty, kteří v historii československé ligy nastříleli 100 a více branek. Ano, skoro všechny. Protože dvě jména se na seznamu legend objevit nesměla.

„Přišlo nařízení, že se v Klubu nesmějí objevit Adolf Scherer a Josef Kadraba,“ vypráví Stanislav Hrabě, dlouholetý redaktor Gólu, který si tento příběh z časů tuhé normalizace vyslechl od svých kolegů, kteří ho zažili osobně.

Slovák Scherer v Chile nastřílel dokonce 3 góly, jeden ve čtvrtfinále Maďarsku, dva v semifinále Jugoslávii. Po jeho odchodu do Francie se ale soudruzi také snažili vytvořit proškrtané dějiny, v nichž jako by spolu s Kadrabou nebyl.

„Když se pak koncem 80. let v rámci perestrojky uvolňovaly poměry, mohli jsme oba dva do Klubu ligových kanonýrů doplnit, ještě před listopadovými událostmi roku 1989,“ říká Stanislav Hrabě.

Josef Kadraba nastřílel celkem 117 prvoligových gólů. A z naší fotbalové historie ani ze vzpomínek řady pamětníků se ho jakožto vynikajícího fotbalistu a skvělého člověka nikomu vymazat nepodařilo.

Doporučujeme

Další zprávy