Hlavní obsah

Svět slaví den svobody tisku. Pandemie ale svobodě médií neprospěla

Foto: Profimedia.cz

Běloruské novinářky Kacjaryna Andrejevová a Darja Čulcovová pracující pro polskou stanici Belsat. V únoru je poslal běloruský soud na dva roky do vězení za organizování protivládních protestů.

Reklama

3. 5. 18:40

Od roku 1993 se 3. květen nese ve znamení Světového dne svobody tisku. Jenže právě svoboda médií v Evropě podle organizace Reportéři bez hranic zažívá během pandemie krušné období. Jak je na tom Česká republika?

Článek

Za vyhlášením světového dne stojí Valné shromáždění OSN. Den má podle OSN informovat veřejnost o porušování svobody tisku a připomínat, že média čelí cenzuře, sankcím nebo pozastavení činnosti, a novináři, redaktoři i vydavatelé po celém světě jsou obtěžováni, napadáni i zabíjeni.

Právě Organizace spojených národů ve svém pondělním vyjádření varovala, že mediální svět aktuálně čelí „drastickým ztrátám“ a pandemie ještě více zdůrazňuje význam médií pro veřejnost. Podle nevládních organizací pak média v tomto období nejvíce trápí ekonomické dopady, kvůli kterým jsou některé redakce nuceny snižovat počet pracovních míst, nebo i úplně ukončit svou činnost, informuje server EuroNews. Během pandemie také podle organizací vzrostl „politický tlak“ vyvíjený na novináře.

Situaci okolo médií se dlouhodobě věnuje organizace Reportéři bez hranic (RSF), která v dubnu vydala svůj pravidelný index svobody tisku. Podle organizace pandemie podmínky pro novináře ještě ztížila, mnohé autoritářské režimy totiž situace využily právě k zásahům proti svobodě médií. Pandemie má pak podle RSF na svědomí „dramatické zhoršení přístupu k informacím“.

Na špičce žebříčku svobody médií se drží skandinávská dvojice Norsko a Finsko, na dalších dvou pozicích se pak v porovnání s předchozím rokem pouze prohodily dva státy, taktéž ze severu Evropy. Třetí letos skončilo Švédsko a čtvrté Dánsko. Mezi deseti nejsvobodnějšími zeměmi pro novináře se nacházejí ještě tři evropské státy, šesté Nizozemsko, deváté Portugalsko a první desítku uzavírá Švýcarsko.

Ačkoli mezi nejhůře hodnocenými zeměmi není žádná evropská, jeden stát Starého kontinentu zaznamenal pád o pět příček. Bělorusko letos kleslo na 158. místo indexu a je tak pro média nejméně svobodnou evropskou zemí. Níže v žebříčku už je jen 22 států jiných kontinentů.

Země označovaná za „poslední diktaturu Evropy“ se nejnebezpečnější zemí tohoto kontinentu pro novináře podle RSF stala loni v srpnu po sporných prezidentských volbách, ve kterých se za vítěze prohlásila úřadující hlava státu Alexandr Lukašenko. Právě tyto události rozpoutaly v zemi vlnu odporu, na kterou vládnoucí režim reagoval brutálními zásahy bezpečnostních sil. Podle RSF zároveň vedení země tvrdě postupovalo proti novinářům, kteří se pokoušeli toto dění zdokumentovat a dělat tak svou práci.

Orgány v zemi několikrát přerušily přístup k internetu, a to včetně dne, kdy se konaly prezidentské volby. Podle organizace Human Rights Watch byli novináři v zemi vystaveni „bezprecedentním zákrokům“ bezpečnostních sil včetně bití, pokut, zatýkání i deportací. Běloruská asociace novinářů zdokumentovala, že během několika měsíců po prezidentských volbách došlo k 336 případům zatčení, 60 případům násilí páchaného na novinářích.

V únoru poslal běloruský soud na dva roky do vězení dvojici novinářek polské televize Belsat za to, že v listopadu minulého roku natáčely protesty proti režimu Alexandra Lukašenka. Prokuratura vinila Kacjarynu Andrejevovou a Darju Čulcovovou z organizování protestů.

Druhou nejméně svobodnou zemí Evropy pro novináře je Turecko (153. místo v indexu RSF). Podle zprávy RSF země pokračuje v represích proti novinářům po neúspěšném pokusu o státní převrat, kterého turecký prezident Recep Erdoğan využil v boji proti demokratické opozici i svobodným médiím. Podle RSF patří Turecko mezi země s nejvíce vězněnými novináři, v posledním roce zemi předběhla pouze Čína.

„Riziko uvěznění a strach z toho, že stanete před soudem nebo vám bude odebrán cestovní pas, jsou stále přítomné,“ uvádí RSF. Podle organizace turecká vláda kontroluje přibližně 90 procent celostátních médií prostřednictvím vládních regulačních orgánů a „diskriminačních postupů“ při vydávání novinářských průkazů nebo kontrole reklamního prostoru. V dubnu se pak země v případu uvěznění novináře Ahmeta Altana dopustila podle Evropského soudu pro lidská práva porušení „práva na svobodu a bezpečnost, práva na spravedlivý proces a práva na svobodu vyjadřování“, uvádí server Balkan Insight.

Třetí nejhůře hodnocenou zemí Evropy je pak Rusko, které v indexu skončilo na 150. příčce. Vedení země podle RSF proti svobodě médií nezakročilo pouze v souvislosti s pandemií covidu-19, ale také v rámci „boje proti nejvýznamnějšímu kritikovi Vladimira Putina“ Alexeji Navalnému.

Represe Putinova režimu proti opozici i novinářům dlouhodobě kritizují Spojené státy i představitelé Evropské unie. V lednu postup ruských úřadů kritizoval například šéf unijní diplomacie. „Odsuzuji rozsáhlé zatýkání a používání nepřiměřené síly proti demonstrantům a novinářům v Rusku. Lidé musí mít právo demonstrovat bez obav z represí. Rusko musí dodržovat své mezinárodní závazky,“ napsal na svém twitterovém účtu Josep Borrell.

Nezávislá média v zemi podle RSF „měsíce bojovala“, aby informovala o reálném dopadu pandemie, díky čemuž vláda v prosinci 2020 uznala, že počet obětí je ve skutečnosti trojnásobný, než úřady původně uváděly.

Mezi deset nejméně bezpečných zemí Evropy pro novináře podle indexu RSF spadá ještě Bulharsko (112. místo celosvětově), Černá Hora (104.), Ukrajina (97.), Srbsko (93.), Maďarsko (92.), Severní Makedonie (90.) a Moldavsko (89).

Česká republika se v letošním indexu umístila na 40. příčce celosvětově, v rámci Evropy pak Česku patří 25. pozice. „Čeští novináři čelí velkým výzvám, včetně ohrožení veřejnoprávního vysílání ze strany státem kontrolovaných kontrolních orgánů nebo šíření takzvaných „alternativních médií,“ uvádí ve své zprávě Reportéři bez hranic.

„Neomezené verbální útoky prezidenta Miloše Zemana a dalších politiků pomohly vytvořit atmosféru, ve které se rozšiřuje nedůvěra v novináře a přibývají útoky proti nim,“ dodává RSF. Podle organizace také v zemi „existují obavy ohledně koncentrace vlastnictví médií v rukou několika oligarchů“. Zpráva pak zmiňuje také dopad pandemie na média a jejich práci. Mnohá média podle RSF nezískala akreditaci potřebnou k účasti na tiskových konferencích vlády a ta akreditovaná pak neměla nedostatek času na to klást otázky vládě nebo zástupcům Ministerstva zdravotnictví.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené