Myslíme si, že navigaci „máme v mobilu“. Mýlíme se

Když jsem se 10. května vracel běžným spojem ze Stockholmu do Prahy, potřeboval jsem dodělat rychle nějakou práci, a tak jsem si koupil za zhruba deset eur internetové připojení přímo na palubě. Bylo kvalitní a fungovalo perfektně. Když o 11 dní později letěl z Estonska do Londýna britský ministr obrany John Healey, ve vojenském letadle (!), on ani další pasažéři takové štěstí neměli.

Letadlo Falcon 900LX v barvách Královského letectva mělo po celé tři hodiny letu vyřazené GPS, což vedlo k tomu, že selhala komunikace. Včetně internetového připojení na palubě. K ohrožení pasažérů nedošlo, protože pilot si poradil. Vojenské stroje mají záložní navigaci a posádky se na přesně tohle cvičí. Ministr státu NATO přistál v pořádku.

A v médiích to byla krátká zpráva, kterou jste asi ani nezaregistrovali. Až se zpožděním se k ní v posledních dnech vracejí bezpečnostní analytici a komentátoři nejen v Británii. Jde totiž celkem o velký problém.

Healeyho potíže s GPS nebyly izolovaným incidentem. V září 2025 referovala média o potížích letadla s předsedkyní Evropské komise von der Leyenovou, které přistálo v Plovdivu. Mělo potíže se signálem GPS (rozsah a důvod potíží byl následně předmětem spekulací médií), piloti nakonec přistáli s použitím papírových map. O tři týdny později ztratil GPS u Kaliningradu španělský vládní speciál s ministryní obrany.

A to jsou jen lety s významnými pasažéry na palubě. Pak jsou tu statisíce bezejmenných letů, cest lodí a kamionů, o kterých se nedozvíme vůbec. Litevský regulátor spočítal, že počet rušicích antén v ruském Kaliningradu vyskočil za rok a něco ze tří na třicet šest. Jejich dosah je 450 kilometrů, takže spolehlivě pokryjí Pobaltí, kus Polska, Finska i Švédska. Podle nejpesimističtějších odhadů je dnes nějakou formou rušení ohroženo nebo dokonce zasaženo až zhruba 40 procent evropského leteckého provozu.

Letecký průmysl zaznamenal jen za rok 2024 přes 430 tisíc případů rušení a falšování signálu, což je nárůst o 220 procent oproti roku 2021. Každý den se to týká kolem devíti set letů. Politici čas od času vydají prohlášení, v kterém se objeví zmínka o NATO, výjimečně i o čtvrtém článku, ale to je všechno. Než se ale svět vůbec stačí rozhořčit, vyroste v Kaliningradu další anténa.

Ironií přitom je, že GPS dnes běžně používáme mimo jiné i kvůli Rusům, či přesněji Sovětskému svazu. Ten v roce 1983 sestřelil jihokorejské letadlo KAL 007, které kvůli navigační chybě zabloudilo do jeho vzdušného prostoru. Zemřelo 269 lidí. Americký prezident Reagan v reakci slíbil, že aby se podobná tragédie neopakovala, zpřístupní USA vojenský navigační systém zdarma celému světu. Otevřenost GPS byla gestem a protipólem sovětské uzavřenosti a nelidskosti.

Jenže to gesto mělo zpočátku háček. Spojené státy si nechávaly zadní vrátka: civilní signál záměrně zhoršovaly. Mechanismu se říkalo Selective Availability a fungoval tak, že se do veřejně dostupného signálu vkládala umělá chyba. Armáda znala polohu GPS zařízení s přesností na deset až dvacet metrů, civilisté na sto. Dost na to, abyste plus minus věděli, kde jste, ale málo na to, abyste trefili tank. Například.

Bill Clinton pak tohle pojistné lano přestřihl. Už v 90. letech se zavázal, že omezení do deseti let zruší, a 1. května 2000 se to stalo: ze dne na den vypnul Selective Availability a přesnost civilního GPS se rázem zdesetinásobila. Clinton zároveň prohlásil, že USA „nemají v úmyslu SA nikdy znovu použít“. O pár let později šel George Bush ještě dál, když rozhodl, že nová generace satelitů GPS III už tuto funkcionalitu vůbec nebude obsahovat.

Amerika dala světu signál GPS přesný, bezplatný a vždy plně funkční. Vrchol éry globalizace a „konce historie“, slovy Francise Fukuyamy.

Jenže dnes se píše rok 2026 a historie už zase začala. Svět, zejména ten civilizovaný, se stal na GPS naprosto závislý. Nejen proto, že dnes máme všichni navigace v mobilech, autech nebo dokonce i hodinkách. To, že by nám přestaly fungovat, je nepříjemné. Ale není to to nejhorší nebo nejdůležitější.

GPS totiž není pouze o určování polohy. Pro moderní svět je to především zdroj přesného času. A na přesném čase, synchronizovaném na miliardtiny sekundy, dnes běží platební systémy, energetické rozvodné sítě, telekomunikace, burzy, datová centra.

Když začne kolísat přesný čas, na kterém jsou vázány finanční transakce, nezhroutí se burza. Jen najednou není úplně jisté, která operace proběhla dřív. A z takových nejistot se rodí spory, audity, dražší pojištění a nové, dražší procesy. A vyšší cenovku si prakticky nikdo nespojí s nějakými vysílači v ruském městě někde na Baltu.

Zde je nepohodlná pointa: kdyby GPS opravdu rozsáhle vypadl, svět by se nezastavil. Ale místo toho by se začal pomalu zadrhávat. Platby by trvaly o něco déle. Energetické sítě by hůř diagnostikovaly poruchy. Doprava by fungovala, ale narůstala by zpoždění a mizely rezervy. Nenastala by jedna spektakulární katastrofa, ale běžný život by ničil bezpočet drobných komplikací a degradací.

Svět by nepřešel z chodu do stání, ale z režimu přesného a levného do režimu pomalejšího, dražšího a méně důvěryhodného. Samotné USA odhadují vlastní náklady širšího výpadku zhruba na miliardu dolarů denně. Globální ztráty by byly několikanásobně vyšší.

Systém GPS by se ani nemusel zhroutit. Fungoval by dál, ale s nižší spolehlivostí. Nebo s falešnými daty. To je mnohem horší než kompletní výpadek, protože chybí informace o problému. Systém dá například pilotovi věrohodnou, sebejistou a naprosto chybnou polohu. V dubnu 2024 se kvůli spoofingu (při něm útočník maskuje škodlivou stránku jako důvěryhodnou, aby obelstil uživatele, pozn. red.) ve východním Středomoří „objevilo“ 117 lodí naráz na bejrútském letišti.

Takže ta důležitá otázka: Jsme na tohle připravení?

Asi zjednodušující, ale jasná odpověď: nejsme. Ptáte se, co evropský systém Galileo, který vznikl mimo jiné právě proto, abychom na GPS nebyli tak závislí? A co další, ruský GLONASS, čínský BeiDou, nebo indický NavIC? Nepoužívají se už dnes tak, že jsou zálohou pro případ, že některý ze systému vypadne?

To ano. Ale sofistikované rušičky dnes umí zasáhnout celé frekvenční pásmo všech satelitních systémů. U Kaliningradu v říjnu 2024 padly v sedmihodinových blocích všechny čtyři konstelace současně – GPS, GLONASS, Galileo i BeiDou – s chybami polohy přes třicet metrů. Galileo tedy není záloha v jiné budově, ale spíš v jiném patře toho samého domu. A ten když zasáhnete, nebude fungovat nic.

Alternativy existují – pozemní systém eLoran se signálem milionkrát silnějším než satelitní, inerciální navigace, kvantové senzory měřící magnetické pole Země, vrstvená kombinace všeho dohromady. Problém je, že nasazení čehokoliv z toho je otázka pěti až deseti let, a certifikace nové letecké technologie trvá klidně dekádu. Postavili jsme moderní svět na vojenském signálu ze sedmdesátých let, který je slabý a nešifrovaný a který nikdy nebyl navržen k tomu, aby na něm stála ekonomika. Levná rušička z šedého trhu ho přebije bez velké námahy.

Neznám rychlé řešení, a nevím, jestli existuje. Ale fascinuje mě jiná věc. Jak zranitelný se stane svět, když zkolabuje to nejdůležitější, co celou historii člověk buduje, a zároveň to často katastrofálně podceňuje: totiž vzájemná důvěra. Když ji máme, bereme ji jako danou. Ale když ji ztratíme, mění to vše.

Dvacet let jsme GPS brali jako samozřejmost, jako vzduch: bezplatnou, neviditelnou, vždy přítomnou službu, kterou nám kdosi laskavě poskytuje z oběžné dráhy. Nikdy jsme se nezeptali, co se stane, když ten kdosi přestane být laskavý. Nebo když mezi nás a satelity někdo postaví třicet šest antén. A už v tuhle chvíli vyrábí další.

Toto se teď děje. Tiše, postupně, bez větších dramatických momentů, které by donutily politiky jednat. Letadlu s ministrem britské vlády vypadla navigace? Pilot si věděl rady, takže vlastně „business as usual“. Ale opak je pravdou.

GPS je jeden z těch nenápadných pilířů, na kterém jsme vybudovali své pohodlí a prosperitu a pocit bezpečnosti. A je to jeden z těch dalších nenápadných pilířů, které se hroutí. Možná padnou. Něco si přejte, jak se říká.