Hlavní obsah

Stíny nahání strach. Ukrajina nasazuje před ofenzivou nové zbraně

Foto: USAF (volné dílo)

Střela Storm Shadow (respektive francouzská varianta Scalp EG) podvěšená pod strojem Rafale.

Reklama

K úspěchu ohlašované ukrajinské ofenzivy může výrazně přispět dvojice nových zbraní v kyjevském arzenálu. Dohromady mohou pomoci vytvořit podmínky pro úspěšný průlom.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Minulý týden ve čtvrtek, tedy 11. května, britská vláda uvedla, že dodala Ukrajině řízené střely Storm Shadow. První zbraň, která může zasáhnout cíle více než 200 kilometrů za frontou.

Hned následující den došlo ke dvěma výbuchům ve „Strojírenském závodě 100“ ve městě Luhansk, které se nachází zhruba 90 kilometrů od frontové linie, a bylo tedy do této chvíle mimo dosah ukrajinských zbraní. Střely z HIMARS či M270 by do města teoreticky mohly doletět, raketomety by ovšem musely stát přímo v zákopech – a to je pochopitelně příliš nebezpečné.

Luhansk tak byl do této chvíle pro ruské síly naprosto bezpečným útočištěm. Ruská armáda tu soustředila své opravárenské závody i sklady, nasvědčují satelitní snímky. Svědectví z místa i ze sociálních sítí pak ukazují, že ve městě našli klidné místo k „odkroucení“ vojny příslušníci ruské mocenské a hospodářské elity či jejich známí a rodinní příslušníci.

V sobotu se objevily snímky fragmentů, které vypadaly jako zbytky řízené střely Storm Shadow vyzvednuté z místa úderu. V dalších dnech a po dalších úderech těchto důkazů přibylo, až nakonec nasazení zbraně 18. května potvrdila i Velká Británie.

V tandemu

Už první údery na Luhansk také ukázaly, že Ukrajina dostala systém, který jí umožní schopnosti Storm Shadow lépe využívat.

Konkrétně jde o lehké „klamné cíle“ AGM-106B MALD. Tyto střely byly vyvinuty po válce v Perském zálivu v roce 1991, aby západním armádám umožnily snáze pronikat organizovanou protivzdušnou obranou.

MALD nenese žádnou nálož, je ovšem sestrojena tak, aby mohla napodobit radarový profil několika různých typů bojových letadel a několika typů řízených střel. Může tak oklamat radary nepřítele a odvést pozornost od skutečných letounů či střel.

O dodávkách těchto „návnad“ se předem nevědělo, nebyly konkrétně uvedeny v žádném seznamu zahraniční pomoci. Ovšem když v prosinci 2022 Pentagon oznámil novou dodávku vojenské pomoci pro ukrajinské ozbrojené síly, zahrnovala něco, co bylo v té době popsáno pouze jako nové „schopnosti boje proti protivzdušné obraně“.

Tento konkrétní balíček pomoci byl označen jako tzv. „drawdown“ (čerpání), což jednoduše znamená, že všechny položky, které obsahoval, budou dodány ze stávajících amerických vojenských zásob.

Zároveň to bylo poprvé, kdy Pentagon podobným způsobem dodal Ukrajině zbraně, aniž by předem konkrétně uvedl typ. V loňském roce se poprvé až díky fragmentům z míst zásahů poprvé zjistilo, že americká armáda dodává svým ukrajinským protějškům protiraketové střely AGM-88 HARM.

Mimochodem, obě střely (a také Storm Shadow) jsou odpalované z letadel. V obou případech je tedy Ukrajina mohla začít používat až ve chvíli, kdy alespoň některé ukrajinské stroje ještě sovětského původu prošly výraznou úpravou.

Její rozsah pochopitelně není přesně znám, obecně je ovšem v podobných případech nutné vyměnit alespoň nějakou elektroniku a pak především důkladně ověřit, že nové a staré systémy spolupracují, jak by měly. I ve válečných podmínkách jde nejspíše o práci na měsíce.

A najde se ještě jedna paralela: stejně jako v případě HARM, i MALD nebyl dodán v nejnovější verzi. Ukrajina podle snímku používá variantu B, v současné době se vyrábí varianta J, která má výrazně rozšířené schopnosti. I méně pokročilá „béčka“ ovšem mohou výrazně pomoci zlepšit šanci, že ukrajinské střely proniknou ruskou obranou. Což je v případě Storm Shadow, jejíž cena se pohybuje snad kolem 800 tisíc liber (cca 22 milionů korun) a které nejsou rozhodně k dispozici v neomezeném množství, jedině dobře.

Co tedy lze říci o jejich možném nasazení a vlivu na další průběh války?

Nová doba

Možná v tomto případě není od věci pomoci si historickým příkladem. Nemusíme přitom chodit nikam daleko do minulosti, stačí o rok.

Na začátku léta loňského roku válka probíhala v podstatě podle představ ruského velení. Ruská armáda dokázala připoutat ukrajinské síly na donbaské frontě, kde vládlo ruské dělostřelectvo. Ukrajina se ocitla v neudržitelném postavení, její ztráty byly neúnosné. Denně umíraly stovky ukrajinských vojáků, další stovky byly zraněné.

Situace se ale ještě během léta výrazně uklidnila. Západní partneři poskytli Kyjevu přesné raketomety (tj. HIMARS a podobné systémy se střelami GMLRS) a – na to se často zapomíná – také zpravodajské informace o bojišti. To dohromady pomohlo ukrajinské armádě velmi rychle a efektivně identifikovat sklady munice a také velitelská stanoviště ruské armády.

V následujících týdnech po dodání těchto systémů se podařilo jak přerušit, či minimálně zpomalit dodávky munice pro ruské dělostřelectvo a narušit jeho koordinaci se zbytkem armády. Což je stejně důležité, protože pokud děla nedostanou informaci, na co střílet, či ji alespoň nedostanou včas, nemohou způsobit žádné škody.

Ruská armáda se hrozbě střel GMLRS od té doby přizpůsobila. Její hlavní logistické uzly se nyní nacházejí sto či více kilometrů za frontou, tedy mimo dosah těchto zbraní. Velitelská stanoviště se přemístila do pevných budov či bunkrů. Bývají údajně přímo, tedy kabelem, napojena na ukrajinský civilní telekomunikační systém. Těžko se tedy odhalují (nic nevysílají) a zároveň jsou chráněna tak dobře, že relativně malá nálož GMLRS je nemůže přímo zničit. Poučila se i ruská protivzdušná obrana, která proti ukrajinským úderům není zcela bezbranná.

Další přizpůsobení se odehrálo na úrovni bojových jednotek. Zkrátila se například veledůležitá prodleva mezi objevením možného cíle (třeba drony, ale i pěchotou či jinou složkou) a okamžikem zahájení palby děl či raketometů – ruské dělostřelectvo prostě reaguje pružněji a jeho velitelská struktura je méně zranitelná a křehká.

Což by pochopitelně mohl být veliký problém v nadcházející ofenzivě. Pokud ruští dělostřelci zareagují na ukrajinský pokus o průlom rychle, tak ho velmi pravděpodobně rozbijí. Zvláště když Ukrajina nemá k dispozici například přehršel obrněných vozidel pěchoty, které by dokázaly pěšáky alespoň do určité míry ochránit.

Řešení?

Zavedení systému Storm Shadow by mohlo některé tyto problémy vyřešit, myslí si například analytik Jack Watling z britského think-tanku RUSI.

Storm Shadow má dolet kolem 250 kilometrů proti zhruba 90 kilometrů v případě GMLRS. Navíc má zhruba desetkrát silnější hlavici, která je navržena pro ničení zpevněných cílů (tj. bunkrů). A je také navržena na to, aby dokázala proniknout i pevnou protivzdušnou obranou, jak díky tomu, že létá velmi nízko nad terénem, tak díky tomu, že má jen malou radarovou „stopu“.

Nová střela tedy představuje přímou hrozbu pro celou řadu důležitých zařízení ruské armády: skladů paliva a munice, velitelské bunkry či další klíčové cíle. V Luhansku byla zřejmě použita jak na opravárenské sklady, tak i na armádou používané budovy s vysokou koncentrací vyšších důstojníků.

Klíčovou otázkou, na kterou nemáme odpověď, je, kolik těchto střel má vlastně Ukrajina k dispozici. Během minulého týdne další kusy slíbila i Francie, která používá prakticky identickou střelu pod názvem SCALP-EG.

Obě země mají dohromady zřejmě zhruba 1000 až 1500 kusů této munice. Jak velkou část svého arzenálu Ukrajině poskytnou, to není jasné. Pokud by to byly řádově stovky a Ukrajina je dokáže nasadit opravdu účinně, důsledky pro ruský týl by mohly být zničující. Ale skladová zásoba těchto zbraní neomezená, a Ukrajina si tedy bude muset nepochybně cíle velmi pečlivě vybírat.

Nasazení Storm Shadow bude mít ovšem i další druhotné dopady, připomíná Watling. Konfrontace ruských sil s novým systémem, který se dokáže vyhnout jejich obraně, který jejich operátoři neumějí jasně odlišit od jiných cílů a který lze použít v kombinaci s jinými zbraněmi (od dronů po GMLRS nebo HARMS) ruskou protivzdušnou obranu postaví před nepříjemná dilemata.

Mají například začít sledovat objekty s menší „stopou“ (odraznou plochou)? V tom případě by riskovali, že budou plýtvat municí a mohou se vystavit následnému útoku.

Ještě důležitější je podle Watlinga vyvolat obavy a strach mezi ruskými veliteli. Ne strach z porážky či ztráty jejich jednotek, ale strach o vlastní život – a v důsledku tak oslabit jejich velitelské schopnosti.

To byl možná i cíl úderů v Luhansku, které, jak jsme už říkali, byly vedeny mimo jiné i na budovy, které bývají obvykle plné důstojníků ruské armády.

Reklama

Doporučované