Hlavní obsah

Počítačové hry trénují mozek, ukázala nová studie. Dětem znatelně zvýší IQ

Foto: Seznam Zprávy

Čas trávený u obrazovky patří mezi kontroverzní témata. Nová studie ukázala na výhody her u dětí starých 9 až 11 let.

Reklama

28. 5. 11:53

Zatím největší studie o hrách a IQ ukázala překvapivé výsledky. Desetiletým dětem, které intenzivně hrají PC hry, zjevně stoupá naměřená inteligence. Dokonce i sledování videa vedlo k mírnému zvýšení IQ. Není zatím jasné proč.

Článek

Hrají vaše děti počítačové hry? Jaký to má podle vás vliv na jejich mozek? A myslíte, že mají děti díky hrám lepší postřeh, než vy? Tady si to můžete rovnou vyzkoušet. Naše „hra“ běží přímo v prohlížeči a nikam neposílá výsledky. Jednotlivé časy jsou uloženy jen ve vašem prohlížeči, a můžete tak na statistikách sledovat, jak se postupně zlepšujete. Nebo si dát závody s dětmi.

Není těžké si představit, že by časté hraní na tabletu nebo počítači dětem zlepšovalo reflexy. Postřeh ale není to jediné, na co mají počítačové hry vliv. Nová studie  – publikovaná ve vědeckém časopise Nature Scientific Reports – třeba velmi přesvědčivě ukazuje, že hraní her má pozitivní vliv na dětskou inteligenci.

Naše dlouhodobé měření ukázalo, že děti, které hrály více her, zaznamenaly po dvou letech největší nárůst inteligence.
výzkum Sauce, Liebherr et al, Nature
11. 5. 2022

Abychom ale pochopili, čím je tato studie důležitá, musíme se na ni podívat v kontextu. Videohry jsou totiž v hledáčku vědců už dlouho.

Počítačové hry jako univerzální strašák

Oči pevně upřené na obrazovku. Ruce na myši a klávesnici. Dokonalé soustředění. Zatím je všude klid. Během zlomku sekundy je ale vše jinak a vaše desetileté dítě se chladnokrevně vrhá do souboje.

Počítačové hry jsou – nejen mezi rodiči, kterých se to týká – kontroverzním tématem už desítky let. „Více a více lidí si začíná všímat negativních důsledků počítačových her, jak po fyzické, tak po psychické stránce,“ varoval už v roce 1982 Everett Koop, hlavní hygienik USA. Připustil, že pro své pozorování nemá vědecké podklady. Předpověděl ale, že příslušné studie se brzy objeví.

A studií se opravdu objevilo hodně. Za čtyřicet let se ostatně počítačové hry přesunuly z arkádové herny do obýváku, do dětského pokoje a na obrazovky chytrých telefonů. Staly se opravdu všudypřítomnými, podle statistik hraje občas počítačové hry až 91 % dětí. Nejnáruživější hráči pak tráví hrami mnoho hodin denně.

Psychologové doporučují rodičům, aby malé děti do pěti let nepouštěli k obrazovce pokud možno vůbec, rozhodně ne přes 60 minut denně.

Realita je ale úplně jiná. Už dvouleté děti tráví před obrazovkou asi dvojnásobek doporučeného času. A děti, kterým je deset let, se na různé obrazovky dívají v průměru přes tři hodiny denně. Nepočítá se v to čas strávený studiem nebo domácími úkoly.

Není divu, že taková změna dělá některým lékařům starosti. Obávají se toho, že počítačové hry a sledování obrazovky vedou k poruchám pozornosti nebo závislosti. Na druhou stranu jsou zde experimenty ukazující na možnosti her naučit děti lépe číst, lépe se učit a lépe se orientovat v prostoru.

U podobných studií, které se snaží popsat nějaké dlouhodobé vlivy na chování, je ale vždy poměrně obtížné odlišit příčinu od následku. Jenom proto, že nějaká skupina dětí často hraje počítačové hry a zároveň lépe čte, přece nemůžeme říci, že za to vděčí hrám. Třeba za to vděčí bohatým rodičům, kteří mají prostředky na nadstandardní vzdělávání i na drahou elektroniku. Nebo za to vděčí genům, které jim dávají náskok ve čtení i v hraní?

Za co (ne)můžou rodiče?

Právě takovéto nejasnosti chce rozlousknout již zmíněná studie publikovaná v Nature Scientific Reports (což je vědecký časopis ze stejného vydavatelství, jako Nature, ale méně selektivní, s bezplatným přístupem pro čtenáře a s nižším impaktním faktorem).

Tým vědců z Nizozemska, Německa a Švédska shrnuje svou motivaci hned na začátku práce: „Digitální média přinášejí celou řadu nových příležitostí, které mohou mít pro rozvíjející se mysl dětí jak výhody, tak i nevýhody,“ uvádí výzkumníci. „Toto téma je zdrojem vášnivých veřejných debat a zaslouží si pečlivou pozornost ze strany autorit i vědců.“

Jak se vědci vypořádali s odlišením vlivu her od dalších možných vlivů? Poměrně unikátním způsobem. O všech 9 855 dětech měli k dispozici nejen inteligenční testy a informace o konzumovaných médiích. Výzkumníci využili již existujícího výzkumu s názvem ABCD (Adolescent Brain Cognitive Development). V rámci ABCD studie už jsou o těchto dětech sesbírány informace jako je socioekonomická situace nebo dokonce detaily o genetické výbavě.

Autoři do studie zařadili také takzvané „polygenní skóre“, které (zjednodušeně řečeno) popisuje genetické a hlavně dědičné vlivy na kognitivní schopnosti dítěte. To poskytlo studii mnohem větší statistickou sílu, než měly předchozí studie na téma videoher, které těmito nástroji nedisponovaly.

„To je důležité, protože inteligence, vzdělání a další kognitivní schopnosti jsou vysoce dědičné. Pokud tyto genetické predispozice nejsou zohledněny, budou zkreslovat dopad času stráveného u obrazovky na inteligenci dětí,“ vysvětluje studie. „Například děti s určitou genetickou výbavou mohou být náchylnější ke sledování televize a nezávisle na tom mít i větší sklony k problémům s učením.“

Výhodou takového přístupu je vysoká vypovídající síla. Nevýhodou naopak určitá nejistota ohledně informací týkajících se konzumovaných médií. Nerozlišuje se zde mezi různými typy her nebo různými typy videí, počítá se jen čas strávený hraním nebo sledováním. „Nedávná metaanalýza (studie shrnující větší množství vědeckých studií, pozn. red.) zjistila, že samoohlášené používání médií jen mírně koreluje se zaznamenanými měřeními a že samoohlášení poněkud nepřesně odráží zaznamenané skutečné používání médií,“ uznávají autoři.

Dobré zprávy pro hráčky a hráče

Jaké jsou tedy výsledky po odfiltrování všech těchto faktorů? Překvapivě vysoké. Nejvyšší naměřenou změnu vědci pozorují u náruživých hráčů her. U dětí, které hrály hry nadprůměrnou dobu, došlo k nárůstu IQ přibližně o 2,5 bodu více, než u zbytku skupiny. A čím více času hrami trávily, tím větší byl nárůst: „Pozoruhodné je, že naše longitudinální (tj. dlouhodobé a systematické) sledování pozitivního vlivu hraní na změnu inteligence znamená, že děti, které hrály více her, zaznamenaly po dvou letech největší nárůst inteligence,“ uvádí studie.

Jak vědci měřili IQ

Zde je dobré zmínit, že IQ, neboli inteligenční kvocient, nepokrývá všechny intelektuální schopnosti člověka, ale jde o standardizovaný výpočet určitého odhadu inteligence, o jehož přesnosti se dodnes vedou debaty.

Ve studii ABCD se kognitivní schopnosti a inteligence měřily pomocí těchto pěti testů:

  • verbální část měřila slovní zásobu a schopnost porozumění významu slov
  • test soustředěnosti měřil, jak rychle jsou děti schopné třídit vzájemně si odporující vjemy
  • test čtení ověřoval schopnost porozumění čtenému textu
  • test poslechu měřil schopnost vnímat informace předávané mluveným slovem
  • prostorový test pomocí "obrázku malého mužíčka s kufrem" měřil prostorovou představivost dětí
Foto: ABCD Study

Malý zelený mužíček se dívá na vás, nebo pryč od vás, a je vzhůru nohama, nebo nohama na zemi. Úkolem respondenta je co nejrychleji určit, zda má kufr v levé, nebo v pravé ruce.

Tento výsledek podporuje zjištění starších studií, která často nacházely pozitivní vlivy hraní her. Za zmínku stojí další měřitelná vlastnost - konkrétně rychlejší reakce. Na ty mají nejspíš největší vliv takzvané FPS hry - z anglického „first person shooter“ - střílečky z pohledu první osoby. Jedním z nejznámějších titulů tohoto žánru je například série Call of Duty.

Takové hry zkoumala meta studie publikovaná Americkou psychologickou asociací. Došla k tomu, že hráči, kteří hráli komerční FPS hry, se v prostorových dovednostech zlepšili srovnatelně, jako kdyby prošli formálním kurzem na univerzitní úrovni zaměřeným na zlepšování právě těchto schopností. Dál studie přišla i s tvrzením, že tyto schopnosti nejen vydrží dlouhodobě, ale hlavně se projevují i mimo prostředí počítačových her.

Této i dalším vědeckým studiím se Jiří Burýšek, spoluautor tohoto článku, věnoval v samostatném videu:

U profesionálních hráčů se reakční doba může pohybovat tak nízko jako je rozmezí 100-200 milisekund. Roli hraje ale i technické vybavení, některé obrazovky mohou kvůli své pomalejší odezvě pár desítek milisekund přidat.

Hraní her má svá rizika

Hraní her ale samozřejmě není bez výjimky jen pozitivní záležitost. Hned první problém, který se může naskytnout, je dopamin. Respektive jeho následná absence. Dopamin je látka, která přirozeně vzniká v mozku a funguje jako neuropřenašeč. Hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Zjednodušeně řečeno: vzbuzuje příjemné pocity v reakci na některé aktivity. Typickým příkladem je, když se nám povede splnit složitý úkol, čímž se nás mozek snaží motivovat takové úkoly plnit.

Dopaminová reakce se pak může v běžném životě snižovat, protože onen soustavný nával dopaminu z úspěšného plnění úkolů během hraní her je jednoduše příliš vysoký a mozek si na něj začne zvykat. Člověk pak může mít problém soustředit se na „nudné“ úkoly, které takovou odezvu nevyvolají, a vrací se ke hrám, protože ostatní aktivity nevzbuzují tak velké potěšení.

Světová zdravotnická organizace tak zařadila takzvanou herní poruchu do své Mezinárodní klasifikace nemocí pod kódem 6C51. Vyznačuje se sníženou kontrolou nad frekvencí, intenzitou a trváním hraní; zvýšenou prioritou hraní až do úrovně nad jiné životní zájmy a aktivity a pokračování v intenzivním hraní i přes objevující se negativní konsekvence. Může jít o střídavé epizody, nebo i o nepřetržitou dlouhodobou závislost. Zhruba 0,3 až 1 % populace splňuje kritéria této závislosti, přičemž se tento poměr liší jak mezi pohlavími, ve kterých vedou muži, tak i geograficky – například v Japonsku je mladých mužů závislých na hrách víc než jinde na světě.

Poruchy způsobené hraním her postihují jen malou část lidí, kteří se věnují digitálním hrám. Hráči by si však měli všímat množství času, které věnují herním aktivitám, zejména pokud je to na úkor ostatních každodenních činností nebo má jejich hraní dopad na jejich fyzický a psychický stav.
Světová zdravotnická organizace
22. 10. 2020

V podstatě tedy lze říct, že hry můžou ovlivnit kognitivní schopnosti jak pozitivně, tak negativně. Záleží z velké části na tom, jak se k nim člověk sám postaví. Více a více probádaným faktem se ale stává role hraní v aktivním učení. Hry totiž mohou být v mnoha ohledech vnímány jako trénink řešení situací, k jejichž řešení by se nikdo z nás za normálních okolností vůbec nedostal. Ať už jde o simulace soubojů vyžadující rychlé reakce, nebo třeba komplexní plánování stavby města a všeho, co s takovou činností souvisí.

Prostorové schopnosti zlepšované hraním her jsou vlastní nejen profesionálním hráčům her, ale i profesionálním atletům. Výsledky pro změnu této studie naznačují, že tradiční sporty a elektronické sporty mohou zlepšit reakční časy v podobné míře. Různé herní žánry navíc vyžadují odlišné reakční časy nebo mohou související schopnosti ovlivňovat různými způsoby. Hráči rychlých FPS tak budou trénovat reakce podstatně více než hráči her, jejichž princip spočívá například v taktizování a plánování. Je to podobné, jako kdybychom se bavili o různých schopnostech nutných pro vítězství ve stolním tenise, nebo například v šachu.

Aktivní sledování videa?

Menší, ale stále signifikantní nárůst inteligenčního kvocientu o 1,8 bodu IQ, vědci naměřili i u dětí, které intenzivně sledovaly různá videa. To bylo pro vědce překvapivé. Dosud totiž studie ukazovaly spíše negativní dopady nadměrného sledování videí: „Sledování digitálního obsahu je poměrně pasivní činnost a dosavadní empirické důkazy naznačují negativní vliv sledování televize na kognitivní schopnosti,“ všímají si autoři výzkumu. „Například rozsáhlá longitudinální studie sledovala 1000 účastníků na Novém Zélandu ve věku od 5 do 13 let a zjistila, že více času stráveného u televize v dětství bylo spojeno s příznaky problémů s pozorností v dospívání“.

Také velká meta-analýza dosud ukazovala spíše na negativní vliv nadměrné konzumace televize a videa. Jedině nedávná brazilská studie ukázala významný pozitivní vliv sledování televize a videa na inteligenci a paměťové schopnosti dítěte. Vědci spekulují, že v tomto případě záleží na typu obsahu: „K nárůstu znalostí a kognitivních schopností u dětí by pravděpodobně mohlo dojít proto, že konzumace televizních a online videí vede k celkově lepšímu přístupu k informacím. Vzdělávací videa jsou kvalitnější, lépe přizpůsobená dětem a svůj vliv má i lepší technické porozumění díky možnostem aktivní navigace v digitálním obsahu.“

Na závěr vědci upozorňují, že přestože se pokusili co nejlépe odfiltrovat různé externí vlivy, také jejich studie má svá omezení. Především je prováděná na americké populaci, a ta samozřejmě má své odlišnosti od dětí v ostatních zemích. Pak je tu již zmíněný problém se sběrem dat o hraní her a sledování videí: šlo o zpětný záznam, nikoli o měření reálného chování. A nejsou ani odlišeny různé typy her a různé typy videí. Různé žánry her mají přitom různé vlivy na kognitivní schopnosti hráčů.

Tam je tedy velký prostor pro další výzkum. A také výzva pro rodiče. Nestačí se jen spolehnout na to, že hraní her automaticky zvýší inteligenci jejich dětí. Měli by se také zajímat o to, co děti hrají nebo jaká videa na internetu sledují.

Tipy pro rodiče

  • Buďte v obraze. Mějte přehled o tom, co vaše dítě sleduje v televizi, na jaké chodí stránky a jaké hraje hry na mobilu či tabletu.
  • Buďte součástí. Pravidelně si s dítětem povídejte o tom, co vidělo, co se naučilo, společně analyzujte.
  • Mluvte o reklamách a manipulacích. Pomozte dítěti pochopit, jak fungují reklamy a sociální sítě, co je jejich cílem a jak mohou ovlivňovat lidské chování.
  • Jděte příkladem. Děti malé i starší velmi bedlivě sledují své rodiče. Pokud chcete, aby se v digitálním světě chovaly zodpovědně, začněte u sebe.
  • Používejte technologie jako prostředek k cíli. Než abyste dali dítěti tablet a spustili odpočet 60 minut, ukažte, jak využívat internet k vyhledávání informací. Pusťte se do společného projektu, při kterém smysluplně využijete počítač, mobil či tablet.
  • Soukromí a bezpečnost. Naučte své děti chránit si na internetu soukromí, všímat si podezřelých nabídek a přiměřeně jejich věku mluvte o nebezpečích a podvodech, které na internetu číhají.
  • Komunikujte s ostatními. Technologie mohou vést k izolaci, ale také k propojení s ostatními. Ukazujte dětem, jak pomocí digitálních technologií udržovat a upevňovat vztahy na dálku.

Aktualizace: Doplnili jsme informace o publikaci.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované