Hlavní obsah

Turecko odstoupilo od Istanbulské úmluvy o ochraně žen. „Žalostné,“ zní ze světa

Foto: Profimedia.cz

Záběr z tureckého protestu proti odstoupení od smlouvy.

Reklama

20. 3. 22:52

Turecko v sobotu odstoupilo od mezinárodní smlouvy na ochranu žen, kterou jako první před přibližně deseti lety podepsalo. Krok vyvolal demonstrace i kritiku ze strany významných osob či organizací.

Článek

Dekret tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který v sobotu zrušil ratifikaci Turecka v případě Istanbulské úmluvy, tvrdě zasáhl advokáty bojující za práva žen, píše agentura AP. Ti totiž věří, že právě tato mezinárodní dohoda má zásadní význam v boji proti domácímu násilí.

„Tento krok je v případě takových snah krokem zpět a je o to více žalostný, jelikož ohrožuje ochranu žen v Turecku, v celé Evropě i mimo ni,“ vyjádřila se k situaci Marija Pejčinovičová Buričová, generální tajemnice Rady Evropy, která navíc rozhodnutí označila za zničující.

Istanbulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je nejobsáhlejší mezinárodní dohodou zabývající se závažným porušováním lidských práv. Úmluva tak směřuje k nulové toleranci vůči takovému násilí a od zapojených států proto vyžaduje jeho prevenci, ochranu jedinců i stíhání pachatelů pohlavně podmíněného násilí, tj. násilí páchaného na člověku pro jeho pohlaví. Více se můžete dočíst zde či na webu Rady Evropy.

Pro své odstoupení od úmluvy Turecko nepředložilo přesné důvody, nespokojení s dohodou však již ze země zaznívalo dříve; někteří představitelé Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje, která vznikla jako umírněná odnož tureckých islamistických hnutí, totiž prosazovali její přezkoumání. Důvodem k tomu jim byl argument, podle kterého smlouva podporuje rozvody a podkopává tradiční rodinu.

Kritici dohody se ale vydávají ještě dál a tvrdí, že úmluva propaguje homosexualitu prostřednictvím užívání kategorií, jako je pohlaví, sexuální orientace a genderová identita, což má být hrozbou pro turecké rodiny s konzervativními hodnotami. V zemi tak sílí nenávistné projevy vůči LGBT komunitě, jejíž členy označil za zvrhlíky i turecký ministr vnitra.

Podle turecké ministryně pro rodinu, práci a sociální politiku Zehry Zümrüt Selcukové jsou ženy v zemi stále dostatečně chráněny ústavou a tamní „právní systém je dynamický a dostatečně silný, aby implementoval nové předpisy podle potřeby.“ Ve svých příspěvcích na Twitteru navíc zdůraznila, že násilí páchané na ženách je zločinem proti lidskosti a vláda k němu i nadále má „nulovou toleranci“.

Proti vládnímu rozhodnutí se ale okamžitě zvedla vlna odporu ze strany skupin bojujících za práva žen i za strany samotných Turkyň. Ty v sobotu vyrazily do ulic měst, aby svůj nesouhlas daly najevo. Davy s transparenty bylo možné potkat například v Ankaře či Istanbulu. „Nejsme vyděšené, nebojíme se. Nepodrobíme se,“ znělo podle britského listu The Guardian jedno z hesel protestů.

Na turecký krok již reagovala třeba Organizace spojených národů, která ve svém prohlášení vyjádřila hluboké znepokojení. Výkonná ředitelka organizace UN Women pak na Twitteru Turecko požádala, aby rozhodnutí znovu zvážilo a podotkla, že se svět nachází v „době, kdy je více než kdy jindy důležitá společná mezinárodní akce a odhodlání ukončit násilí na ženách a dívkách“.

„Ani kulturní, ani náboženské, ani jiné národní tradice nemohou sloužit jako omluva pro ignorování násilí páchaného na ženách,“ cituje zase agentura Reuters reakci německého ministerstva zahraničí, které vnímá turecké rozhodnutí jako vyslání špatného signálu.

Turecko nevede oficiální statistiky týkající se vraždění žen, podle aktivistů však číselné údaje rostou a zvyšuje se také frekvence násilí obecně, které je vůči ženám pácháno. Podle platformy We Will Stop Femicide bylo od začátku tohoto roku v Turecku zavražděno téměř 80 žen, v průběhu minulého roku mělo do do statistik přibýt nejméně 300 takových zabití.

Počet takzvaných femicid se za posledních 10 let v Turecku přibližně ztrojnásobil, píše agentura Reuters. Podle údajů Světové zdravotnické organizace se v zemi s násilím ze strany partnera setkává až 38 procent žen, což je v porovnání s daty Evropy o 13 procent více. Většímu nebezpečí pak ženy vystavila také pandemie koronaviru, která světovou populaci „uvěznila“ v domovech, čímž se některé z žen ocitly v pasti.

Turecko však není jediným státem, který nespokojenost s Istanbulskou úmluvou vyjádřil; v létě roku 2020 se dohoda stala žhavým tématem také v Polsku. Tamní ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro se dokonce nechal slyšet, že Istanbulská úmluva je příliš „ideologická“ a že jeho ministerstvo předloží žádost o zahájení procesu odstoupení.

Polská vládnoucí strana Právo a spravedlnosti (PiS) projevovala nespokojenost s Istanbulskou úmluvou již od roku 2015, kdy ji Polsko ratifikovalo v rámci předchozí centristické vlády. Podle tamních kritiků je ale dohoda neuctivá k náboženství a příliš liberální, tudíž představuje problém.

Česko Istanbulskou úmluvu podepsalo v roce 2016 jako jedna z posledních zemí Evropské unie. Aby však dokument začal platit, musí ho ratifikovat Sněmovna i Senát a podepsat prezident. Kabinet nynějšího českého premiéra Andreje Babiše (ANO) měl úmluvu kvůli ratifikaci projednávat loni v červenci, jednání však odložil. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové bude o ratifikaci nejspíš rozhodovat až příští vláda.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené