Hlavní obsah

Učí děti matematiku z televize: Byla jsem nervóznější než poprvé před katedrou

Foto: Česká televize

Rozhovor s tváří „televizního vyučování“ Sandrou Holákovou.

18. 3. 13:30

Běžně rodiče děti od televize spíš odhánějí, teď musí být některé už v devět před obrazovkou. Začíná televizní vyučování, respektive projekt České televize UčíTelka, který pomáhá suplovat školu během koronavirových prázdnin. Jedna z jeho tváří, učitelka matematiky Sandra Holáková, nám popsala své první minuty před kamerou.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Kdy jste měla větší trému? Poprvé před katedrou, nebo včera poprvé před kamerou?

Včera poprvé před kamerou, zcela jistě.

Byla to tím, že šlo o úplně novou zkušenost? Nebo jste si představovala ty tisíce dětí před obrazovkami?

Já jsem děti před obrazovkami bohužel nevnímala, spíš jsem byla napojená na ty, co jsou ve studiu. Ale v druhé rovině mi v hlavě běželo, že bych je měla více oslovovat. Jenže zkušenosti s kamerou nemám. Ráda bych je aktivovala, ale v tuhle chvíli to nezvládnu.

To je jasné, byla to vaše premiéra před kamerou. Mimochodem jakou byste si za ni dala známku?

Známku bych si asi nedávala. Spíš bych se zamyslela nad tím, co se vydařilo. A naopak, co bych příště udělala jinak.

Jeden příklad za všechny, co byste tedy udělala jinak, lépe?

Zapracovala bych na oslovení dětských diváků za kamerami. Bez kamerové zkoušky, žádnou jsme neměli, opravdu to bylo naživo, naostro, to bylo těžké.

To věřím. Vždyť vytvoření projektu, za kterým stojí Luboš Rosí z České televize, byla velmi rychlá akce. Že budete čtvrťáky učit ve vysílání násobilku, jste se dozvěděla až o víkendu. Co vás přesvědčilo, že do toho půjdete?

Jednak, že můžu pomoci dětem, které jsou doma. A druhá věc, když jsem viděla kolegy, jejich různorodost, tak jsem si říkala, že by to mohla být příležitost ukázat lidem, že učitelské povolání vypadá v 21. století jinak než za doby, když chodili do školy.

V čem je to jiné?

V různorodosti vyučovacích forem. To znamená, že učitel se více zajímá o individuální potřeby žáků, připravuje příležitosti a prostředí, aby se žáci mohli učit od sebe navzájem. Hledá různé způsoby vyučování, od projektů přes interaktivní formy až k pomůckám.

Vy jste mi řekla, že nevíte, proč vybrali jako „učíTelku“ právě vás. Řekla byste, že stačí být dobrý pedagog? Nebo jsou na televizní učitelku nějaké zvláštní požadavky?

Myslím, že to bylo tak rychlé, že vůbec nebyl čas do hloubky zkoumat osobnost učitelů.

Co byste řekla, že je největší rozdíl v učení takhle na dálku a v normální třídě?

Ta komunikace s divákem před obrazovkami.

Díky televizi může být matematika oblíbenější 

Takže jak jste vzpomínala už v úvodu, budete se snažit víc se obracet i k dětem, které vlastně nevidíte. Snažíte se třeba nějak extra udržet pozornost dětí, které nemusí sedět v lavici, můžou si u vysílání třeba hrát s mobilem nebo pobíhat všude kolem?

Tam spíš spoléhám na kvalitu úloh. A ty úlohy zkouším doplnit různými pomůckami.

Hned na první vyučování jste si donesla plata od vajíček. Co se na nich děti učily?

Já jsem dostala téma slovní úlohy a slovní úlohy většinou bývají pro žáky strašák. Na těch baleních jsem chtěla ukázat, že je dobré si slovní úlohu modelovat skrz nějakou konkrétní věc. Tak můžu slovní úloze porozumět a najít řešení. Vytvořím si myšlenkovou strategii, kterou pak můžu použít třeba při řešení dalších slovních úloh. Je to trochu srozumitelné?

Já doufám, že ano. Říkáte, že slovní úlohy bývají pro některé děti strašákem, řekla byste z vaší zkušenosti, že matematika obecně je strašák?

Může být, já učím devět let. A moje zkušenosti jsou takové, že velmi záleží na tom, jakou formou, jakým způsobem je matematika podávána. Z toho se odvíjí vztah dětí a také vztah učitele k tomu předmětu. Postoj učitele se přenáší i na žáky.

Takže možná by matematika v televizním vyučování nakonec mohla matematice pomoci, že by si ji třeba víc dětí oblíbilo, co myslíte?

Mohlo by to tak být, ale je potřeba to udělat kvalitně. A k tomu je potřeba mít dobré podmínky.

I proto je garantem projektu Ministerstvo školství, které ostatně učitele pomáhalo vybírat. Alespoň podle ohlasu diváků se to ale podařilo, protože v pondělí se stal program s průměrem 147 tisíc diváků druhým nejsledovanějším programem ve věkové kategorii od 4 do 14. To jste čekala?

Nečekala, neměla jsem vůbec čas nad tím přemýšlet. A je to báječné.

Ten pořad chválili rodiče, nerodiče, děti také. Řekněte ale, myslíte si, že může UčíTelka skutečně nahradit školu?

To si nemyslím. A myslím, že to ani není cílem. UčíTelka má být nějakým motorem, motivem, podnětem, inspirací k diskuzi, ať už mezi žáky, nebo rodiči.

Co by se stalo, kdyby se děti během karantény neučily vůbec? V jaké kondici by se vrátily do školy?

Myslím, že by to bylo velmi individuální podle toho, co se děje doma. Ne každý rodič má v tuhle chvíli podmínky, aby mohlo probíhat domácí vzdělávání. Záleží v tuhle chvíli na rodině, co dětem poskytne.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené