Článek
Zahlédl jsem u silnice v našem severočeském maloměstě billboard slibující báječné prázdniny v Praze. Nabídka zůstane z mé strany oslyšena. Hned vysvětlím proč.
Praha, přesněji řečeno její turisticky nejvytíženější části, české venkovany léta, mírně řečeno, přehlížela. Vím, o čem mluvím.
Když jsem si v dobách před koronavirem chtěl kvůli důležité neplánované poradě na poslední chvíli (rozuměj den dva předem) zamluvit pokoj, obdržel jsem po půl hodině telefonátů a poníženého doprošování se čtyřmetrovou komůrku. Depresivní čtvereček ve čtvrtém patře bez výtahu se zasmušilým břízolitem na zdech. Za dva a půl tisíce. S výhledem do světlíku. Se stěnami žluklými tabákem a zmarem. Se snídaní sestávající ze dvou krajíců, trojúhelníčku Veselé krávy, sinalého pseudožloutku a šálku rozpustné kávy za dvousetkorunový příplatek. Ve sprše se voda ohřívala na pokojovou teplotu deset minut. Parkování na dvorku stálo dalších pět set. Rezervační call linky některých nafrněných hostelů s krajany raději nepočítaly vůbec. Elektronická recepční takových podniků neměla v softwaru pro jistotu nahranou češtinu.
Dnes se ty samé ubytovny, nebo možná spíš Praha sama v lokálně cílené kampani tváří, že jsou pro ni venkované exkluzivními hosty. A že každý dostane nejen postel za pusinku, ale navíc voucher do divadla, slevu na utopence a bůhvíco.
Na gastroceny, jejichž bizarní marži virus odhalil, bylo naplito již mnohokráte. Přesto. Naprosto nechápu, proč bych měl svými stravenkami zachraňovat rádoby hogo fogo podniky v centru, které si ještě před půl rokem účtovaly za půllitr sto padesát korun, aby dnes žebraly o zákazníky, lákajíce je na pivo za dvě eura a kachnu za sto padesát místo únorových šesti set.
Ano, je to iracionální. Krátkozraké. Ale takové již emoce bývají. Vím, na obratu pražského cestovního ruchu závisí do velké míry i úspěch celostátní ekonomiky. Leč nemohu si pomoci.
Pokud si turistická Praha myslí, že ji teď, v krizi, zachráníme my, vidláci z regionů, jimiž roky ostentativně pohrdala, pak se, myslím, plete.
I poslední hejl z periferie má svoji hrdost.
