Účet. Na kolik přijdou Babišovy sliby

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nikdy nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu. Podpoříme výstavbu nových bytů. Priorita jsou levné energie.“

Každá z těchto hlášek z videoproslovu Andreje Babiše mířila na příslušníky jiné sociální skupiny. Snad aby se každý mohl začít zajímat o to, jak se mu zlepší život, pokud zvolí hnutí ANO průhonického miliardáře. Výčet kroků plánovaných po vítězství v říjnových volbách naopak nevzbudil velké nadšení mezi experty.

Jeden ze základních Babišových slibů stojí na tom, že hranice pro odchod do penze zůstane na úrovni 65 let. Babiš vždycky - ve vládních funkcích i jako šéf opozice - respektoval itinerář zvyšování důchodového věku, jak ho před patnácti lety nastavila vláda Petra Nečase. Na tom se nic nemění. Proto až do roku 2030 penzijní věk poroste, jak rostl dosud, konkrétně u mužů každoročně o dva měsíce, u žen o šest měsíců. V tomto případě tedy nároky na erár v nejbližší době logicky také neporostou.

Babiš chce pouze zrušit každoroční odklad penze o měsíc, jak to seniorům po roce 2030 naplánovala vláda Petra Fialy. Vydělají tedy lidé s rokem narození 1965 a výše. Mladší daňoví poplatníci za to zaplatí celkem 200 miliard korun v dnešních cenách, ovšem až přes rozpočty v letech 2031-2050.

Víc než pouhé přerozdělení slibuje i plán na výstavbu „bytů pro mladé“. Aktuální bytová krize, kterou podtrhl loňský pokles dokončených bytů na 30 tisíc, vyžaduje řešení, které ovšem šéf ANO ve svém proslovu nepředstavil. Pokud by ovšem chtěl například kopírovat rakouský model, který loni zajistil 70 tisíc dokončených bytů, musel by každoročně utratit nejméně dvě miliardy eur (50 miliard korun) za půjčky i přímé dotace pro výstavbu.

Do větších detailů naopak představil šéf ANO nápad snížit ceny elektřiny tím, že se proud vyrobený v Česku pokud možno přestane vyvážet.

Nákladný bude hned první krok, tedy pořízení 30 procent akcií polostátní energetické firmy ČEZ, které jsou dosud v majetku soukromníků. Při současné cenové úrovni 1200 korun za akcii by nákup přišel na 200 miliard korun. Po započtení nákladů na úvěrové financování by to znamenalo, že stát bude příštích deset platit okolo 30 miliard. Podle samotného Babiše by na to měla stačit dividenda, kterou ČEZ do státní pokladny každoročně posílá.

„Program, který slibuje rozdávat lidem peníze z eráru, tedy z peněz daňových poplatníků, nemá smysl,“ shrnul svůj kritický postoj k dosavadnímu programu ANO Daniel Münich z institutu CERGE-EI pro server Novinky.cz

Nápadů, které se kompletně schovají pod tuto Münichovu definici, podle níž stát občanům pouze rozdělí peníze, které jim předtím vzal na daních, má šéf ANO celou řadu.

Vyšší důchody seniorům nad 80 let (náklady 4,5 miliardy ročně), zvýšení slevy na vlak pro důchodce a studenty ze současných 50 na 75 procent (2 miliardy), obnovení školkovného (1,5 miliardy), zvýšení daňových slev na děti (před osmi lety přišlo na 3 miliardy), rychlejší růst platů učitelů, vojáků, policistů, hasičů, celníků a vězeňské stráže (zrychlení o pět procent vyjde na 12,5 miliardy) – tyto položky mají výhodu, že v zásadě nejde o příliš drahé volební prezenty a že dohromady přijdou „jen“ na 25 miliard.

Spolu s případnou reformou v oblasti bytů a energetiky ovšem nové výdaje, které plánuje volební favorit, překročí v jednom roce hranici 100 miliard. Přitom některé z položek porostou i více let po sobě a časem se mohou objevit další.

Odpovědný správce veřejných financí by vysvětlil, kde na ně vezme peníze, tedy kde zvýší daně. Babiš v Hlasovce ovšem pouze kritizoval, že Fialova vláda zvýšila sazbu firemní daně z 19 na 21 procent. Její případné zrušení by přitom státní rozpočet připravilo o dalších 22 miliard.

Velkou pomoc by zřejmě nepřineslo ani znovuzavedení registračních pokladen EET, kterými se špičky ANO čas od času zaklínají. Ještě předtím, než jejich minulou verzi proškrtal Ústavní soud a poté zastavila ministryně financí Alena Schillerová, zvýšil se podle Státního závěrečného účtu pomocí pokladen daňový výnos o 7 miliard ročně.

Samotné sliby z Hlasovky nehrozí tím, že po návratu miliardáře do Strakovy akademie dojde k rozvratu veřejných financí. Spíše by se opakovala historie jeho minulé vlády. Po letech úsporné politiky za premiérů Nečase a Sobotky se začal každoročně o jedno procento HDP zvyšovat tzv. strukturální deficit, tedy schodek očištěný od vlivu ekonomické situace. V letošních cenách tedy každoročně vyrostl o 83 miliard.

Takové tempo by během čtyř let mandátu příští vlády ještě nenarazilo na dluhovou brzdu, která naskočí až ve chvíli, kdy vládní dluh dosáhne 55 procent HDP, jinými slovy, až se proti současnému stavu zvýší o 900 miliard.

Minulé funkční období premiéra Babiše ovšem ukazuje, že riziko expanzivní rozpočtové politiky nespočívá v samotném zvyšování deficitů, ale v tom, že rostoucí vládní útrata může způsobit nečekané škody národnímu hospodářství.

V období 2018-2021 podporovala vláda mzdový růst, nejdříve zvyšováním platů státních zaměstnanců cca o deset procent ročně. Výpadky rodinných příjmů během pandemické krize pak vyrovnala dotacemi na „kurzarbeit“ a dalšími dávkami v řádu vyšších desítek miliard, poté ještě dodala přes 100 miliard ročně zrušením superhrubé mzdy.

Tento postup nebyl výjimečný. V jen o málo uměřenější podobě ho sdílely s výjimkou Slovinska a Chorvatska ostatní země regionu středovýchodní Evropy, hlavně zbylé tři státy Visegrádu. Tím vyrostly rezervy rodinných rozpočtů dost na to, aby si středoevropští obchodníci mohli v letech 2021-23 dovolit mimořádné zdražení v desítkách procent ročně. Země Visegrádu zažily největší evropskou inflaci hlavně v důsledku rozpočtové politiky svých vlád.

Babišův proslov v Hlasovce byl příliš obecný na to, aby se z něj dalo vyčíst, jestli se také v nových plánech skrývají nová makroekonomická rizika. Sám expremiér uvedl, že přesnější program zveřejní měsíc před volbami.