„Myslí si, že jsme hloupí.“ Mladí lidé mají politiky na sítích za trapné

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Vůbec nechápu, proč by politici měli jet tyhle trendy. Osobně mě to někdy až uráží, jelikož mám pocit, že si myslí, že je mladý volič úplně hloupý,“ říká k videím politiků s hudbou a populárními tanečky 25letý Marek, který pracuje jako realitní makléř. Dodává, že politika není „sranda“, ale vážná věc, a proto mu předvádění politiků na sociálních sítích vadí.

Podobně smýšlí i jeho další vrstevníci. Ti často čerpají informace právě ze sociálních sítí, což potvrdil i nedávný průzkum agentury NMS Research. Podle něj se tento trend týká necelých 70 procent mladých. Hned v závěsu je pak online zpravodajství, které sleduje každý druhý člověk ve věku od 18 do 24 let. Průzkum který vznikl pro konferenci Etika a pravidla v politické komunikaci: Jak neukrást volby také naznačil, že dalším zdrojem informací je televizní zpravodajství nebo rozhovory s přáteli a rodinou.

Co se konkrétních politiků týče, mladí lidé většinou sledují představitele vlády, předsedy parlamentních stran, europoslance nebo prezidenta. Oslovení dvacátníci k tomu ale dodávají, že jen málokdo je skutečně „baví“, aniž by u toho působil trapně. Zákonodárci by se tak podle nich měli spíše než na rádoby vtipná videa zaměřit na prezentaci své agendy.

„Z trendů si s kamarády děláme spíš srandu. Přijde mi, že se tím samotní politici vlastně ponižují. Taky mi nepřijde úplně v pořádku točit se, jak tančí ve Sněmovně. Řekla bych, že tam mají jinou práci, kterou by mohli na sítích představit,“ myslí si dvacetiletá studentka Klára.

Někteří studenti jsou zase přesvědčeni, že když už mají politici tendenci využívat sítě, měli by na nich být osobnější. „Mně by se líbilo, kdyby politici na sockách víceméně nebyli. Ale chápu, že tam jsou, protože musí. Já bych třeba ocenil, kdyby tam sdíleli věci z osobního života, abych za jejich kroky viděl skutečného člověka,“ říká dvaadvacetiletý student Jan.

Vyzdvihuje například nedávný příspěvek Ivana Bartoše (Piráti), který se týkal návštěvy kina se synem. „Člověk si totiž řekne, že má syna, se kterým jde na Minecraft film, a tak mu asi záleží na budoucnosti a mladé generaci. Je to možná blbost, ale zlidští ho to.“

Redakce mluvila s několika mladými lidmi z různých koutů České republiky. Přestože se nejedná o reprezentativní vzorek, mají oslovení jiné dosažené vzdělání a zastávají rozdílné politické názory. Část plánuje podpořit vládní strany, jiní sympatizují s několika opozičními nebo mimoparlamentními uskupeními. Někteří také přiznali, že si nejsou jistí, jestli letos k volbám půjdou.

Když ale přijde na působení politiků na internetu, většina se shoduje v jednom – hnutí ANO „to“ dělá lépe. „Podle mě pochopili věc, která vládním stranám uniká. Mladé lidi zajímá bizár, protože to přiláká naší pozornost. Sdílíme si to, pobavíme se. Reálně ale nepředávají nějaký obsah nebo informace, jejich cílem je podle mě to, že na sebe upozorní,“ myslí si pětadvacetiletý Jakub, který podniká v pohostinství.

Přiznává také, že podobný styl komunikace neoceňuje. „Když se Alena Schillerová převlékne za hranolku a snaží se mi k tomu předat nějaké vážné sdělení, stejně vnímám hlavně to, že je to bizarní. Vlastně se tím ztrapňuje,“ naráží na v minulosti diskutované video, které místopředsedkyně obhajovala s tím, že chtěla upozornit na změnu podmínek pro dohodáře.

I když mohou někteří politici podle mladých působit směšně až trapně, bývalý politický marketér Jakub Horák upozorňuje, že je tento druh sebeprezentace vlastně efektivní.

„Právě proto, že je to ‚cringe‘ (věc vyvolávající pocit studu za ostatní, pozn. red.). Ten formát sice neumožňuje vysvětlovat jakékoliv složitější věci, ale o to už dávno dneska v politice nejde. Dneska jde hlavně o šíření emocí – někdy se říká, že nežijeme v demokracii, ale v emokracii. A její arénou je právě TikTok. To znamená jít od nudných, banálních, videí až po převlékání za hranolky,“ shrnuje s tím, že hlavní je dostat se do povědomí co nejvíce lidí.

Vedle bizarních videí pak mladé lidi, s nimiž redakce mluvila, oslovuje i rebelství, na které sází například Filip Turek. „Mladí kluci se s ním ztotožňují. Myslím, že obecně chceme, aby byl politik ‚jedním z nás‘ a on tak působí. Potvrzují mi to třeba kamarádi ‚autíčkáři‘,“ říká pětadvacetiletá Michaela Veselá.

Ta má k tématu blízko nejen jako mladá volička, ale i profesně. Coby social media specialist pomáhá společnostem nacházet influencery, kteří by pomáhali jednotlivým značkám lépe promlouval k mladým.

Že jsou sociální sítě klíčovým nástrojem pro komunikaci s mladými říká i sociolog Jan Herzmann. „Ta voličská skupina se hledá, do určité míry tápe a bude se orientovat na základě toho, co uvidí v kampaních, a to zejména na sociálních sítích. Leckdo se hnutí ANO vysmívá za to, co dělá na TikToku, ale to je sociální síť, která tuhle skupinu oslovuje hodně. A vládní strany v tomto směru hodně zaostávají,“ popsal redakci.

Toho si všímá i část mladých respondetů, podle kterých novější uskupení pracují se sociálními sítěmi obratněji než ty starší. U vládní ODS například někteří studenti zmiňují, že jí „ujíždí vlak“, podobně hodnotí i lidovce nebo neparlamentní SOCDEM. Lepší strategii tak podle studentů volí ANO, Piráti, Starostové nebo Motoristé, jejichž videa prý působí uvěřitelněji.

„Například Petr Fiala mi moc autentický nepřijde. Ale zase bych úplně neřekl, že ho ta videa diskreditují jako jiné politiky. Spíš z toho cítím, že za ním přijde jeho tým a řekne: ‚Hele, Petře, strádáme. Babiš vytáhl kuře a fakt jede, takže běž a zkus dělat, že seš sigma,“ říká už zmíněný student Jan. Dodává ale, že samotné sociální sítě nemají na jeho politické preference velký dopad. Zajímá ho hlavně program, plnění slibů a odvedená práce.

Že „cringe“ videa táhnou a zvedají politikům dosah mladí nerozporují. Podrthují ale, že velký počet sdílení, interakcí s příspěvkem nebo sledujících ještě neznamená podporu. Možná naopak svědčí o tom, že se příspěvku „směje“ velká masa lidí.

Dosah se tak podle některých mladých může projevit i negativně. Upozorňují například, že naskakování na trendy a skotačení ve Sněmovně ohrožuje důvěryhodnost jednotlivých zákonodárců.

„Když se někdo takhle ponižuje, tak u mě z hlediska nějaké kredibility a důstojnosti klesne. Na druhou stranu – i přesto, že to je to trapný – umím ocenit, že to ten člověk má najetý tak moc, i přes to, kolik mu je let,“ myslí si jednadvacetiletý student Šimon.

Jeho vrstevníci se pak nezávisle na sobě shodují, že by politickým stranám pomohlo, kdyby k cílení na jejich věkovou skupinu využívali spíše stejně staré lidi. O něco takového se snaží hned několik stran prostřednictvím mládežnických organizací, které mají cílit právě na potenciální voliče pod třicet let. Ti také popisují, že nejvíce vnímají Mladé ANO, Mladé Pirátstvo nebo mládežnickou organizaci Motoristů sobě.

I tak ale mládežnické organizace sleduje v průměru 3-5 tisíc lidí, což je v porovnání s předsedy stran nebo dalšími politiky málo. Některá uskupení se proto snaží vyprofilovat vlastní „stranické influencery“. Příkladem může být třeba duo Viktorie Kalivodová a Aneta Zicklerová, které propagují postoje ANO a pomáhají s obsahem i dalším tvářím hnutí.

Podle politologa Milana Školníka tím navíc nejsilnější opoziční hnutí vykrývá generační mezeru ve svých řadách. „Chybí jim totiž mladý, výrazný a pro mladé srozumitelný politik. Proto to řeší přes influencerky, které si sami vytváří,“ říká. Dodává, že podobná taktika by mohla fungovat, protože lidé do třiceti let oceňují, když s nimi komunikuje někdo, kdo jim je věkově blíž.

Někteří studenti ale dodávají, že i když jsou videa mladších členů stran „skousnutelnější“, samotné informace berou do jisté míry s rezervou. „Nemám pocit, že bych jim věřil, že si stojí za názorem, který prezentují. Mám spíš pocit, že dostaly dobrou nabídku, a tak tohle dělají,“ popisuje jednadvacetiletý student Marek nad videem influencerek hnutí ANO.

Zároveň si ale nemyslí, že by politická komunikace na sociálních sítích měla takovou moc, že by změnila něčí názor a přesvědčila ho, aby ve volbách hodil hlas danému hnutí. „Neřekl bych, že by jim to úplně pomohlo přesvědčit mladé voliče, aby je podpořili. Spíš to asi pomáhá umocnit názor,“ dodává.

Jeho slova pak potvrzují i další, redakcí oslovení dvacátníci. Zmiňují třeba to, že pokud jim nějaký politik vadí, emoci to spíše podpoří. Naopak u těch, které podporují, jsou schopni přešlap přehlédnout. „Když s někým sympatizuji, ať už jako s člověkem nebo s názory té strany, tak si spíš řeknu: ‚No, tak jim zas někdo něco poradil‘,“ říká studentka Barbora.

I když se politici snaží na sítích oslovit studenty, ve společnosti převažuje pocit, že v rámci kampaní cílí spíše na starší. Agentura Ipsos například zjistila, že zhruba 60 procent Čechů si myslí, že by se strany měly více zaměřovat i na mladé.

Politolog Milan Školník k tomu dodává, že se cílení na mladé může pozitivně promítnou i mezi staršími voliči. „Zaujme to totiž všechny, na sítích už dávno nejsou jenom mladí lidé. To se změnilo hlavně v období covidu, kdy se i nejstarší ročníky začaly přesouvat do virtuálního světa, protože jim chyběl kontakt,“ říká.

Dodává, že u starších generací se popularitě těší spíše Facebook, ani Instagram – který má vedle TikToku hlavní pozornost mladých – ale už není výjimkou. „Když vidí, jak se politik snaží cílit na studenty, mohou si zástupci starších generací říct: ‚To je hezký, že nejdou jenom po mně, ale snaží se myslet na všechny – i na moje děti,“ dodává politolog.