Článek
Uprostřed zdí obehnaného areálu na okraji obce Doubravčice nedaleko středočeských Říčan stojí bílá patrová budova s proskleným průčelím. Stavba evokuje funkcionalistický styl 30. let minulého století a střízlivé jsou i interiéry sanatoria vyvedené s citem pro detail v bílé, béžové a tmavě šedivé barvě.
Prostranstvím před budovou zní ve slunném všedním odpoledni bublání vody z malého jezírka a klid panuje i uvnitř. Právě skončila doba oběda a většina klientů je ve svých pokojích, jen několik se jich mihne po chodbách. Kontakt s nimi sanatorium kvůli ochraně soukromí neumožňuje.
Poradci a poplatky. Kdo nakonec vydělává?
Zveme na natáčení podcastu Ve vatě: Komu věřit s penězi
Lesk a bída finančního poradenství. Jsou provizní poradci ve střetu zájmů? A jak je to s poplatky, na kolik vás takový poradce vlastně vyjde a vyplatí se nakonec?
Obsazení slibuje třaskavou debatu. Hosty speciálu tentokrát budou Petr Borkovec (Partners), investiční bloger a nový expert podcastu Ve vatě Lukáš Nádvorník a nezávislá finanční poradkyně Michala Janatová.
Těšíme se na vás, vaše dotazy o setkání po natáčení! Vstupenky jsou ke koupi zde.
„Nejčastěji k nám přicházejí lidé, kteří mají problém se závislostí na nějaké návykové látce. A z toho je to nejčastěji alkohol, ale i jiné drogy, hodně často třeba kokain a pak nelátkové závislosti, to znamená hraní, sázení,“ říká primář sanatoria Petr Popov.
Sanatorium využívají i klienti s duálními poruchami, kteří mají problém se závislostmi a kromě toho trpí například úzkostnou nebo bipolární poruchou. „Třetí skupinou jsou lidé se syndromem vyhoření, kde se užívání návykových látek objevuje taky, ale není dominantní. Je to něco, čím si ti lidé ulevují a hrozí, že by se z toho mohla stát závislost,“ popisuje Popov.
Léčebnu zřídili investoři Pavel Baudiš a Ivan Bubeníček spolu s Petrem Popovem loni v září, první klienty přijala léčebna s kapacitou 53 lůžek letos v únoru.
Dva ze tří zakladatelů sanatoria Petr Popov (vlevo) a Ivan Bubeníček.
Libella nabízí dva druhy pobytů. Detoxifikační jsou určeny pro klienty s akutními problémy a trvají dny až týdny. Následný terapeutický pobyt trvá obvykle šest týdnů. Dvacet lůžek je vyhrazeno pro klienty, kterým pobyt plně hradí zdravotní pojišťovny.
Pokud si přejí ubytovat v nadstandardním pokoji, připlatí si 2,5 tisíce korun za den. Libella zatím spolupracuje se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a Zaměstnaneckou pojišťovnou Škoda, smlouvy s dalšími zdravotními pojišťovnami jsou podle vedení léčebny v jednání. „Kdybychom chtěli, mohli bychom naplnit kapacitu jen klienty, jejichž pobyt je plně hrazen zdravotními pojišťovnami. Vždy ale držíme určitou rezervu, aby se nestalo, že by pro někoho, kdo to akutně potřebuje, zvláště pokud už je naším klientem, nebylo místo,“ dodává primář.
Pro samoplátce jsou ceny vyšší. Den pobytu na detoxikačním oddělení je přijde na devět tisíc a na následném lůžkovém oddělení na šest až 12 tisíc korun. Zatím se v Libelle vystřídalo přes 70 klientů.
„Jde často o majitele firem nebo vysoké manažery, obvykle ve středním věku. Ale máme i mladší i starší klienty,“ popisuje Popov. „Často jsou to lidé, kteří ty firmy zakládali, dovedli je k úspěchu. Mezitím se dostali do problémů se závislostí, ale buď už firmu prodali nebo ji řídí management, a teď řeší svůj problém,“ doplňuje.
Pobyt lze skloubit s prací
Z jídelny přecházíme do jednoho z pokojů v přízemí. Místnost vypadá jako standardní hotelový pokoj s jedním lůžkem, psacím stolem, posezením s křeslem a malým stolkem. Za prosklenou stěnou je vnitřní parčík, kam mají přístup pouze klienti a personál.
V pokoji je i malá lednička, ale jak upozorňuje primář Popov, na rozdíl od hotelů nemá minibar s alkoholickými nápoji. Velkou část zdi zabírá rozměrná plazmová obrazovka s nabídkou satelitních televizních kanálů.
Bodovací systém známý z některých filmů o protialkoholních léčebnách v Libelle nemají. Klienti absolvují strukturovaný denní program včetně společných setkání, různých forem terapie a dalších aktivit.
Klienti se také mohou s určitými omezeními věnovat své práci. „Komunikaci s vnějším světem nijak zásadně neomezujeme, takže některé věci mohou klienti řídit i odsud,“ říká Popov.
Své mobilní telefony či tablety musejí nechat na pokojích pouze v době terapeutických aktivit, ale ve volném čase si mohou některé záležitosti vyřídit. „Pokud jim stačí třeba hodina denně, tak to není problém,“ vysvětluje šéf léčebny.
Pobyt v jednolůžkovém pokoji vyjde na zhruba devět tisíc korun za den.
Od státních léčeben závislostí se Libella kromě komfortu liší hlavně dostupností. V Česku je podle adiktologů akutní nedostatek lůžek v ústavní péči o závislé a čekací doba na přijetí se může protáhnout na měsíce.
„To byl jeden z důvodů, proč jsme se do tohoto projektu pustili,“ říká spoluinvestor Ivan Bubeníček. Celkové náklady dosáhly 350 milionů korun a investoři počítají, že by se měla vrátit do 12 let.
„Máme to štěstí, že nemáme za zády banku, je to všechno z vlastních prostředků, takže nás bude trochu mrzet, když bude návratnost delší, než jsme si představovali, ale spíme dobře,“ dodává Bubeníček.
V předním parku před budovou, kde mohou klienti posedět například se svými návštěvami, upoutá pozornost i důkladné zabezpečení celého areálu. Vjezd do sanatoria nepřetržitě hlídá ostraha, na zdech jsou kamery a kolem areálu jsou laserové ploty.
„Exteriéry jsou velmi dobře zabezpečeny, ale jde o zabezpečení zvenku dovnitř, aby nikdo nenarušoval klid našich klientů,“ vysvětluje marketingová ředitelka sanatoria Anna Tiffany Matoušková.
Až se provoz sanatoria zaběhne, uvažují investoři o dalších projektech. Podle Bubeníčka připadají v úvahu podobná zařízení zaměřená například na cizojazyčné klienty nebo lidi mladší 18 let.
„Nějaký čas to ještě zabere a až to půjde tímhle směrem, až pan primář bude mít tým natolik zaběhlý, že bude mít prostor i nějaké myšlenky mimo tento areál, tak by ten čas mohl přijít,“ uzavírá Bubeníček.
