Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česko se v mezinárodním srovnání těší velmi solidnímu hodnocení úrovně demokracie, podle hodnocení Democracy Index dosahuje úrovně plné demokracie. Současná vládní reprezentace nás ubezpečuje, že tento stav zůstane zachován i do budoucna. Kladu si proto otázku, jestli jsme na tom skutečně tak dobře.
Odolnost demokracie spočívá v síle institucí - v tom, nakolik jsou obecně akceptovány a není zpochybňována jejich existence. Nakolik jsou však demokratické principy vtěleny do každého z nás, kdo se za demokrata považuje? V tomto kontextu zdaleka není všechno tak růžové, jak by se mohlo zdát.
Ve vztahu k Izraeli a jeho postupu v Pásmu Gazy se Česko chová jako umanuté, jako by vypnulo veškerý respekt k institucím a mezinárodnímu právu. Politici svým zpochybňováním zatykače vydaného Mezinárodním trestním soudem na izraelského premiéra ukázali, jak obtížné je pro ně respektování mezinárodních smluv. Paradoxně, byli to často ti, kteří se předtím pochvalně vyjadřovali po vydání zatykače na Vladimíra Putina.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Česko na mezinárodním fóru opakovaně hlasuje ve prospěch Izraele, včetně nedávného zdržení se podpory rezoluce Valného shromáždění OSN požadující okamžité, bezpodmínečné a trvalé příměří v Pásmu Gazy. Český podpis chybí také na společném prohlášení 25 evropských ministrů zahraničí k okamžitému zastavení války v Pásmu Gazy. Podle vyjádření Ministerstva zahraničí nebyla česká diplomacie s nabídkou připojení se k danému vyjádření oslovena. To nám zrovna nelichotí. Pro naši zahraniční pozici není dobrou vizitkou, pokud nás ostatní státy vynechávají.
Cesta ke zvýšení věrohodnosti Česka jako relevantní země mezi ostatními demokratickými státy přitom vede právě přes respektování mezinárodních smluv a mezinárodního práva. Velkorysé přehlížení obrovského množství civilních obětí, vyvolávání hladomoru, střelby na neozbrojené lidi a řady dalších činů, kterých se dopouštějí izraelské obranné síly, k naší mezinárodní reputaci nepřispívá.
Principiální postoj k Izraeli definoval Karel Schwarzenberg, který se opakovaně vyznával ze své lásky k této zemi, a přitom se nebál ji kritizovat za porušování mezinárodního práva. Zdůvodňoval to právě přátelským vztahem k této zemi: „Protože jsme nejvěrnější a nejstarší spojenci Izraele na světě, když vidíme, že se tam chystá chybný vývoj, tak máme povinnost na to upozornit.“ Kritéria používána v Česku jsou ale vychýlena ve prospěch Izraele a nemají nic společného se spravedlivým hodnocením stran konfliktu.
Tento postoj má zásadní dopad na naše mezinárodní postavení, ale i dovnitř země. To, že v jednom případě říkáme, že kamarádovi je dovoleno vše, se přenese do celospolečenského prostoru a stane se z něj kritérium i pro řešení jiných situací.
Vláda je hrdá na podporu Ukrajině, byť převedeno na poměr vůči HDP, je tato podpora podstatně nižší, než jak by mohlo vyplývat ze slovních deklarací. Dochází tak ke smutnému paradoxu: Opozice ostře kritizuje českou pomoc Ukrajině na „úkor našich lidí“, i když v reálu Ukrajinu v tomto smyslu nijak extra nepodporujeme. Svým postojem k Izraeli však vláda podkopává i ten mandát, o který si řekla jako zásadní obhájkyně Ukrajiny.
Dopad na naši společnost je o to hlubší. Omlouvání Izraele a zavírání očí před humanitární katastrofou v Gaze, kdy se začíná stále častěji mluvit o genocidě, vede k rozmělňování hodnot spravedlnosti a k otupení empatie. Podporuje se narativ, že za všechno může Hamás a ve jménu boje proti terorismu jsou všechny prostředky povoleny, bez ohledu na následky.
Mnozí obhájci demokracie jako by náhle vypnuli smysl pro spravedlnost a přestali je zajímat počty civilních obětí a dodržování mezinárodního práva. Kritéria pro to, co znamená spáchání válečných zločinů a kdo je za ně odpovědný, se někde ztratila.
Nejde přitom jen o tento konflikt. Kde je záruka, že za jiných okolností budou schopni rozeznat právo a spravedlnost, když je natolik jednoduché využít několika okolností k tomu, aby jinak demokraticky smýšlející lidé podporovali bezpráví? Konkrétně tentokrát mezi tyto okolnosti patří český strach z muslimů, nezvratné přesvědčení, že Izrael je bezchybný demokratický stát, a zkreslené či malé vědomosti ohledně předchozího vývoje vztahů mezi Izraelem a Palestinci.
Přitakání zásadě, že účel světí prostředky, nemá nic společného s principy demokratického právního státu. V minulosti jsme se o tom mohli opakovaně bolestně přesvědčit. Pokud to čeští politici myslí vážně s demokratickými principy, musí respektovat právo a spravedlnost. Nelze nadržovat kamarádovi a upírat práva tomu, kdo naším kamarádem není.
Kvalita demokracie se pozná podle toho, jak účinně jsou chráněna i práva těch, se kterými hluboce nesouhlasíme. Bagatelizace teroru, který provádí náš spřízněnec, dává zelenou těm, kdo nemají respektování práv v centru pozornosti, ale právě naopak. Vytváří se tím precedent a také argumentační předpolí pro ty, kteří budou jednou v budoucnu obhajovat porušování jiných práv.
