Koalice jsou lidem proti srsti. V Česku jim chybí nová strana

O vzniku nové politické strany se spekulovalo několik měsíců, ještě letos v zimě to vypadalo, že do volebního klání výrazněji zasáhne. Politologové jí dávaly poměrně velké šance, ze současné politiky unavení voliči by v ní viděli vítanou alternativu.

Nakonec ale zůstalo jen u spekulací, žádný nadějný nováček do letošních voleb nevstupuje. „Hlad po nové straně tu je, lidé nám to stále deklarují. Až jedenadvacet procent lidí by novou stranu uvítalo,“ říká sociolog a analytik STEM/MARK Jan Burianec.

Jistota, že by nový politický subjekt nakonec zamíchal povolebními kartami, ale podle něho není. „Je důležité si uvědomit, že sto lidí je sto chutí, takže nová politická strana by nakonec nemusela mít takový úspěch, jak se třeba zpočátku zdá,“ poznamenává.

Největší potenciál nových stran vidí sociolog u dvou skupin: prvovoličů a tzv. swingujících voličů – tedy těch, kteří nejsou loajální k jedné značce a své rozhodnutí mění podle situace. Naopak senioři nad 65 let jsou vůči novým projektům nedůvěřiví.

Skutečnost, že se žádný nový silný subjekt letos neobjevil, hraje do karet například Pirátům, jelikož právě jejich pravděpodobní voliči deklarovali nadprůměrnou ochotu pro novou stranu hlasovat. Podobné skóre bylo podle Buriance i u voličů Motoristů, Přísahy či SOCDEM.

V otevřenosti vůči nové straně je nicméně háček: lidé sice říkají, že by novou stranu zvážili, ale většina z nich stále váhá. Muselo by je přesvědčit něco silnějšího – vůdčí osobnost, krystalicky jasný program, nebo pocit, že jde o skutečně novou kvalitu. A ne jen další „staré známé“ v novém kabátě.

Ještě silnější emoce než nová jména však vyvolávají předvolební koalice. Průzkum ukázal, že téměř polovina lidí – konkrétně 46 % – považuje spojování stran za problém.

„Z hlediska koalic obecně má česká populace spíše negativní názor,“ uvádí Burianec s tím, že většina voličů si myslí, že si to každá strana má „odbojovat sama“. Jinými slovy – že úspěch má být výsledkem vlastní práce, ne domluvy v zákulisí.

Nejkritičtější jsou senioři (61 %), státní zaměstnanci (52 %) a opět swingující voliči (50 %). Opačně to mají mladí lidé – jen 20 % prvovoličů řeklo, že jim koalice vadí. Ne snad, že by je vítali – často je jim to prostě jedno.

„Z voličských skupin jsou proti spojování do koalic nejčastěji voliči ANO, protože to Andrej Babiš to soustavně odsuzuje, takže s ním souhlasí,“ dodává sociolog.

Zajímaví jsou voliči Stačilo! i SPD, kteří také předvolební koalice nemají rádi. U voličů SPD vadí spojování víc než třetině. A u Stačilo! je to kolem 30 procent. Protestují proti spojení stran do koalice Spolu, ale u Stačilo! ani u SPD jim to příliš nevadí.

„Je to zvláštní paradox,“ komentuje to Burianec. „Ti voliči to vlastně neschvalují, ale stejně je volí. Možná je to dáno tím, že nevědí, jak to vlastně funguje, nebo je jim to jedno, pokud jim subjekt nabídne silný odpor proti současné vládě.“

Podle Buriance mohou být mezi nespokojenci u SPD například voliči Svobodných, kteří chtějí obecně méně státu, především pak v ekonomické oblasti. Na rozdíl od nich ale SPD, pod jejíž hlavičkou Svobodní do Sněmovny kandidují, je v některých ohledech více nakloněna pomoci státu.

U Stačilo! to zase mohou „narušovat“ voliči SOCDEM, kteří se s myšlenkou jednoty s komunisty ještě zcela neztotožnili. „Podle našich dat je zajímavé, že ke Stačilo! se mohla přesunout třetina až polovina voličů sociální demokracie, což vlastně není moc,“ poznamenává Burianec.

Voliči Spolu a rovněž STAN jednoznačně schvalují oficiální předvolební koalice ve stylu Spolu, tedy ty přiznané, a naopak rozhodně neschvalují jiné varianty typu Stačilo! či SPD.

Z průzkumu tak vyplývá, že voliči dávají přednost otevřenému přiznání: pokud se spojíme, řekneme to. I tento způsob však politikům toleruje pouze 36 % dotázaných.

Oproti tomu „tiché spojení“ či „značkové krytí“ (případ SPD nebo Pirátů) působí jako mlžení, schvaluje to jen 25 % voličů. Vznik zcela nové politické strany za účelem zastřešení kandidatury více různých subjektů (případ Stačilo!) schvaluje dokonce pouze 22 % Čechů.

V českém volebním systému existuje vyšší vstupní hranice pro koalice. Samostatná strana potřebuje 5 % hlasů, aby se dostala do Sněmovny. Ale koalice dvou stran musí mít minimálně 8 %, a pokud se spojí tři a více stran, je potřeba 11 %. To je příklad koalice Spolu, která přiznaně spojuje ODS, KDU-ČSL a TOP 09.

Zároveň může strana kandidovat třeba s podporou jiné strany. Kandidáti stran tak jdou do voleb na kandidátce jedné strany (SPD + PRO, Trikolóra a Svobodní). A pak stále platí původní, nejnižší hranice, protože formálně jde o jedno uskupení, a nikoliv o koalici.

Pokud se strany sjednotily v rámci jednoho uskupení, nahlíží se na to také jako na jeden subjekt – čili v takovém případě platí nejnižší hranice, a to pět procent hlasů. Tomuto scénáři odpovídá projekt Stačilo!, na jehož kandidátce se objeví zástupci KSČM, SOCDEM, ČSNS a SD–SN.

Případy nepřiznaných koalic se už zabývaly i soudy. Ačkoli označily například Stačilo! i SPD za nepřiznané koalice, které porušují zákon, registraci kandidátky nezrušily s vysvětlením, že zákon stejným způsobem obcházejí i jiné strany. Podle dvou usnesení Krajského soudu v Brně bude nepřiznanou koalicí zřejmě i kandidátka Pirátů se Zelenými.