Hlavní obsah

Komentář: Rozdělená země. Jaké riziko představují naštvané regiony?

David Klimeš
novinář a ekonom
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Bývalá pětikoalice letos získala 43,4 procenta hlasů, podobně jako v roce 2021. Tentokrát to ale k vítězství nestačilo. lustrační foto.

Když nezastavíme rozevírání nůžek mezi bohatým centrem a chudšími periferiemi, velkoměstům zůstane ekonomická moc. Tu politickou si ale vezmou ti druzí.

Článek

Volby 2025 ukázaly, čeho chtěl Andrej Babiš docílit v roce 2021: Vybudit protestní voliče, aby přišli k volebním urnám a místo menších stran volili hnutí ANO. Jenže před čtyřmi lety to spektakulárně nezvládl. Absurdní hesla o nastěhování migrantů do našich chalup aktivizovala mladé lidi z velkých měst, naopak mnozí protestní voliči zůstali doma nebo podpořili menší strany. Hnutí ANO tak dosáhlo na méně než 30 procent hlasů a navíc se mu možní spojenci ani nedostali do Sněmovny.

Letos Babiš vsadil více na ekonomická témata a zjevně trefil u voličů ten správný balanc, aby on sám byl neobejitelný vítěz a zároveň měl v dolní komoře alespoň nějaké partnery.

Je možné, že se to za čtyři roky zase obrátí a po nepopulární vládě Petra Fialy dostane výprask podobně nepopulární vláda Andreje Babiše. Za současného rozestavění politických sil je to ale velmi nepravděpodobné.

Blok bývalé pětikoalice získal 43,4 procenta hlasů, podobně jako v roce 2021. Ale protože již nepropadl skoro milion hlasů, je to najednou málo. Podle dat PAQ Research v obcích s rozšířenou působností, kde jsou slabé sociálně-ekonomické podmínky a rozšířená chudoba, nebrala pětikoalice více než 30 procent hlasů. A v takové situaci jí nemohly k vítězství stačit ani velmi dobré zisky ve velkých městech.

Zároveň je na datech vidět, jak úzce s tímto úpadkem hlasů souvisí ekonomický úpadek regionu.

Sraženi krizemi

Že jsou chudší regiony nevděčné nebo že tam jsou dokonce hloupí voliči, kteří nechápou, jak je důležité se postavit imperialismu ruského prezidenta Vladimira Putina, a cena rohlíku je jim přednější? Takový názor je možné celkem běžně zaslechnout v Praze. Bohužel tak diskutující jen ukazují, že už dlouho nepřejeli její hranice.

Z velkých měst není vidět, jak moc byly české regiony sérií krizí minulých let sraženy dolů. Na krize v mnoha evropských zemích většinou doplatily metropole – zavřené hranice, restrikce a omezení logicky více postihly vibrující velkoměsta plná cizinců a mezinárodního obchodu. V Polsku mezi těžkými lety 2019–2023  okolí Varšavy v Mazovském vojvodství rostlo jen průměrně, rychlejší růst zaznamenaly mnohé polské venkovské regiony. Na Slovensku v krizových letech dokonce Bratislava ztratila na hospodářském růstu ze všech částí nejvíce. Ale Česko? Rostla jen Praha, většina regionů naopak zchudla, nejvíce severozápad republiky.

Příliš jim nepomohly ani špatně vymyšlené plošné pomoci, ať už to byly ty proticovidové za Andreje Babiše, nebo protiinflační za Petra Fialy. Společnou rukou pak oba politici spáchali atentát na státní finance zrušením superhrubé mzdy a prudkým snížením daní; nízkopříjmovým tím ale vůbec nepomohli. Chudší obyvatel periferie zjistil, že sice musí stále platit stejné horentní zdravotní a sociální pojištění a za to si vůbec nepolepšil procentní úlevou z přímých daní, protože už předtím stejně skoro žádné přímé daně neplatil.

Prezidentské volby ukázaly, že když jde o souboj jeden na jednoho, tak pořád ještě může v republice protestní kandidát prohrát. Data z aktuálně proběhlých voleb ale naznačují, že bez zásadního rozvoje regionů je naděje na celostátní výhru pro liberálnější strany čím dál menší. Pouhé řečnění o hodnotách bez dobrého ekonomického plánu prostě nestačí.

Co s tím, pokud se strany odcházející ze Strakovy akademie do ní chtějí ještě někdy vrátit?

Něco jde i bez peněz

Je jasné, že státní finance jsou pod tlakem a peněz ze schodkových rozpočtů není na rozdávání. Navíc se ukazuje, že drobení nejrůznějších dotací je to poslední, co by chudším regionům pomáhalo vzhůru. Máme ale docela dobrý plán v posledním materiálu, který schválila Národní ekonomická rada vlády s názvem „Růst chudších regionů: Investice, motivace, efektivita samospráv a rozvoj služeb“.

Některé programy pomoci jsou drahé, některé plány však nepotřebují ani korunu navíc. Rozpočtové určení daní by mělo více odměňovat ekonomický rozvoj mikroregionálních center na úkor největších měst. Po odchodu Starostů z vlády snad bude možné donutit malé obce s extra drahým provozem ke spolupráci a sdílení nákladů. Obce a kraje by mnohem lépe mohly spravovat své peníze. V nejchudších regionech by firmy měly mít možnost rychlejších odpisů. A vymáhání úspěšného dokončování základního vzdělání v regionech, kde to třeba nyní i desetina žáků nezvládne, by mělo být naprostou prioritou.

Až tento materiál přistane na premiérském stole Andreje Babiše, ten si možná řekne: Proč bych se do toho měl pouštět, když mi tam tak pěkně prší hlasy? Ještě by mi pak voliči odešli k pětikoalici… Snad bude v tu chvíli stát okolo někdo, kdo mu vysvětlí, že když se ani on do masivní podpory chudších regionů nepustí, tak tamním voličům i hlas pro ANO velmi brzo přijde jako málo protestní.

Doporučované