Článek
Cokoliv teď prezident Petr Pavel řekne o tom, jak MOŽNÁ hodlá postupovat po volbách, je do poslední slabiky rozebráno a zanalyzováno. A upřímně řečeno: celkem zbytečně, protože jak vám řekne každý politický praktik, „po volbách je vždycky až po volbách“.
Prezident se taky zatím rozumně drží hodně zpátky, ale nám, dělníkům mediálně-politického provozu samozřejmě stačí jen náznaky.
Jako třeba minulou neděli, když v rozhovoru pro Primu CNN o situaci presumptivního premiéra Andreje Babiše prohlásil: „To asi budu muset počkat, jak dopadne ten soud, protože zatím se to vrací. Soud, který to dostane, bude mít, pokud jsem dobře rozuměl právníkům, nějakých šest až osm týdnů, což vychází před volby. Takže bychom asi do voleb měli mít jasno. A pak asi bude namístě se o tom bavit.“
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
A už to jelo: Co přesně to znamená? Jak může prezident vědět, že Městský soud rozhodne podle instrukcí Vrchního soudu (rozuměj „odsoudí“) o kauze Čapího hnízda ještě před volbami? Je teď pravděpodobnější, že možná odsouzeného Babiše, který volby nejspíš vyhraje, nejmenuje? Hodlá tím snad porušit Ústavu a nerespektovat vůli voličů?!!
Neznamená to vůbec nic a pochybnosti asi můžeme při znalosti dodacích lhůt české justice mít už u předpovědi, že soud rozhodne ještě do voleb. Ale pokud ano, Babiš - nebo státní zástupce - se samozřejmě odvolají, přijdou volby a tak jak tak bude po nich muset Sněmovna znovu, už počtvrté rozhodovat o Babišově imunitě. A pokud ho tentokrát poprvé nevydá, což se nezdá nepravděpodobné, případ nebude pravomocně ukončen a stane se přesně co? Nevíme – a neví to nejspíš ještě ani prezident.
Aby bylo jasné, co říká ústava: Prezident může po volbách jmenovat premiérem úplně kohokoliv. A když říkám „kohokoliv“, myslím tím třeba i nějakého kamaráda, jako to kdysi v roce 2013 ukázal Miloš Zeman s Jiřím Rusnokem.
A můžete to udělat hned dvakrát. Pokud ale dvě takové vlády nezískají ve Sněmovně důvěru, napotřetí už podle Ústavy jmenuje premiéra předseda Sněmovny, takže kdyby se Pavel s Babišem opravdu zdráhal a šéf ANO na tom trval, může si v klidu počkat na tenhle moment. A protože Petr Pavel zatím opravdu neukazuje tendence Miloše Zemana, není zatím třeba se obávat, že by se tak třeba na rok zablokoval politický život v celé zemi.
Samozřejmě, že si teď můžeme argumentovat nějakými těmi etickými kodexy nebo přesvědčením, že by obžalovaný či dokonce nepravomocně odsouzený politik neměl být jmenován do jakékoliv funkce a že by do ní neměl ani kandidovat. Ano, souhlasím, samozřejmě, ale problém je, že se bavíme o Andreji Babišovi.
Ale hlavně je asi potřeba si přiznat, že tu prezident - byť přímo zvolený - není od toho, aby silou bránil vzniku vlády, která vzejde z jiných voleb, než ve kterých kandidoval on. Prezident sice, jak už z praxe víme, nemusí jmenovat do funkce úplně každého kandidáta, který mu přistane v poště, ale jeho úkolem taky není vládu osobně sestavovat. Nebo sabotovat.
I když by ho k tomu vybízela atmosféra v zemi.
Suverénní vítězství Petra Pavla v lednu 2023 znamenalo pro část společnosti definitivní satisfakci a tečku za uplynulou dekádou, kterou ovládli Miloš Zeman s Andrejem Babišem a vyhrávali v ní jedny volby za druhými. To se zdánlivě zlomilo ve sněmovních volbách 2021, ale teprve triumf nad předsedou ANO, který v kampani působil až směšně bezradně, udělal za touhle pro mnoho lidí frustrující érou tečku.
Představa, že to tak už teď bude navždy, byla samozřejmě naivní. Prezident Pavel nakonec zůstane pro „svou“ část společnosti poslední nadějí, že se věci v zemi nemohou obrátit úplně po slovenském vzoru.
Máme tu už jeden předobraz: Václav Havel jako prezident dokázal ve svém posledním volebním období v letech 1998–2003 zabránit těm nejhorším excesům opoziční smlouvy Zeman - Klaus, třeba když úspěšně poslal k Ústavnímu soudu účelově zmršený volební zákon, který měl ambice a předpoklady udělat z Česka Maďarsko. (Mimochodem, většinu členů aktuální sestavy Ústavního soudu už jmenoval Petr Pavel, což je dobré vědět.)
To všechno může nakonec plnit v následujících letech i Petr Pavel, zvlášť pokud se rozhodne obhajovat v roce 2028 svůj mandát. Jeho úkol po letošních volbách ale bude delikátnější a složitější: Vyjednávat. Nemusí v tom uspět, samozřejmě, protože dobře zorganizovaná sněmovní většina je vždycky nakonec silnější než hlava státu a prosadí si svou. Jinudy ale cesta nevede. A možná nakonec přispěje i ke vzniku takové vládní sestavy, která nám doteď připadá úplně nepředstavitelná.
Je to méně efektní než teď silácky vykřikovat, že někoho prostě nejmenuje, ale ve výsledku to může být pro Česko mnohem prospěšnější.
