Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Volby 2025 přinesly velké vítězství opozičního hnutí ANO Andreje Babiše. Česko tak pravděpodobně čeká střídání u moci.
Výsledek ANO atakoval absolutní rekord v procentech hlasů (Topolánkova ODS, 2006) a překonal rekord v počtu hlasů (Zemanova ČSSD, 1998). Pro ANO je to jasný úspěch a získalo víc, než mu slibovaly volební průzkumy.
Strany a koalice, které sestavily vládu po volbách 2021, tentokrát skončily na druhém, třetím a čtvrtém místě a v souhrnu dostaly stejné procento hlasů jako před čtyřmi lety. Paradox: Navzdory drtivému vítězství ANO se nedá říct, že voliči vládu kategoricky odmítli a vyslovili se pro radikální změnu.
Vzhledem k tomu, že Spolu, STAN a Piráti spolupráci s Babišem vylučují (a on s nimi také), bude muset ANO hledat podporu v první řadě v klubech SPD a Motoristů.
Sestavování vlády s důvěrou, respektive hledání parlamentní podpory pro menšinovou vládu ANO, může být docela dobrodružné. Kdo bude chtít dominantnímu a volbami posílenému Babišovi a osmdesáti poslancům ANO svítit? Najdou se zájemci? A o jakou cenu si řeknou? Nová vláda může být o dost méně stabilní, než by se podle triumfu ANO mohlo zdát.
„Vypadá to, že jsme svědky začátku konce Babišovy éry,“ řekl Petr Fiala v lednu 2023, pod dojmem výsledků druhého kola prezidentských voleb. V říjnu 2025 se tahle vize zařadila mezi nejproblematičtější politická proroctví posledních let. Vítězství ANO v parlamentních volbách znamená nejen Babišův velký návrat, ale také zadostiučinění.
Vedlejším smyslem Babišovy prezidentské kandidatury bylo získat další voliče jeho hnutí. Babiš byl kandidátem ANO a od první chvíle po jeho porážce hovořili politici ANO v množném čísle: „Budeme se snažit přetavit tento výsledek v následujících sněmovních volbách.“ (Alena Schillerová)
Po víc než dvouleté kampani, zahrnující i Babišovo pravidelné dštění na vládu od mikrofonu Poslanecké sněmovny, se plán splnil. ANO zúročilo prezidentskou volbu. Dostalo dokonce takřka stejně hlasů jako Andrej Babiš v prvním kole v lednu 2023, a to při stejné volební účasti.
Babišovy představy o catch-all party se teď částečně naplnily. Jenže znovu za cenu toho, že ANO „vyluxovalo“ další partaje z opozičního tábora. V první řadě Stačilo! alias KSČM a konglomerát kolem Okamurovy SPD. Mnoho voličů těchto stran - ať „jen“ nespokojených, nebo vyhraněně protestujících -, nakonec znovu dávalo hlas ANO, tak jako ho dalo Babišovi v prezidentských volbách.
Kuriózním příspěvkem přitom byly rudé billboardy, na kterých koalice Spolu strašila před „proruskými kolaboranty“ Okamurou a Konečnou. Mobilizovalo to voliče Spolu, aby přišli, ale také to přimělo méně radikální voliče SPD a Stačilo!, aby svou volbu přehodnotili - směrem k ANO.
Souvislosti:
Samo ANO získalo silný mandát k tomu, aby vládlo. Ale zároveň zhruba 43 procent voličů hlasovalo pro Spolu, STAN a Piráty, kteří to vidí úplně jinak. Na tyhle poměry je v poměrném systému zapotřebí brát ohled - vítěz po volbách ani náhodou nebere vše, jak extrémně demonstruje Donald Trump.
Výsledky určitě nedávají ANO poukaz k tomu, aby nekompromisně měnilo zemi k obrazu svému. Tomu volební výsledky neodpovídají. Naopak, ANO by - stejně jako jeho rivalové - mělo hledat kompromisy, jinak se společnost rozdělí ještě víc a ještě nesmiřitelněji, než je tomu doteď. Že to zní po zkušenosti nesmiřitelné volební kampaně jako čirá utopie? Ale volby už skončily, ne?
Při budování společenského konsenzu a naslouchání i těm, kdo ji nevolili, Fialova vláda propadla. Na konci mandátu bylo s tím, jak komunikuje s veřejností, rozhodně spokojeno jen jedno jediné procento dotázaných. Úkolem Babiše 2.0 je tuhle důležitou laťku překonávat, od prvního dne.
Na tahu je prezident Petr Pavel a výsledek voleb mu jeden krok významně usnadnil. V tuto chvíli sotva připadá v úvahu jiná možnost než jmenovat premiérem Andreje Babiše. Pokud bude mít zájem a pokud nebude porušovat zákon střetem zájmů, nebo alespoň veřejně slíbí, jak s ním přesně naloží. Babiš je zároveň obžalovaný v kauze Čapí hnízdo – ale to 99 procent voličů ví už dávno, byla to informace, se kterou se u uren rozhodovali.
Tak jako tradičně, volby neposkytly o Česku jednoznačnou zprávu. Nespokojenost s vládou a hlavně s materiálními životními podmínkami sice zvítězila nad příběhem o hodnotách jako svoboda a bezpečí, který měly ve štítu vládní strany. Ale ne o mnoho. Neprostupnost obou táborů trvá a kdyby se měl výsledek převádět na mytickou postavu „českého voliče“, pak znamená: Chce obojí. Plnou peněženku i hodnoty.
A také příliš netouží po extrémech. SPD, ačkoli Okamura „zařadil turbo“ ohavnými billboardy, dopadlo hůř než minule. A komunisté - přesně sto let poté, co poprvé usedli v Parlamentu - už podruhé překvapivě zůstali pod pěti procenty a bez mandátů. Stačilo! nepomohly ani přímluvy Miloše Zemana, ani rozkol v sociální demokracii Jany Maláčové. Nejstarší politickou stranu u nás teď čeká další nový začátek.
