Článek
Petru Fialovi nešlo dlouho upřít jednu vlastnost: I jako vrcholný politik odmítal přistupovat na dnes vcelku běžný profesní styl uvolněného šaškování spojeného s efektním plácáním nesmyslů, které sice nemají obsah, ale publikum je chce slyšet. Fiala chtěl být za všech okolností seriózním Fialou, jehož každé slovo je třeba brát vážně. Škoda, že mu to nevydrželo.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Volební kampaň, do které navíc táhnete jako premiér a lídr ne úplně favorizovanou koalici, je sice takříkajíc „jiný žánr“, ale ani v ní by politik Fialova rozměru neměl ztrácet důstojnost. Nebo by aspoň nemusel svým voličům dávat najevo, že je má za pitomce.
Naposledy jim to vzkázal ve čtvrtečním rozhovoru pro Aktuálně.cz, kde v zásadě jen pokračoval ve stylu posledních měsíců „Babiš – Okamura – Putin – ruské tanky v Praze“, ale tentokrát bohužel už úplně ztratil zábrany.
„Z čeho, co udělá Andrej Babiš ve vládě s Tomiem Okamurou a Kateřinou Konečnou, bude mít Rusko užitek?“ zeptal se šéfredaktor Aktuálně Matyáš Zrno. „Referendum o vystoupení z NATO a EU,“ odpověděl premiér. „Ale je tu Senát a prezident,“ oponoval moderátor, jehož ale Fiala okamžitě přerušil.
„Na to nespoléhejme. To je velká iluze, žádná instituce neubrání kvalitu demokracie sama o sobě, jenom lidé, kteří jsou přesvědčenými demokraty… Měli jsme lustrační zákon, který bránil Andreji Babišovi vstup do vlády. A co se stalo? Změnili ho,“ pravil lídr Spolu.
Dobře, pokud chceme začít u lustračního zákona, pojďme na věc.
Je pravda, že ho Sobotkova vláda nechala v roce 2014 ve Sněmovně upravit tak, aby vyhovoval Andreji Babišovi. Má to jen dva háčky. Za prvé, pro tuhle změnu hlasovali i lidovci, dnes součást koalice Spolu, tehdy Sobotkovi a Babišovi koaliční partneři. Ve vládě mimochodem jako ministr zemědělství seděl jistý Marian Jurečka, který o sedm let později jako předseda KDU-ČSL stál s Fialou a Markétou Pekarovou Adamovou u vzniku koalice Spolu.
A za druhé: Byla to Fialova vláda, která si do svého programového prohlášení nejspíš dobrovolně v roce 2021 napsala, že lustrační zákon zase vrátí zpátky do původního znění, akorát to za čtyři roky neudělala. (Je pravděpodobné, že by tenhle relikt počátku 90. let už stejně nepřežil další test u Ústavního soudu, ale to je teď vedlejší.)
A teď už zpět do studia Aktuálně v pražských Holešovicích, kde se předseda vlády rozhodl svou myšlenku ještě rozvinout. „A takhle se dá postupovat ve spoustě dalších věcí. Čemu zabrání prezident a čemu zabrání Senát? Ničemu. Rozhodující je Poslanecká sněmovna, a když tam budou mít většinu, fakt nespoléhejme na nic,“ pravil premiér.
Pardon, tohle už hraničí s pohrdáním voličem. Když ještě býval Petr Fiala profesorem politologie a podobnou úvahu by mu přednesl student při zkoušce, musel by ho hned vyhodit.
Nechme teď stranou, že hnutí ANO tvrdí, jak referendum o členství v NATO a EU nikdy nepřipustí. Skepse vůči předvolebním slibům je vždy zcela na místě, jinak byste mohli úplně lehce naletět někomu, kdo slibuje, že nikdy nezvýší daně, seškrtá bez mrknutí oka 100 miliard v rozpočtu a nezvedne věk odchodu do důchodu, i když ví, že je to nutné a správné.
Ale dobře, přitakejme premiérovi aspoň v tom, že v případě referenda toho prezident moc nenadělá. A ano, Sněmovna je sice samozřejmě silnější než Senát – téměř ve všech případech, kdy dokáže zákony vrácené horní komorou lehce přehlasovat 101 hlasy.
Přečtěte si také:
Ovšem pozor, neplatí to při ústavních zákonech, například při tom o referendu, protože plebiscit podle stejné Ústavy nelze vyvolat jinak než ústavním zákonem, na němž se shodne 120 poslanců a tři pětiny přítomných senátorů.
Pamatuje si Petr Fiala, jak vypadá aktuální složení Senátu? Rád vypomohu. ANO tu spolu s Robertem Šlachtou a sociálním demokratem Petrem Víchou má klub se 14 zástupci. Se senátorkami Kovářovou a Hamplovou je jich přesně 16. Komunisti nula. SPD nula. Senát má 81 zástupců.
Ano, příští rok se konají senátní volby ve třetině okrsků, ale i kdyby ANO a jeho partneři vyhráli ve všech 27 obvodech, což se nestane, na ústavní většinu to nestačí. Doufám, že bych za takový výkon dostal od profesora Fialy aspoň dvojku.
Tenhle text nemá zlehčovat rizika, která může přinést vláda Andreje Babiše model 2025. Předseda ANO ničemu opravdu nevěří, nic si o ničem nemyslí. Názor mění podle toho, s kým mluvil jako s posledním, a jeho příští vládní angažmá mu má zajistit jen dvě věci: Beztrestnost a přívětivé podnikatelské prostředí – pro Agrofert. O nic jiného mu nejde a celkem cokoliv za to zobchoduje.
Navíc je tu Babišův nepřehlédnutelný despekt k demokracii a jejím institucím, procedurám a pojistkám, díky nimž ani jasná většina ve Sněmovně nedokáže během jediného volebního období úplně změnit zemi. (Což neznamená, že ji nedokáže proměnit velmi citelně.)
Babiš tenhle ozkoušený a zatím spolehlivě fungující rys české demokracie upřímně nenávidí. Petr Fiala jako konzervativní a uvážlivý politik a politolog pro změnu svým voličům ze zoufalství říká, že žádné brzdy a pojistky ani nemáme. Těžko říct, co je horší, ale aspoň u jednoho z nich bychom to do nedávna nečekali.
