Hlavní obsah

Šťastný oběžník: Konec politické jistoty. Sociální demokracie zmizela

Tereza Povolná
Redaktorka, členka týmu Šťastného pondělí
Foto: Seznam Zprávy

Maláčová opakovala, že „myslí na lidi“. Bohužel těmi lidmi se rozumí jen ona sama. A Lubomír Zaorálek.

Silná levice reprezentovaná sociálními demokraty kdysi bývala stálicí české politiky. Teď se ale staré jistoty rozpadly a Sociální demokracie přestala pod vlivem Babiše a následně Maláčové se Zaorálkem existovat.

Článek

Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.

I v průběhu prázdninové Šťastné pauzy přicházejí další dějinné milníky. Oslavila jsem třiadvacátiny a finálně se dohodla podoba další kandidátní listiny pro sněmovní volby. Při obou příležitostech mi došlo, že se časy nenávratně mění a svět už není, co býval.

Dovolte mi ryze osobní vzpomínku. Narodila jsem se v parném létě roku 2002 těsně před kulminací všech tuzemských řek. Den před mým příchodem na svět skončil v premiérském křesle Miloš Zeman a vystřídal ho Vladimír Špidla. Až když mi byly čtyři, složil sněmovní většinu občanský demokrat.

V dětství pro mě v politice neexistoval kromě ČSSD a ODS vůbec nikdo další. Až do chvíle, kdy přišel projekt Věcí veřejných a pak českou politiku nevratně přeskládal Andrej Babiš. Nechci předstírat, že mě první slovíčka po nedělích učil Václav Moravec a že jsem z nočníku sledovala přenosy ze Sněmovny, ale veřejné dění vnímají i děti. Ve večerních zprávách se téměř nikdy nemluvilo o zástupcích jiných stran.

Celé rodiny se nálepkovaly buď jako „socani“ nebo „ódéesáci“. Člověk ctil buď růži, nebo ptáka. Oranžovou, nebo modrou. Paroubka, nebo Topolánka. Levici, nebo pravici. Možné alternativy byly ve stínu dvou hegemonů. Tomu je teď definitivně konec. Ani jsem nemusela oslavit další narozeniny, abych pochopila, že už nic nebude jako dřív. Zařídila to za mě Jana Maláčová.

Smrtící ránu zasadil původní ČSSD Babiš, který jí už přes dekádu úspěšně přebírá voliče, i když kdysi paradoxně vstoupil do politiky s úmyslem přilákat spíše voliče ODS. Pamatujete si ještě na chytlavé slogany o řízení státu jako firmy či na nabídku alternativy pro podnikatele? Nakonec se ale sociálnědemokratičtí voliči projevili jako snazší, a hlavně levnější kořist.

Pozvolný sociálnědemokratický úpadek vedl od příliš loajálního vládnutí s hnutím ANO přes zcela nepřesvědčivého Michala Šmardu až k nedozírným ambicím aktuální předsedkyně. Jana Maláčová se v posledních dnech v každém rozhovoru snažila dojmout svou bezbřehou empatií, kterou ovšem pokaždé podryla nesnesitelnou arogancí v tónu hlasu. Jako kolovrátek opakovala, že si ruce s komunisty podala jen proto, že „myslí na lidi“. Bohužel těmi lidmi se rozumí jen ona sama. A Lubomír Zaorálek.

Jistě, její strana se skutečně ocitla ve vážné krizi s malou šancí na vstup do Sněmovny. I v nepříjemných situacích se ovšem lze zachovat důstojně. Maláčová se místo toho poklonila před dávným nepřítelem, který za minulého režimu sociální demokraty krutě perzekuoval. Argument Bohumínským usnesením vynechme, protože od spolupráce s pohrobky KSČ by kromě starých dokumentů měla sociálního demokrata odrazovat především už jen základní morálka.

Názorová otočka teď šlape výborně. Lubomír Zaorálek už na svém instagramu označil ruskou invazi na Ukrajinu za speciální vojenskou operaci. Tak se pokřiví charakter člověka, když dobrovolně vleze do svazku s lidmi, které pro jejich proruské postoje nechtějí evropské země vpouštět přes hranice a kteří vážně mluví o ozbrojeném odboji, pokud volby nedopadnou dle jejich představ.

Mojí oblíbenou složkou této (ne)koaliční estrády je trapné dolézání, kterého se Maláčová a spol. dopouštěli. Předseda hnutí Stačilo! Sterzik do médií vyhlásil, že SOCDEM bude muset za místa na kandidátkách „velkého levicového bloku“ (na kterém není levicového zhola nic) pořádně zaplatit. A také si mimořádně užíval situaci, kdy se mnozí sociální demokraté začali od konání předsednictva distancovat. Na sociálních sítích si pochvaloval, kolik letitých politiků dokázal z nejstarší české partaje vypudit.

Z nešťastného spojenectví nejsou právem zhrzeni jen zasloužilí členové SOCDEM, ale i já, protože jsem definitivně přišla o další z dětských jistot. Sociální demokracie už neexistuje a v původní podobě už nikdy existovat nebude.

Ještě víc se ale tyto pletky dotkly jisté Petry Prokšanové. Zapřisáhlé soudružce, která oblepila hlavní město obřími billboardy, na kterých se pyšnila titulem pražské lídryně, vyfoukla místo právě Maláčová. Alespoň ale nemusí vést kandidátku, na které se mimo jiné sejdou s popíračkou ruské invaze v Kyjevě, odsouzenou učitelkou Bednářovou.

Komunisté potopí vždy každého bez ohledu na jeho loajalitu. Kéž by tento zákon došel lídrům SOCDEM co nejdříve. Ostatně bych se velmi divila, kdyby komunisté do říjnových voleb Maláčovou se Zaorálkem nějak solidně nepodrazili.

Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.

Doporučované