Zločiny z nenávisti jsou podle Foldyny excesy. Čísla hovoří jinou řečí

„Není to trend ve společnosti. Jsou to excesy, které se staly,“ říká o útocích na menšiny politik SPD Jaroslav Foldyna ve volební reality show Seznam Zpráv Rebublika Příbram.

Série staví politiky tváří v tvář lidem, kteří s nimi nesouhlasí – přímo v terénu, mimo bezpečí televizních studií. Foldyna v ní čelil konfrontaci s ochotníky, kteří na jevišti parodují „vlastenecké bojovníky s cizáky“. Herci se tak pustili do ostré diskuze s politikem strany, jejíž předseda Tomio Okamura je obviněn z podněcování nenávisti.

Politik sice mluví o „excesech“, statistiky ale ukazují trochu jiný obraz. Jen za loňský rok Nejvyšší státní zastupitelství eviduje 159 trestných činů s nenávistným podtextem. Meziročně jich navíc přibylo - v roce 2023 bylo stíháno „jen“ 121 osob.

Terčem předsudečného násilí se stávají především lidé napadaní kvůli své národnosti, etnicitě, sexuální orientaci či genderové identitě.

Situace se navíc vyostřuje v období před volbami. „Kampaň je v současné době poměrně vyhrocená. Přispívají k tomu nejen strany, které jsou řazeny k radikálnímu až protisystémovému spektru,“ upozorňuje politolog Miroslav Mareš, který se zaměřuje na terorismus a extremismus.

„Častěji se objevují témata, která vedou k polarizaci a další radikalizaci, především poukazování na migraci – ať už jde o migraci Ukrajinců k nám, anebo problémy s migrací v západní Evropě,“ dodává.

Letošní kampaň podle Mareše významně poznamenala aféra, v níž je obžalovaný šéf SPD Tomio Okamura za podněcování nenávisti.

„V minulosti už byli někteří lidé stíháni a odsouzeni za nejagresivnější výpady. To neznamená, že to zmizelo, ale existuje povědomí, že za některé agresivní výpady je možný postih a že internet a sociální sítě nejsou tak anonymní. Na druhou stranu se objevují nové platformy. Česko je známé dominancí Facebooku, ale oproti roku 2021 je tu větší přesun na Telegram nebo TikTok. To jsou nové platformy, kde se dá šířit nenávist,“ poukazuje na jedno ze specifik politolog.

Kauza se týká dvou plakátů SPD – je na něm muž tmavé barvy pleti se zkrvaveným nožem a v zakrvácené košili společně s textem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“.

Na dalším dva romští chlapci kouří cigaretu, přičemž v doprovodném textu stojí: „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj' na háku…“ a „Podpora pouze pro rodiny, kde děti plní školní docházku!“

Státní zástupce v srpnu Okamuru i jeho hnutí SPD obžaloval z podněcování nenávisti. Pokud soudy Okamuru uznají vinným, může jít až na tři roky do vězení.

Šéf SPD dlouhodobě popírá, že by zákon porušil. A plakáty v Republice Příbram obhajuje i Jaroslav Foldyna. „Já si za tím stojím,“ říká rázně tváří tvář natáčecímu štábu i skupince ochotníků.

Podle Kristiána Szinaie z organizace Romea ale plakáty pracují se strachem a dehumanizací a staví na střetu „my“ versus „oni“. „Historie navíc potvrzuje, že právě vizuální propaganda, například válečné plakáty, dokáže výrazně posilovat xenofobní postoje a zobrazovat celé skupiny jako hrozbu,“ podotýká.

Současné studie Evropského parlamentu zdůrazňují, že cílená emotivní poselství vůči menšinám mají moc polarizovat společnost a podporovat radikalizaci. Analýzy z českého prostředí, například od Transparency International, navíc ukazují, že v online „echo chambers“ (informačních bublinách, kde se opakují stejné názory) se tato sdělení ještě násobí a normalizují nenávistné postoje.

„Pro oběti nenávisti to má konkrétní důsledky. Čelí nejen slovním útokům a šikaně, ale také ztrátě důvěry v instituce, protože vidí, že nenávistné kampaně jsou součástí veřejného prostoru a systém na ně reaguje jen velmi pomalu,“ upozorňuje Szinai.

Podle něj je protiromská rétorika v české společnosti stále přítomná. Na Romeu se oběti předsudečného násilí obracejí několikrát týdně. Mnohé případy se ale vůbec nedostanou na policii, protože oběti mají strach nebo nevěří, že by se jimi někdo zabýval. „Potvrzuje to i zpráva o extremismu, podle níž policie loni zaznamenala 17 útoků vůči Romům, číslo ale může být zkreslené,“ shrnuje Szinai.

K hlavním tématům SPD patří dlouhodobě migrace. Strana se profiluje jako důsledný odpůrce nelegální migrace, podpory Ukrajiny a slibují revizi pobytu Ukrajinců. Právě na těchto postojích staví velkou část své kampaně.

„Migrace vždy skýtá potenciál mobilizovat voliče. V tomto se Česko neliší od jiných zemí, vidíme podobnou polarizaci třeba v Polsku. Je to fenomén, který k migraci bohužel patří,“ doplňuje expert na migraci Vít Novotný z bruselského Centra Wilfrieda Martense.

Podle něj se ale v české veřejné debatě často ztrácí důležité souvislosti. „V západní Evropě převažuje rodinná migrace, protože tam migranti žijí déle a jejich rodiny přicházejí postupně. V naší části Evropy převažuje migrace za prací,“ vysvětluje. „Největší problém integrace je, aby se lidé zapojili do pracovního trhu – to se v Česku daří,“ dodává.

Vyvrací i častý mýtus, že migrace automaticky zvyšuje kriminalitu. „Například mezi Ukrajinci je kriminalita menší než mezi domácím obyvatelstvem. Naopak v Německu jsou Syřané a Afghánci, a bylo prokázáno, že kriminalitu zvyšují. Německá debata se tomu dlouho vyhýbala a teď sklízí následky. To nahrává extrémům,“ varuje Novotný.

Od začátku války na Ukrajině v únoru 2022 významně stouplo množství útoků namířených vůči Ukrajincům i Rusům. V roce 2024 bylo protiukrajinských nebo protiruských incidentů přibližně šestkrát více než v letech před ruskou invazí.

Zatímco v letech 2015 až 2021 tvořily tyto kategorie incidentů dohromady nanejvýš pět procent ze všech v daném roce zaznamenaných předsudečných incidentů, v roce 2022 to bylo 31 %, v roce 2023 24 % a v roce 2024 23 % incidentů. Vyplývá to z dat organizace In Iustitia, která se fenoménem předsudečného násilí dlouhodobě zabývá.

Ve formách incidentu převládá v obou kategoriích slovní násilí: přítomno bylo v 73 % protiukrajinských incidentů a v 71 % protiruských incidentů. Protiukrajinské incidenty se častěji vyznačují fyzickým násilím, obsahovalo jej 41 % z nich. U protiruských incidentů se častěji jednalo o útoky na majetek včetně graffiti (32 % protiruských incidentů).

Státní zastupitelství ve své poslední výroční zprávě upozorňuje také na rostoucí počet nenávistných projevů mířených proti komunitě LGBT+.

Podle výzkumu Znejte svá práva z roku 2024 má s diskriminací nebo obtěžováním zkušenost 42 % LGBT+ lidí. Podíl přitom dlouhodobě roste – v roce 2022 šlo o 35 % a v roce 2019 o 31 %. Ještě vyšší čísla uvádí Evropská agentura pro lidská práva, podle níž čelilo obtěžování nebo nenávistným projevům až 63 % osob. To je vůbec nejvyšší podíl v celé EU.

„Je zde tedy jasný trend rostoucí nenávisti a diskriminace,“ komentuje situaci Filip Milde z iniciativy Jsme fér.

A zodpovědní jsou podle něj velmi často právě politici, kteří se proti LGBT+ lidem vymezují. Jako příklad uvádí situaci, kdy SPD v září 2024 navrhlo zařadit na program Sněmovny bod „ochrana dětí před LGBT propagandou“.

„Rétorika SPD dále eskalovala – v dubnu 2025 rozeslala téměř pět milionů výtisků předvolebních novin, kde líčila LGBT aktivisty jako zvrhlíky a úchyly ohrožující děti,“ říká Milde.

„Je to pro ně cesta, jak získávat pozornost. Falešné zprávy, manipulace a konspirační teorie vyvolávají silné emoce, což podporují algoritmy sociálních sítí. Nenávist se pak z online prostředí přenáší do skutečného světa. Vidíme i nárůst fyzického a sexuálního násilí,“ dodává.

To potvrzuje i zmíněný výzkum z roku 2024. Ukázal, že čtvrtina dotazovaných LGBT+ osob měla zkušenost s fyzickým nebo sexuálním násilím. Nejnovější šetření organizace In Iustitia mezi mladými lidmi ve věku 11 až 21 let navíc zjistilo, že 94 % těch, kteří se identifikovali jako LGBT+, se setkalo s nenávistným projevem online.

„S nenávistí se setkávají téměř všichni mladí lidé v citlivém období svého života. To je odstrašující a nebezpečné,“ hodnotí Milde.

S blížícími se volbami podle něj navíc nenávistných útoků přibývá. „Téma LGBT+ se častěji dostává do popředí zájmu politických stran nebo aktivistů, protože je to způsob, jak upoutat pozornost. Zároveň je to příležitost, jak vytvářením umělého nepřítele vzbuzovat strach nebo pocit ohrožení a tvrdit voličům, že je ochrání,“ komentuje.