Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Extrémně negativní kampaň, hodnotila uplynulé týdny řada lidí. Podtrhovaly to reportáže o tom, jak se děti ve školách děsí války a lidé si shánějí cestovní pasy, kdyby přišla mobilizace. Přitom na výsledek voleb to celé mělo celkem malý vliv. Když se podíváme na rok staré průzkumy, predikovaly v rámci statistické chyby podobný volební obrázek, jaký ukázal výsledek druhého kola. Proč strach nezabral?
Strašení v kampani Andreje Babiše reagovalo na nálady ve společnosti. Podle dat ústavu STEM se dva měsíce po ruské invazi na Ukrajinu bálo války ve střední Evropě nejvíce občanů od roku 1994. Jenže – i když to byl rekord, pořád to bylo „jen“ 34 procent. Vyšší byl podíl lidí s obavami mezi staršími respondenty, tedy tam, kde typicky loví voliče hnutí ANO.
Podobné je to s hrozbou jaderného útoku, kterou se Vladimir Putin snaží děsit Evropu. Takového útoku se v létě obávalo „jen“ 45 procent obyvatel, což není nejlepší vizitka pro přesvědčivost Putinových propagandistů. Z jiných dat a otázek jsou patrné i větší obavy. Rozšíření války mimo Ukrajinu se podle Eurobarometru bojí 71 procent Čechů a Češek. I tato hodnota je ovšem silně pod průměrem EU.
A když už se výzkumníci zeptají přímo na válku, zjistí, že se bojíme více dopadů na ekonomiku než dopadů střel a granátů. Miloš Zeman dal v posledním předvolebním rozhovoru pro MF Dnes Babišovi knížecí radu, aby se jeho kampaň více zaměřila na ekonomiku. A měl pravdu.
Z dat STEM i Eurobarometru vychází, že ekonomika je skutečně číslo jedna, dva i tři v myslích české společnosti. V prosinci si celá polovina dospělých občanů myslela, že ekonomická situace se zhorší. To bylo jen o pět procent méně než při globální finanční krizi, při níž padaly banky jako domino. Optimismus v sobě hýčká jenom 14 procent z nás.
Babišova kampaň se snažila těchto obav chytře využívat už před prázdninami. A zřejmě si právě tyhle náboje předčasně vystřílela. Situace se postupně přece jen usadila, lidé se už trochu uklidňují, přesněji řečeno jejich strach dál neroste. Proto tato dynamika volby na Babišovu stranu neobrátila.
Že hrozba válkou nezabrala, ukazují nepřímo i další průběžné trendy. Loni v červnu, když odezněla heroická fáze pomoci Ukrajině, ustálila se podpora napadené země zhruba kolem 60 až 66 procent v závislosti na tom, na jaký průzkum se díváme. V lednu byly tyto hodnoty plus minus stejné. Některá čísla – například podpora aktivní účasti NATO – dokonce mírně vzrostla. Ochota přijímat lidi utíkající před ruskou invazí se zvýšila i u voličů ANO a SPD.
Babišovi poradci si správně přečetli – nebo změřili –, že většina Čechů má sklon k pacifismu – na rozdíl třeba od Poláků – a do vojenské pomoci Ukrajině se moc nehrneme. Explicitně ji podporuje jen třetina voličů.
Jenže na druhé straně nejsou Češi žádní fanoušci Vladimira Putina a nechtějí, aby Rusko vyhrálo. Babišovy první billboardy s důrazem na „naše lidi“ proto byly cíleny mnohem lépe a účinněji než finálová zmatečná debata o válce, v níž se míchalo několik věcí dohromady. Navíc se potvrzuje léty ověřená marketingová maxima: zahraniční politika ještě nikdy nikomu volby nevyhrála.
Bylo by přehnané tvrdit, že Babišova „mírová“ kampaň byla úplně k ničemu. Měla určitě efekt. Ale především mezi lidmi, kteří se už před ní řadili do Babišova stálého elektorátu. U voličů ANO, KSČM, SPD a dalších protestních hlasů kampaň spíše potvrdila sklony k tomu, přestat válku řešit, zapomenout na ni, neangažovat se v pomoci. Odpovídá to zkušenostem z kampaní po celém světě. Negativní kampaně aktivizují především již rozhodnuté příznivce.
Babišova kampaň ale před volbami nakonec nehodila do podpory Ukrajině takový šrapnel, jak se čekalo. Na rozdíl od dubnových a květnových akcí, které jasně a tvrdě stavěly „naše lidi“ zřejmě proti nějakým „jejich lidem“, v otázkách války jsou zákopy v české společnosti zřejmě celkem stabilizované. Žádná obranná linie nebyla proražena.
To rozhodně neznamená, že je na kampaňové frontě navždy klid. Hlubší ekonomické problémy a nárůst nezaměstnanosti teprve přijdou a pro morálku společnosti jsou nejhorší dlouhé a vytrvalé krize.
