Hlavní obsah

Volby v Izraeli: Souzený Netanjahu bojuje o přežití. Šance má solidní

Foto: Profimedia.cz

Volební plakát premiéra Benjamina Netanjahua.

Reklama

23. 3. 9:50

Čtvrté izraelské volby během pouhých dvou let budou podle průzkumů velice těsné. Z korupce obviněný premiér Benjamin Netanjahu je k vítězství blíž než jeho odpůrci. Reálnou možností je ale i další volební pat.

Článek

O napjaté atmosféře izraelské volební kampaně svědčí nejen sílící protesty proti premiérovi Netanjahuovi, ale i nedělní incident na telavivském tržišti Hatikva. Když jím v sobotu procházela šéfka Strany práce Merav Michaelová, začala ji a její tým urážet skupinka Netanjahuových stoupenců. Na političku volali homofobní urážky, poté skandovali „Bibi, Bibi“, premiérovu přezdívku. Jeden z nich poté plivl do tváře mluvčí političky a samotnou Michaeliovou označil za „děvku“.

„Jak dlouho budete mlčet?“ vzkázala Michaeliová premiérovi. „Netanjahu, poté, co tvoji zločinci dokončili mlácení demonstrantů po celém Izraeli, poplivali moji mluvčí, bili mého fotografa a uráželi členy homosexuální komunity,“ citoval ji server Ynetnews. Současné násilí podle ní podrývá základy izraelské demokracie, politička připomněla, že podobné násilí dříve vedlo až k vraždě mírotvůrce Jichaka Rabina.

V sobotu se v Jeruzalémě sešly desítky tisíc lidí, aby vyzvali Netanjahua, který je souzen hned ve třech různých korupčních kauzách, k demisi. Protesty se v posledních devíti měsících staly v zemi tradičním víkendovým koloritem, tentokrát se ale akce zúčastnilo rekordní množství lidí – pořadatelé hlásili 40 až 50 tisíc, média mluvila o zhruba polovičním počtu.

Referendum o Netanjahuovi. Opět

Stejně jako poslední volby jsou i tyto (už čtvrté v řadě!) mnohými vnímány jako referendum o Netanjahuovi. „V zásadě to tak je, ale o tom byly i volby minulé, v tom se moc nezměnilo,“ řekl Seznam Zprávám Tomáš Pojar, bývalý velvyslanec v Izraeli.

Netanjahu, nejdéle sloužící izraelský premiér, označuje svůj soudní proces, v němž je obviněn z korupce i podvodů, za zpolitizovaný a doufá, že mu vítězství a většina křesel v Knesetu umožní jeho zastavení.

Foto: Profimedia.cz

Na posledním protestu proti Netanjahuovi se v Jeruzalémě sešly desítky tisíc lidí.

V kampani poznamenané pandemií koronaviru poukazoval na úspěšnou očkovací operaci, ale i na takzvané Abrahámovské dohody, které židovskému státy přinesly mír s několika arabskými zeměmi. Netanjahu také slíbil, že pokud bude zvolen, dočkají se Izraelci přímého leteckého spojení do Saúdské Arábie. Kolébka islámu dosud Izrael oficiálně neuznala a na rozdíl od Spojených arabských emirátů či Maroka tvrdí, že tak učiní až po vzniku samostatného Palestinského státu, respektive do dohodě Izraele s Palestinci.

„Abrahámovské dohody vnímají Izraelci většinově pozitivně a je to jisté plus pro Netanjahua. Na druhou stranu se ale většina lidí rozhoduje podle domácích témat, jako je zvládnutí koronavirové krize, zaměstnanost, sociální věci a bezpečnost, zahraniční politika zásadní roli nehraje,“ soudí bývalý diplomat Pojar.

Očkovací kampaň Bibimu pomůže

Pandemie koronaviru ale podle něj parlamentní volby určitě ovlivní. „Kdyby se nepodařila očkovací kampaň a následné otevírání ekonomiky a společnosti, měl by premiér Netanjahu mnohem menší šanci na to uhrát nějakou remízu, nebo dokonce pomýšlet na sestavení většinové vlády,“ říká.

Foto: Profimedia.cz

Výsměšná socha Benjamina Netanjahua se krátce před volbami objevila v liberálním Tel Avivu.

Oproti posledním loňským volbám je ale situace na politické scéně zcela jiná. Nedávná nejsilnější opoziční síla, Modrobílí pod vedením generála Bennyho Gance, se pohybuje na hraně volební hranice 3,25 procent, která podmiňuje vstup do Knesetu.

Modrobílí byli původně seskupením tří opozičních stran, které usilovaly o konec Netanjahuovy vlády. Když se ale jejich vůdce Ganc po posledních volbách rozhodl jít s Netanjahuovým Likudem do vlády, ztratil nejen centristického partnera Jaira Lapida, jehož strana Budoucnost existuje, ale i důvěru drtivé většiny voličů.

Vládní angažmá se Gancovi krutě vymstilo a premiérského postu, na němž měl podle koaliční smlouvy vystřídat Netanjahua, se nedočkal.

Favoritem voleb je jako vždy v posledních letech Netanjahuův Likud, kterému poslední průzkumy dávají okolo 30 křesel ve 120členném Knesetu. Izraelský volební systém tak nutí strany ke koalicím hned s několika partnery, což může být pro premiéra tentokrát problém. Jako vždy se nicméně může spolehnout na loajalitu náboženských stran – jak Šas, tak i Jednotný judaismus tóry mají stabilní voličské jádro a dohromady mohou získat okolo 15 křesel.

Porušování epidemických opatření ze strany ultraortodoxní komunity ale rozčílilo značnou část izraelské veřejnosti. A to i mnohé voliče Likudu, kteří by teď mohli volit ne pro Netanjahua, ale proti ultraortodoxním židům. Tedy někoho, kdo s nimi nepůjde do koalice, například jejich dlouholetého kritika a bývalého ministra obrany či zahraničí Avigdora Liebermana.

U ultraortodoxních stran seznam jasných koaličních partnerů Likudu končí. Všechny ostatní partaje se víceméně jasně vyjádřily tak, že s Netanjahuem do vlády nepůjdou. A to včetně pravicových politických vůdců, kteří s premiérem léta spolupracovali, jako je krajně pravicový politik Naftali Benet nebo právě Lieberman. V izraelské politice tradičně hrají silnou roli i osobní animozity a nenávisti, programová blízkost tak nemusí hrát vždycky roli. „Animozita vůči Netanjahuovi je na základě osobních zkušeností lídrů dalších stran opravdu velká,“ potvrzuje Pojar.

Všichni proti Netanjahuovi?

Zřejmě jediným možným premiérem kromě Netanjahua může být výše zmíněný Lapid, jehož straně Budoucnost existuje předvídají průzkumy zhruba 20 křesel. Jisté ale je, že pokud by se mu podařilo sestavit anti-Netanjahuovskou koalici, šlo by o extrémně nestabilní a názorově různorodou škálu politických stran. Spojit by se mohly pouze s jediným cílem – odstranit nejdéle vládnoucího izraelského premiéra, společného by ale měly jen málo.

Netanjahuův strach z tohoto scénáře vedl až k nevídaným otočkám v předvolební kampani. Zatímco v minulých letech Bibi opakovaně slovně útočil na izraelské Araby, letos si dokonce nechal natisknout volební billboardy i v arabštině a v rámci kampaně objížděl i města s většinovou arabskou populací.

Rozhodujícím faktorem voleb se tak nakonec může stát výsledek menších stran. Zvláště jde o Novou naději, založenou bývalým ministrem Netanjahuových kabinetů Gideonem Sa’arem. Ten z Likudu odešel a před pár měsíci se zdálo, že by mohl se svou novou stranou odlákat tradiční voliče své bývalé strany, kteří už mají dost Netanjahuových skandálů. Po prvotním vzepětí se nyní zdá, že strana dostane jen okolo deseti křesel.

Levice v troskách

Prakticky v troskách je pak kdysi silná izraelská levice. Její voliči sice nezmizeli, ve snaze svrhnout nenáviděného premiéra jsou ale nyní ochotní volit i pravicové strany, které mají větší šanci se dostat k moci. „Izraelskou levici prakticky pohřbila druhá intifáda, ona sázela na dohody s Palestinci. Druhým problémem Strany práce je to, že podobně jako sociálnědemokratické strany v Evropě má problém zaujmout se svými tématy voliče,“ říká Pojar.

Část voličů levice nakonec vedle středových stran mohla přejít i k Likudu, Netanjahu v posledních letech opustil svoji dřívější mantru o kapitalismu bez přívlastků a část levicově smýšlejících voličů mohl zlákat i svojí sociální politikou.

Netanjahuův triumf je stále nejpravděpodobnější možností (proosadnický Benet si může svůj odpor po patřičně lákavé nabídce rozmyslet), další možností je výše zmíněná anti-Netanjahuovská koalice, třetí – a vůbec ne nepravděpodobnou variantou – jsou pak páté parlamentní volby. „Vůbec bych to nevylučoval. Otázkou je i to, jak dlouhé trvání bude mít vláda, kterou se podaří sestavit. Jenom 29 procent Izraelců si myslí, že tyto volby něco výrazně rozhodnou,“ připomíná Pojar.

Izraelský server Forward zmiňuje ještě další možnost – pod názvem „Očekávejte neočekávatelné“ – spekuluje o zdánlivě nesmyslné alianci konzervativního Beneta se středovými a levicovými stranami.

Partaj bývalého ministra školství bývá totiž v průzkumech podceňována a není vyloučeno, že pravicového Bibiho může nakonec svrhnout ještě pravicovější rival. Co by to znamenalo pro vztahy s Palestinci, USA i Evropskou unií, si lze jen domýšlet. Úlevy po konci netanjahuovské éry, charakterizované nepříliš idylickými vztahy, by se Evropané každopádně nedočkali.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované