Hlavní obsah

Češi, bývali jste vzorem boje za svobodu. Teď chcete být jako Guatemala

Foto: Profimedia.cz

Premiér Andrej Babiš při poslední návštěvě Izraele jednal s Benjaminem Netanjahuem o vakcínách.

Reklama

19. 3. 6:30

Izrael nechce jednat s důležitými demokratickými státy, raději se zaměřuje na Mikronésii a podobné protějšky, které snadněji ovlivní, říká o přesunech ambasády do Jeruzaléma izraelský právník Eitaj Mack.

Článek

Česká republika se rozhodla přesunout svůj diplomatický úřad – část své ambasády – z Tel Avivu do Jeruzaléma. Jak tento krok hodnotíte a které země v Jeruzalémě už ambasády mají?

Nejdříve si musíme počkat, zda Česká republika v budoucnu skutečně k přesunu celé ambasády přistoupí. V minulosti se o tom vyjednávalo a česká vláda se od plánu rozhodla ustoupit. Jedinou ambasádou, která nyní v Jeruzalémě je, je americká (po rozhodnutí Trumpovy administrativy) a také guatemalská. O přesunu rozhodla rovněž vláda Kosova.

Kdo je Eitaj Mack

Právník a lidskoprávní aktivista, který se zaměřuje na izraelský export zbraní do nedemokratických režimů. Při mapování vývozů zbraní využívá archivy izraelské i archivy americké CIA. Eitay Mack se často objevuje v izraelských médiích, například vloni napsal do deníku Haarec komentář o tom, jak vietnamský komunistický režim využívá izraelské zbraně proti vlastním lidem. Upozorňuje i na fakt, že izraelská vláda vodí do památníku holokaustu Jad Vašem politiky, kteří mají blízko k rasismu a antisemitismu.

Foto: Archiv SZ

Izraelský právník Eitaj Mack.

Vy poukazujete na to, že Izrael slibuje zemím za přesun ambasády dovoz zbraní. Česko ale není rozvojová země a může si je pořídit leckde. Jak si jeho krok vysvětlujete?

Myslím, že historicky mají vlády České republiky a Izraele silný vztah. Před rokem jsem byl v Česku a v Brně jsem mluvil s lidmi o izraelských vývozech zbraní, v Praze i s členy parlamentu. A říkal jsem jim: Podívejte se, Česko není Mikronésie. Izrael to dělá po celá desetiletí, za vlády Netanjahua se to ale ještě posílilo – tlačí na malé a slabé země a nabízí jim výhody, ze kterých těží převážně tamní politické, vojenské a ekonomické elity. Izrael jim nabízí, co chtějí, na výměnu pak požaduje, aby pro něj ty státy hlasovaly na mezinárodní scéně. Izrael nemá vůči Česku dostatečný respekt, protože se k němu chová jako k zemi třetího světa.

Když v padesátých letech přišel premiér David Ben Gurion s doktrínou periférie, bylo to v časech, kdy Izrael skutečně čelil existenční hrozbě. V posledních desetiletích to ale už neplatí, Izrael má diplomatické vztahy s většinou států světa, i když tam třeba nemají ambasády.

Netanjahu se už nesoustředí na zajištění bezpečnosti, ale na své politické potřeby. A to i ty osobní. Snaží se prezentovat jako světový lídr, v minulých volbách oblepil zemi plakáty, na nichž si třese rukou s Vladimirem Putinem nebo Donaldem Trumpem. Teď už to nedělá, Trump je pryč a Putinovi klesla popularita. Netanjahu nechce jednat s Němci, Francouzi, Nizozemci nebo Nory. Mnohem jednodušší je najít si malé státy a dohodnout se s nimi. V OSN mají hlas stejný jako větší země.

Vraťme se prosím k té motivaci České republiky.

V případě České republiky to myslím není jen o vládě, ale i české veřejnosti, která je velmi proizraelská. Myslím, že je to spojené i s antiimigračními náladami a protimuslimským hnutím v České republice. Česko se tak liší například od Hondurasu, kde je to jen mezi Netanjahuem a jejich prezidentem. V Česku lidé podporují izraelskou politiku, líbí se jim i to, že Netanjahu je proti uprchlíkům.

V případě České republiky je to vlastně smutné. Pro mě a mnoho dalších lidí bylo Česko po staletí hlasem modernizace a svobody vyznání. Československo se postavilo Sovětům na konci 60. let, poté na konci 80. let. Boj lidí za svobodu se stal symbolem pro všechny. No a teď se Česká republika chce zařadit po bok státům, jako je Maďarsko (tamní premiér Viktor Orbán je spojencem Netanjahua, pozn. red.), Honduras nebo Guatemala. To je velice smutné.

Pokud by Česká republika jako součást Evropské unie přesunula ambasádu do Jeruzaléma, bylo by to absurdní. EU není jen byrokratická a finanční organizace, je to také myšlenka na sdílení společných hodnot. Kdyby EU myslela jen na peníze a reál politiku, zřejmě by se na téma palestinského lidu vykašlala. Mnozí evropští lídři i lidé v Bruselu si ale myslí, že je třeba konflikt vyřešit a nebýt v situaci kolonialismu jako na počátku dvacátého století.

O přesunu ambasády do Jeruzaléma nicméně mluví i další státy…

Zvláště v posledních dvou letech, kdy Izrael zažívá další a další opakování parlamentních voleb, slibuje premiér Benjamin Netanjahu v každé volební kampani přesuny ambasád do Jeruzaléma. Tyto sliby se staly součástí jeho kampaní.

Neúspěch ale přišel s přesunem ambasády Paraguaye. Jednou z odměn, ke kterým se Netanjahu chystal, bylo přepsání antisemitské historie Paraguaye. Netanjahu říkal, že Paraguay vždy podporovala židy. Pravdou ale je, že během desítek let vojenské diktatury v zemi se Paraguay stala útočištěm pro nacistické válečné zločince včetně Mengeleho. Paraguay byla také jednou z mála zemí mimo Evropu, kde ve 30. letech fungovala nacistická strana.

Netanjahu byl rozhodnutý tohle zamlčet a Paraguay chtěla přesunout ambasádu. Nakonec z toho ale kvůli vnitřním problémům v Paraguay sešlo. Izraelci se pak na oplátku rozhodli uzavřít své velvyslanectví v Paraguayi.

Další ze zemí, o které byla řeč, byl Honduras…

Záležitost s přesunem ambasády Hondurasu způsobila hotový poprask. Tato země byla dlouho jedním z cílů izraelských zbrojních vývozů do Latinské Ameriky. Od roku 2016 přicházely každých pár měsíců zprávy o tom, že vláda Hondurasu přesune ambasádu do Jeruzaléma. K tomu ale nikdy nedošlo.

Až během poslední izraelské volební kampaně Honduras oznámil, že v Jeruzalémě otevře svoji obchodní kancelář. Do Jeruzaléma pak přijel honduraský prezident, kterého vzali do jedné právnické kanceláře. Z ní sundali nápis, nahradili ho jiným, který říkal, že jde o obchodní kancelář ambasády. Když se před kanceláří prezident vyfotil a odjel, nápis zase změnili nazpátek. Byla to taková falešná ambasáda a falešná obchodní kancelář.

Zmínil jste ale i Guatemalu, kde Izraelská vláda dosáhla svého cíle.

Guatemala byla také dlouho jedním z izraelských cílů pro export zbraní, a to i v době, kdy tam docházelo ke genocidě, v 70. a 80. letech. V roce 1976 změnila guatemalská armáda typ pušek, které používala. Opustila americké výrobky a přešla na izraelské – všechny zločiny ve druhé polovině 70. let a později tak byly spáchané s pomocí izraelských zbraní. Dodávky zbraní pokračovaly i později v letech devadesátých.

Je sice pravda, že Guatemala svoji ambasádu oficiálně do Jeruzaléma přesunula, podle mých informací je ale budova prázdná, a jde tak jen o další falešný přesun ambasády.

Pátráte po odměnách, které izraelská vláda nabízí za přesun ambasád. Zmínil jste už dodávky zbraní, jsou ale i jiné možné odměny?

Ano, například v Hondurasu hraje roli i politické hledisko. Tamní prezident je obviňován z toho, že je zapojený do obchodu s drogami a organizovaného zločinu. Přesto ale země mohla dostat vojenskou pomoc od USA. Pokud měla mít dobré vztahy s Trumpovou administrativou, měla přesunout ambasádu. Existuje jasná paralela mezi plánem na přesun ambasády a pokrokem v jednání s Trumpem.

V případě Kosova, které také plánuje přesun své ambasády, je v tom také politika. Kosovo má problémy v tom, že ho mnohé země světa neuznávají. Řekl bych, že ho Trump vydíral. Pokud chcete větší mezinárodní uznání, musíte přesunout ambasádu. Kosovo se tak dostává přímo do centra izraelsko-palestinského konfliktu. Pro Trumpovu administrativu to bylo velice osobní téma. Teď už je Trump pryč a mě by nepřekvapilo, kdyby to nakonec Kosovo přehodnotilo a svůj plán zrušilo.

Kosovo chce jednou vstoupit do Evropské unie a ta je proti jednostranným krokům v konfliktu. Kdyby tak Kosovo přesunulo ambasádu, půjde proti oficiální politice EU, to pro ně může být překážka při vstupních jednáních s EU.

Slyšel jsem vaši přednášku na YouTube, kde jste mluvil o tom, že v posledních desetiletích nedošlo na světě k jediné genocidě, kde by nehrály roli izraelské zbraně a výcvik. Není to tedy jen vina Netanjahua, ale i všech ostatních izraelských premiérů?

Ano, je to tradiční izraelská politika. Izrael od roku 1967 využívá vývozy zbraní k tomu, aby přesvědčil státy k tomu, aby ho podpořily při hlasováních o palestinských uprchlících a o okupaci Západního břehu Jordánu a Gazy.

Dnes už to není o bezpečnosti, jen o osobních zájmech Netanjahua. Když Guatemala, Honduras nebo i Kosovo přesunou ambasády do Jeruzaléma, mezinárodní status konfliktu se nezmění, izraelský problém tu zůstane. Je to trochu groteskní.

Vy jste také podepsal petici proti rasistům a antisemitům, kteří v rámci státních návštěv navštěvují muzeum holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě. Byli tam například brazilský prezident Jair Bolsonaro nebo filipínský vůdce Rodrigo Duterte, oba mají blízko ke krajní pravici. Jak na to reagovala vláda, ale i izraelská veřejnost?

Ta vláda je tam samozřejmě přivádí… V posledních deseti letech je izraelská vláda stále centralizovanější a autoritativnější, podobně jako například v Maďarsku. V kabinetu proto žádná diskuze o tom, zda tam pozvat například Jaira Bolsonara nebo Viktora Orbána, neproběhla. Netanjahu se je tam rozhodl přivézt a ostatním členům vlády o tom jen dal vědět. Ministerstvo zahraničí pak vydalo Jad Vašem příkaz, aby je muzeum pozvalo na prohlídku.

Druhá věc je ale veřejnost a média – tam to vyvolalo doslova výbuch kritiky. Když přijížděl Rodrigo Duterte, organizoval jsem protest, kde jsem upozornil na jeho rasistické, antisemitské výroky a na fašismus, který vyznává. Stejné to bylo v případě Mattea Salviniho, bývalého italského ministra vnitra. Napsal jsem dopis i prezidentovi Reuvenu Rivlinovi.

Média to pokrývala a na rozdíl od minulosti, kdy Izrael udržoval vztahy s různými diktaturami, je o tom nyní větší diskuze a povědomí veřejnosti. Kritika se objevila v různých médiích, od levicových až po ty pravicové. Psalo se o tom, kdo je Orbán, co udělal Duterte, atd. O těch protestech pak informovala i média v jejich zemích. Orbán je sice schopný kontrolovat média ve své zemi, když ale lokální média píší o jeho návštěvě jiné země, to už kontrolovat nedokáže.

Myslím, že světoví lídři, kteří se podíleli na genocidě nebo mají rasistické a antisemitské názory, by muzeum Jad Vašem neměli navštěvovat. Je přece to absurdní, aby vrahové jezdili do Jad Vašem.

V Jad Vašem byli podle mých informací i vůdcové vojenské junty, která provedla puč v Barmě…

Ano, do Jad Vašem přijeli v září 2015, po podpisu smlouvy o dodávce zbraní. Navštívit Jad Vašem, to je něco jako morální košer známka. Dostal ji třeba i Viktor Orbán, který podporoval Miklose Horthyho, kolaboranta s nacisty během druhé světové války. A teď dostal košer známku jako nějaký milovník židů.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované