Hlavní obsah

Vrbětice žijí ve strachu. O spravedlnosti po odhalení ruské stopy pochybují

Foto: Tomáš Škoda, Seznam Zprávy

Koleje vedoucí pod rezavou bránou do areálu muničního skladu ve Vrběticích.

Reklama

20. 4. 7:42

Seznam Zprávy mluvily s obyvateli Vrbětic o tom, jak vnímají nové informace o výbuchu v tamním muničním skladě před necelými sedmi lety. Že k explozi nemohlo dojít samo o sobě, si někteří mysleli už tehdy.

Článek

Dlouhé paseky dělené kopci a kolem nich polehávající krávy. Podhorská romantika na první pohled nedává tušit, že se tento region stal podle zjištění českých bezpečnostních složek zřejmě cílem ruských agentů. Právě tady, ve Vrběticích, místní části Vlachovic ve Zlínském kraji, vybuchl před sedmi lety muniční sklad.

„Už tehdy jsme si říkali, že se taková munice neodpálí sama od sebe,“ vypráví Miroslav, který si nepřeje uvést celé jméno.

S manželkou za plotem domku ve Vlachovicích právě vynášejí nákup z auta. Informace o ruském zapojení do výbuchu jim znovu oživují vzpomínky na tragický závěr roku 2014. „Jsou to docela šokující informace ohledně ruských agentů, ale dost věcí to vysvětluje. Tehdy nikdo nechápal, co se děje v zákulisí. Snad to teď nevyšumí. Aspoň tušíme, co se tam odehrálo,“ říká čtyřicátník.

V bezprostřední blízkosti muničního skladu vlastní pozemky s lesem. Den před výbuchem na pasece natíral stromky. „Byl jsem jen půl kilometru od toho. Kdybych dorazil o den později, kdoví jak by to se mnou dopadlo,“ krčí rameny.

Jeho manželka při přemítání sklopí hlavu. Před výbuchem se tam často procházeli. „Hrůza. Byla jsem tehdy těhotná. Doteď se divím, že jsme to všechno zvládli,“ říká ustaraně.

Po druhém prosincovém výbuchu museli narychlo opustit dům a rodina se načas rozdělila. „Přijdete z práce v jedenáct hodin v noci a najednou rozhlas hlásí: Evakuujeme. Hrozí další možnost výbuchu. Člověk je v šoku. Nevíte, kam máte jít, kdy a jestli se budete moci vrátit,“ popisuje Miroslav.

Přestože s rodinou zpět domů mohl už další den, na celý svůj les a další pozemky se podíval až loni na podzim. Po šesti letech. Už předtím se na část zasažené plochy několikrát vypravil v doprovodu policie. „Dostal jsem kompletní pyrotechnický mundúr. Viděl jsem ta ohořelá místa od munice. Teď už mám větší klid, že je to experty zkontrolované,“ vypráví.

Není jistota, že už jsou lesy bezpečné

Hospodařit na pozemcích sice může, riziko za humny v místních ale nadále hlodá. „Někteří z vlastníků tam nic dělat nechtějí, protože se stále bojí, že je to podminované,“ doplňuje Miroslav.

Obavy potvrzuje i starosta Vlachovic Zdeněk Hověžák (STAN). „Celá ta oblast stále není hloubkově pyrotechnicky prozkoumaná. Pořád tam není umožněný volný pohyb, jak byl předtím,“ říká.

Při zásahu v první linii byl také hasič Pavel Dekret. Když byly výbuchy intenzivnější, tehdejší velitel zásahu Jiří Ovesný poslal jednotky dál od epicentra. „Vydal povel stáhnout jednotky právě sem, do toho místa, kde stojíme,“ říká Dekret poblíž zavřené brány, která zahrazuje cestu do areálu.

Po stáhnutí záchranářských složek došlo k největšímu výbuchu. Do vzduchu tehdy vyletělo přes 50 tun munice, včetně leteckých pum či granátů. „Rozkaz se ukázal jako velice správné rozhodnutí. My říkáme, že nás opravdu osvítil pánbůh,“ pokračuje Dekret.

Na třicítku budov v lesích se zbraněmi byli místní zvyklí odnepaměti. Munici tam armáda začala skladovat před víc než osmdesáti lety. Lidé do okolí chodili na vycházky. „Jen chlapi možná tušili, jak nebezpečné zbraně tam jsou,“ vypráví Jana, která míří s manželem k autobusové zastávce.

Na odškodné se stále čeká

Také jim ožívají vzpomínky na prosincovou evakuaci. „Vyhlásili ji v devět hodin večer. Je to velký šok, člověk se vyleká. Řeší narychlo, co si pobrat a co ne. Nakonec jsme strávili jeden den v Luhačovicích,“ popisuje.

Lidé za roky příkoří a omezení dostali tři tisíce korun na hlavu. „Co naděláme? Nic. Hlavně aby se už nikdy nic podobného neopakovalo,“ krčí Jana rameny.

Rychlý úprk z domovů si muselo prožít několik tisíc lidí z blízkých vesnic. Nyní teprve vstřebávají informace o „ruské stopě“. Že se dočká spravedlnosti, nevěří další majitel lesů Dalibor Olšák. „Už se vidím na Rudém náměstí, jak hledám dva ruské občany, kteří to tu odpálili,“ říká v nadsázce.

Pozemek nedaleko epicentra výbuchu koupil čtyři měsíce před první explozí. Vytěžené dřevo ani nestačil z areálu odvézt. A následujících šest let se do něj nedostal. Na koupi lesa přitom využil úvěr v bance. „Člověk se pak vyděsí a říká si, z čeho bude úvěr splácet,“ říká Olšák. Nakonec to s pomocí rodiny zvládl.

Nyní zvažuje, co s pozemky dál. „Nedoporučuje se tam orba, těžba dřeva. Je to pro nás limitující,“ dodává.

Alespoň doufá, že se podaří české vládě uspět na mezinárodním poli. „Spoléháme na stát. Ať případné náklady vymáhá sám a nepřehodí to na jednotlivé vlastníky,“ povídá majitel pozemku.

Podobným směrem nyní uvažují i starostové dotčených obcí. Od pondělí vedou sérii jednání. Chtějí postupovat společně směrem k odškodnění. „Přesnou částku ještě neznáme. Budeme vycházet ze znaleckého posudku,“ říká starosta Vlachovic-Vrbětic Zdeněk Hověžák (STAN).

Předpokládá, že ji budou chtít po Ruské federaci. „Chceme apelovat na naši vládu, aby satisfakci vyžadovala,“ doplňuje.

Záchranné a policejní složky stálo odstraňování následků výbuchu přes miliardu korun. Nejdelší zásah v československé historii skončil loni po šesti letech pečlivého „čištění“ terénu. „Cítím velký vděk za to, že se nestalo nic vážného zasahujícím hasičům, policistům ani lidem, co tu byli. Protože to riziko bylo enormní. Šest let, do poslední chvíle, kdy mohlo dojít k výbuchům, ke zraněním,“ dodává Dekret.

Starosta Hověžák nastoupil do úřadu jen pár dní po prvním říjnovém výbuchu. „Celá ta situace byla strašně těžká. V historii naší země nemá obdoby. Asi by si to nikdo nechtěl zkusit, zažít, natož to řešit,“ má jasno.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené