Americké jaderné zbraně v Británii jsou i vzkaz Evropě, míní analytik

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na britskou půdu se po dlouhých 17 letech vrátily americké jaderné zbraně, informovala tento týden britská média jako deníky The Times a Telegraph.

Ačkoliv britská ani americká strana se k věci oficiálně nevyjádřily, podle bezpečnostních expertů existují důkazy, že k tomu došlo. Tím hlavním jsou záznamy o letu dopravního letounu ze základny Kirtland Air Force Base ve státě Nové Mexiko, která je hlavním americkým skladem jaderných zbraní, na leteckou základnu RAF Lakenheath v Suffolku ve východní Anglii.

Bezpečnostní expert Anand Sundar z londýnské pobočky think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy krok nepovažuje za překvapivý, náznaky se podle něj objevovaly dva roky. „Lidé analyzovali renovace, které se na základně děly a jejichž cílem zjevně bylo učinit ji bezpečnou pro skladování jaderných zbraní,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rozmístění amerických zbraní podle něj poskytuje USA i NATO více možností. „Mám za to, že cílené je to především na Rusko,“ doplňuje.

Britská média s odkazem na analýzu, která identifikovala letoun mířící z Nového Mexika na základu RAF, píší, že po 17 letech jsou opět americké jaderné zbraně na území Británie. Jak pravděpodobné podle vás je, že k tomu skutečně došlo?

Nejprve je důležité zdůraznit, že ani britské, ani americké oficiální zdroje tuto informaci nepotvrdily.

Vychází to především ze zpravodajských informací z otevřených zdrojů a také ze zjištění v rozpočtových a strategických dokumentech, které v uplynulých letech unikly. To všechno vedlo k tomuto závěru.

Sám jsem se na to díval a myslím si, že to tvrzení je poměrně věrohodné - to, že na základnu RAF Lakenheath pravděpodobně mířilo letadlo převážející nestrategické bomby typu B61. I vzhledem ke všem ostatním doplňujícím důkazům, které jsme v posledních letech viděli.

Co víme o zbraních, které se zřejmě dostaly na základnu?

Ty, o kterých se mluví – opět je to spíše na úrovni spekulací, protože nikdo to neví jistě – by měly být bomby typu B61.

Jedná se o standardní typ americké nestrategické, nebo chcete-li taktické, jaderné zbraně. Právě tyto zbraně Spojené státy využívají v rámci systému jaderného sdílení v Evropě. Rozmístěny jsou v různých zemích, včetně Nizozemska, Německa, Turecka, Belgie a do určité doby i Británie.

Jde o specifický typ zbraně, v podstatě o gravitační bombu, která se umístí na letadlo. Existují různé typy letadel, které bombu mohou nést, ale v tomto případě jde konkrétně o letouny F-35. Letoun přeletí nad cílem a bombu B61 shodí volným pádem. To je zásadní rozdíl oproti například řízené střele nebo balistické raketě.

Je zpráva u rozmístění amerických jaderných zbraní na základně v Británii překvapivá?

Není to nějak zvlášť překvapivé s ohledem na to, že už přibližně před dvěma lety se začaly objevovat náznaky, že se o tomto rozhodnutí uvažuje.

Lidé analyzovali renovace, které se na základně děly a jejichž cílem zjevně bylo učinit ji bezpečnou pro skladování jaderných zbraní. Byly zde také další rozpočtové indicie, například ty v americkém obranném rozpočtu, které nasvědčují ukládání zbraní v Británii. Všichni to tak trochu očekávali. A pak viděli to letadlo, které letělo z americké základny k britské.

Jak důležitým signálem to je? Co to říká o situaci na mezinárodní scéně a tom, jak světové mocnosti mění své strategie?

Celý ten proces probíhá už delší dobu, zřejmě od roku 2023. Je velmi těžké přesně vědět, jaké byly motivace, ale všechno nasvědčuje tomu, že jde o rozhodnutí vlády Joea Bidena, přijaté v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Má to přispět k jaderné misi USA a Evropy tím, že jim poskytne více možností pro různé možné scénáře.

Mít taktický přístup k jaderným zbraním, které mohou vzlétat z britského území, konkrétně z východního pobřeží Velké Británie, dává USA a NATO obecně víc možností. Mám za to, že cílené je to především na Rusko.

Máme to tedy chápat jako vzkaz Rusku?

Je to stejně tak vzkaz Rusku jako i americkým spojencům v Evropě. Je v tom trochu rozpor, protože se to odehrává za vlády Donalda Trumpa, který měl vůči evropským spojencům jiný přístup než Bidenova administrativa. Ale zároveň se nerozhodl to rozhodnutí zvrátit.

Celkově je to dobrá zpráva pro Evropu a Velkou Británii, zejména pro Británii, která byla tak trochu uvázlá mezi EU a USA a její strategií je držet se USA co nejblíže. Takže skutečnost, že to stále pokračuje, je do určité míry pozitivní zprávou pro Spojené království – ukazuje to, že tato strategie, alespoň prozatím, funguje.

A co britská veřejnost? Jak citlivé téma pro ni je rozmístění amerických jaderných zbraní na britském území?

To je dobrá otázka. Veřejnému aspektu jsem se tolik nevěnoval. Vždycky se objevují protesty z různých směrů, a existuje i historická tradice protestů proti jaderným zbraním, zvlášť od 80. let, kdy tu tyto zbraně byly rozmístěny.

Nemyslím si, že by to vyvolalo širokou nespokojenost veřejnosti, snad jen u aktivistických skupin. Ale jak říkám, podrobně jsem tu veřejnou dimenzi nezkoumal. Obecně je ale podpora britského jaderného programu a spojenectví s USA a evropskými partnery v NATO v Británii poměrně vysoká.

Britská vláda minulý měsíc oznámila, že nakoupí minimálně 12 letounů F-35A, které mohou nést jaderné zbraně. A došlo také k podpisu dohody o jaderných zbraních s Francií. Znamená to posun v britské strategii, co se týče jaderné oblasti a obrany obecně?

To je tak trochu zvláštní věc. Jisté je, že jaderná oblast je znovu čím dál důležitější, opět se stává součástí veřejné debaty.

Co se týče těch konkrétních bomb B61, které mají být rozmístěny v Británii – ty mají používat američtí vojáci na amerických F-35A, protože Británie zatím nemá letouny, které jsou s těmito bombami kompatibilní. To se může změnit někdy kolem roku 2030, až Británie tyto F-35A získá – tehdy by se mohla více zapojit do mise jaderného sdílení.

Je v tom opět určitý rozpor. Na jedné straně Británie nakupuje F-35A od USA, což naznačuje, že počítá s menší spolehlivostí USA do budoucna a že bude muset víc spoléhat sama na sebe. Zároveň se tímto nákupem ale vlastně stává na USA ještě více závislou, protože zapojením do programu jaderného sdílení se hlouběji propojuje s těmito strukturami.

Británie je navíc už teď velmi provázaná s USA přes námořní složku svého jaderného odstrašujícího arzenálu, kde používá rakety Trident z americké základny, a celý ten program je společný.

Jde tedy v podstatě o další prohloubení této závislosti. Na druhou stranu, vidíme, že se Británie snaží více spolupracovat i s evropskými partnery, třeba s Francií. A ta nedávno podepsaná dohoda o spolupráci v jaderných otázkách je v tomto ohledu pozitivním krokem.

Z pohledu vnějšího pozorovatele to ale působí trochu nejasně, protože není úplně jasné, co tím Británie sleduje – jestli se chce více opřít o USA, nebo se jim naopak vzdálit a více spolupracovat s Evropany. Pravděpodobně se snaží dělat obojí zároveň, což je klasická strategie zajištění rizik. A zřejmě je to za daných okolností i rozumný přístup. Je ale těžké říct, kde přesně se v tom momentálně nacházíme – hranice ještě nejsou jasně dané.

Mohl byste krátce vysvětlit, jak v tuto chvíli vypadá britský jaderný program?

V současnosti jde o čistě námořní jaderný odstrašující arzenál. Některé země mají jadernou triádu - tedy vzdušnou, námořní a pozemní složku jako třeba USA. Francie má vzdušnou a námořní složku. Británie má pouze námořní, tedy ponorky s jadernými střelami. Dříve měla i leteckou složku, ale ta byla zrušena v 90. letech.

V britské obranné komunitě se objevují názory, že by se k ní mohli časem vrátit. Právě nákup F-35A je v tomto ohledu možná krok tím směrem. Nejde o vlastní domácí kapacitu, jako byly bomby dříve.

Takže v tuto chvíli má Británie jaderné zbraně pouze na ponorkách. To je celý její odstrašující arzenál.

Znamená to, že Británie posiluje svůj jaderný program, že zvyšuje bezpečnost nejen pro sebe, ale i pro Evropu jako celek?

Rozhodně ano. Z čistě geografického hlediska jakýkoli krok, kterým Británie posílí své vojenské schopnosti - investuje do jaderného programu, nakupuje nové stíhačky s jadernou kapacitou, nebo klasickou výzbroj - přispívá k bezpečnosti Evropy jako celku.

Británie je blízko evropskému kontinentu, a díky své geografické poloze k tomu přirozeně přispívá. Navíc vidíme rostoucí spolupráci, jak bilaterálně, například s Německem, Polskem nebo Francií, tak v rámci NATO.

Británie nikdy nebyla mimo hru – vždy byla součástí NATO. A každý krok k posílení její obrany zároveň posiluje NATO, a tím posiluje celou evropskou obranu.