Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jak dopadne válka mezi Izraelem a Íránem, ještě zdaleka není jasné. Další várka íránských raket odpálená po přímém americkém útoku na jaderné komplexy ve Fordó, Natanzu a Isfahánu letí v době psaní tohoto textu na Izrael. Přesto je už ale jedno jasné - Izrael se díky americké podpoře stal dominantní vojenskou silou regionu.
Izraelské údery na Írán, které následovaly po desetiletí vedeném, ale skrytém konfliktu, dramaticky posunuly strategickou rovnováhu na Blízkém východě, uvádějí analytici oslovení deníkem The Washington Post.
Události sledujeme v online reportáži:
Izraelské stíhačky nyní beztrestně operují nad íránskou metropolí a takzvaná osa odporu, kterou režim ajatolláhů dlouhá léta budoval, je prakticky v troskách. Palestinské hnutí Hamás se sice stále drží v Gaze, jeho vojenské kapacity jsou ale zdecimovány a druhý 7. říjen 2023 už od něj nelze čekat. Podobnou porážku zažil libanonský Hizballáh, bez izraelského přičinění pak loni v prosinci padl režim syrského diktátora Bašára Asada, který měl díky své poloze pro Írán i Rusko strategický význam.
„Region je nyní zásadně jiný,“ řekl Ali Vaez, ředitel íránských projektů v Mezinárodní krizové skupině ve Washingtonu. „Po celá desetiletí se Izrael a Írán angažovaly v konfliktu prostřednictvím zástupců a tajných operací. To, že se to změnilo v otevřený konflikt, jsem opravdu nepředvídal.“
Navzdory zásadnímu oslabení Íránu však islámskou republiku nelze ještě zařadit k poraženým. Jisté není ani to, zda byl zničen její jaderný program, jak tvrdí americký prezident Donald Trump. V tuto chvíli se navíc dá očekávat, že se do války zapojí další íránští spojenci - jemenští Húthíové a proíránské milice v Iráku.
Část regionu je ale hodně jiná už v této chvíli: „Sýrie i Libanon se vydaly novou a doufejme slibnou cestou,“ myslí si Paul Salem, bývalý prezident Institutu pro Blízký východ v Bejrútu.
Írán ovládal čtyři arabské metropole
Renad Mansour z londýnského think tanku Chatham House mluví o bezprecedentních změnách srovnatelných například s ropnou krizí v 70. letech minulého století, irácko-íránskou válkou nebo americkou invazí do Iráku v roce 2003. „Írán byl imperiální mocností, která se kdysi chlubila tím, že ovládla čtyři arabská hlavní města: Bejrút, Damašek, Bagdád a Saná,“ připomíná výše zmíněný Paul Salem.
Nyní se regionální mocnosti postavil Izrael s podporou USA. Izrael získal nové sebevědomí, hrozby íránských vůdců o strašné odvetě se až dosud nenaplňují. Jistě, v Izraeli už také počítají oběti války, nijak závažné vojenské škody ale neutrpěl.
Analytici poukazují na to, že budoucnost regionu bude nyní záviset právě na Izraeli. Sebevědomá a vojensky dominantní mocnost si bude moci určovat pravidla - například uzavřít mír s Palestinci a ukončit válku v Gaze. Jak ale připomínají, tlak extremistů v současné izraelské vládě bude nejspíš bránit tomu, aby židovský stát proměnil vojenskou dominanci v mírové smlouvy.
