Budeme šťastní za každého živého, říkala příbuzná unesených. Dočkala se

V kibucu Nir Oz, kde žili příbuzní Efrat Machikawaové, byl při útoku 7. října každý čtvrtý člověk buď zavražděn, nebo unesen. Mezi unesenými byla i Efratina těžce nemocná teta Margalit. Efrat doufala, že své blízké bude moci brzy obejmout, byla ale opatrná: „Objevují se různé fámy, dokud ale nepřijde oficiální telefonát, ve který doufáme, tak musíme jen čekat. Jednáme s teroristickou organizací, a dokud je tady neuvidíme, nebudeme vědět, co se děje,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V pátek odpoledne se Efrat dočkala - na svobodu vyšla jak její teta Margalit, tak i další její příbuzní.

Dohoda mezi Izraelem a Hamásem se zdá být hotovou věcí, v pátek by mohli vyjít na svobodu první rukojmí. Jaký z toho máte pocit?

Děkuji, že to stále sledujete, je důležité, aby se o tom mluvilo. My si velice vážíme života, a proto budeme šťastní za každého člověka, jenž vyjde z toho strašného pekla a podaří se ho zachránit - mluvím za sebe i blízké lidi v mém okolí. Samozřejmě bychom chtěli nejdříve vidět naše nejbližší, budeme ale rádi za kohokoliv, kdo se dostane na svobodu. Nepřestaneme dělat cokoliv proto, abychom viděli na svobodě všechny, do posledního, včetně mužů a vojáků, které brutálně unesli.

Dostala jste už nějaké informace nebo instrukce ohledně možného propuštění vašich příbuzných?

Nejsem si vědomá ničeho. Objevují se různé fámy, dokud ale nepřijde oficiální telefonát, ve který doufáme, tak musíme jen čekat. Jednáme s teroristickou organizací, a dokud je tady neuvidíme, nebudeme vědět, co se děje. Musíme jen doufat a čekat, že je propustí a my je budeme moci obejmout.

Jistě jste v kontaktu i s dalšími rodinami, jejichž členy unesli. Jaká je mezi nimi atmosféra? Zlobí se na vládu, že to trvá tak dlouho?

Ty pocity jsou, myslím, smíšené. Samozřejmě jsou někteří lidé asi zklamaní… jak přichází další nový den, říkáme si a doufáme, že to bude dnes, dnes nastane ten den D. Nemá asi smysl mluvit o tom, co se mohlo stát a nestalo. Myslím ale, že více mohly a měly dělat i další instituce, jako je OSN, Červený kříž nebo lidskoprávní organizace.

Když se podíváte na celou válku od 7. října, jak byste hodnotila akce izraelské vlády i armády? Čekala jste, že bude mít konflikt jiný průběh?

Nikdy jsem si nemyslela, že by se taková věc, jako byl útok 7. března, mohla stát. Nevěřila jsem ale, že to bude měsíc a půl… nevím kdo, nebo co nás sem dovedlo, ale je nehorázné a smutné, že tam jsou ti lidé tak dlouho. Doufám, že v naší vládě teď všichni dělají vše proto, aby je osvobodili, a i ostatní vlády by měly pochopit, že je to i světová hrozba, že je to boj proti terorismu.

Hamás je fundamentalistická organizace, která usiluje o destrukci a smrt, je to děsivé.

Co by se mělo stát, až budou vaši blízcí na svobodě? Ptám se vás kvůli mezinárodnímu tlaku, který si žádá konec války, v níž umírají i tisíce palestinských civilistů, ale také desítky izraelských vojáků…

Cítíme teď obrovský zármutek a stále jsme v šoku z toho, co se stalo. Samozřejmě je mi líto jakékoliv nevinné osoby, která zemře, nebo je zraněná, a to na obou stranách. Nejsem ale v pozici, abych komentovala politiku. Po tom měsíci a půl jsem také unavená a jediné, na co teď myslím, je přítomnost. Aby se věci zlepšily, musíme mít zpátky své milované lidi, to je to jediné, na co se teď soustředím.

Myslíte, že se po válce změní i samotný Izrael?

Ano, ale nejenom Izrael, celý svět už nebude po útoku ze sedmého října stejný jako předtím. Takovou úroveň násilí a destrukce jsme ještě neviděli… Je smutné, že v takovém světě žijeme.

Aktualizovali jsme o čas prvního propouštění zajatců Hamásu a přestávky v bojích v Gaze.

V další aktualizaci jsme zahrnuli propuštění příbuzných Efrat Machikawaové.