Článek
Chlapci jménem Zane Li bylo devět let, když se jeho rodičům narodila holčička. Její příchod na svět znamenal pro rodinu z malého města na východě Číny velkou finanční zátěž. V té době čínská vláda uplatňovala politiku jednoho dítěte. Rodiče za narození druhého dítěte museli zaplatit 100 000 juanů (v přepočtu téměř 300 tisíc korun) - téměř trojnásobek jejich ročního příjmu z prodeje ryb na místním trhu.
„Sotva jsme přežívali,“ popisuje Li pro CNN. Vzpomíná si, že jako žák třetí třídy se musel rychle zapojit do rodinného života - staral se o většinu domácích prací a svoje prázdniny trávil se svou matkou ve stánku s rybami.
Teď je Li pětadvacetiletým mužem a děti si pořídit neplánuje. Takový postoj sdílí v jeho generaci čím dál tím více lidí, zatímco se čínská vláda snaží zabránit demografické krizi.
Vysoké náklady na péči o děti a vzdělání, stejně jako nejistota zaměstnání a zpomalení ekonomiky patří mezi faktory, které odrazují mnoho mladých Číňanů od manželství a založení rodiny. Navíc se čínská vláda po desetiletí snažila snížit porodnost vysokými poplatky, nucenými potraty a sterilizacemi, teď naopak nabízí za porozené děti příspěvky.
Čína minulý týden zavedla roční příspěvek na péči o dítě ve výši 3600 juanů (v přepočtu přes deset tisíc korun) do věku tří let, informovala agentura Reuters. Úřady se tak snaží podpořit klesající porodnost. Příspěvek se dá uplatnit i zpětně na děti, které se narodily od ledna 2025.
Výchova dítěte v Číně do 18 let stojí průměrně 538 000 juanů (což je zhruba 1,6 milionu korun). Více než šestinásobek HDP na obyvatele. Podle nedávné studie pekingského institutu YuWa Population Research Institute je tak Čína jedno z nejdražších míst na světě pro výchovu dětí.
Ve větších městech je rodičovství ještě dražší. V Šanghaji je to průměrně jeden milion juanů (tedy asi tři miliony korun), těsně za ním je Peking s 936 000 juanů (téměř 2,8 milionu korun).
„Mít děti by přineslo jen další těžkosti. Nejsem kapitalista ani nic podobného a moje dítě by pravděpodobně také nemělo moc dobrý život,“ řekl Li, který si vzal studentskou půjčku, aby mohl studovat magisterský obor zdravotnictví v Pekingu. Obává se o své pracovní vyhlídky a uvažuje o tom, že bude pokračovat v doktorském studiu.
Nové dotace, staré křivdy
Vzhledem k ubývající pracovní síle a rychle stárnoucí populaci Čína v roce 2016 zrušila politiku jednoho dítěte a umožnila párům mít dvě děti, v roce 2021 pak tři. Porodnost ale nadále klesá. Populace se nyní již třetí rok po sobě zmenšuje, a to i přes mírný nárůst porodnosti v loňském roce. Odborníci teď varují před ještě prudším poklesem.
Místní úřady již řadu let experimentují s celou řadou pobídek – od daňových úlev, výhod v oblasti bydlení a peněžních dávek až po prodlouženou mateřskou dovolenou. Nyní se ke slovu dostává ústřední vláda se standardizovaným celostátním programem, v rámci kterého vyčlenila 90 miliard juanů (cca 270 miliard korun) na dotace, z nichž by letos mělo těžit 20 milionů rodin.
„Už nejde jen o místní experiment. Je to signál, že vláda vnímá krizi porodnosti jako naléhavý a celostátní problém,“ řekla pro CNN Emma Zang, demografka a profesorka sociologie na Yale University. „Poselství je jasné: neříkáme vám jen, abyste měli děti, ale konečně vám za to dáme i nějaké peníze,“ doplnila.
Nový program, který nabízí také částečné dotace na děti do tří let narozené před rokem 2025, byl přijat s nadšením rodiči, kteří na něj mají nárok, ale Zangová uvedla, že je nepravděpodobné, že by to mělo vliv na porodnost. Podobné praktiky v jiných východoasijských společnostech - například v Japonsku a Jižní Koreji - podle ní v podstatě selhaly.
Pro mnoho čínských mladých lidí, kteří se potýkají s nedosažitelnými cenami bydlení, dlouhou pracovní dobou a nejistým trhem práce, dotace ani zdaleka neřeší hluboce zakořeněné obavy, které jsou příčinou jejich neochoty založit rodinu.
Ironie přechodu od pokutování rodičů za neschválené porody k jejich dotování za to, aby měli více dětí, neuniká čínské generaci mileniálů a generaci Z. Zejména těm, kteří byli přímými svědky tvrdých trestů za porušení politiky jednoho dítěte.
Na čínských sociálních sítích někteří uživatelé zveřejňují fotografie starých dokumentů dokládajících pokuty, které jejich rodiče kdysi zaplatili za to, že se narodili oni nebo jejich sourozenci.
Mizející optimismus
Po desetiletí ekonomický růst v mnoha čínských rodinách vyvolával víru, že se každá další generace bude mít lépe než ta předchozí. Dnes optimismus mladých lidí citelně slábne. Mladí Číňané, kteří byli vychováváni s představou, že tvrdá práce a vzdělání jim zajistí vzestup na společenském žebříčku, čelí deziluzi: ceny nemovitostí se vyšplhaly mimo jejich možnosti a univerzitní titul již nezaručuje slušné pracovní uplatnění. Významné příležitosti často připadnou těm, kdo mají vlivné rodinné kontakty.
Mezi mladými se šíří pocit marnosti, že jejich neustálé úsilí přináší čím dál menší výsledky. Tento fenomén vystihuje populární pojem „involuce“, označující sebedestruktivní spirálu přehnané soutěživosti. Mnozí tak reagují pasivitou, stahují se z náročného životního tempa a odmítají očekávání společnosti včetně manželství a rodičovství. Tento postoj shrnuje výraz „ležet na plocho“ (lie flat), který se stal symbolem tiché rezistence vůči společenskému tlaku.
Zejména v městských oblastech, jakou je pekingská čtvrť Haidian - známá nejen univerzitami, ale i extrémním tlakem na výkon u dětí – je vyhoření běžnou zkušeností.
Mladá žena jménem Zhao, která prošla mezinárodním studiem a dnes pracuje v oblasti investor relations, popisuje, jak náročné dětství i pracovní prostředí zásadně ovlivnily její rozhodnutí nemít děti. „Náklady jsou příliš vysoké a výhody příliš malé,“ říká. Navzdory relativně výhodné pracovní době sotva zvládá po návratu domů najít čas pro sebe, natož pro výchovu dítěte. Její přátelé, kteří pracují v režimu tzv. „996“ – od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu – jsou na tom ještě hůř.
Tento rozšířený pocit přetížení, nejistoty a nedostatečné podpory ukazuje, že ani nově zaváděné státní pobídky (tedy dotace na péči o děti), nemusí stačit k obratu aktuálního demografického trendu.
