Zvolením to nekončí. Nového papeže čeká rituál, při němž dá najevo důležitost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kardinálové ve čtvrtek vybrali nového papeže, Američana Roberta Prevosta. Vybral si jméno Lev XIV. a již poprvé vystoupil před věřící. Tím oficiality nekončí. Po staletí čekala papeže po zvolení korunovace, v posledních desetiletích ale nová hlava církve absolvuje skromnější ceremoniál.

Několik dní po skončení konkláve se koná slavnostní inaugurace, jejíž součástí je ustavující mše na Svatopetrském náměstí. Tradičně jí přihlížejí stovky tisíc věřících i státníci z celého světa.

Odborníci inauguraci popisují jako klíčový moment procesu nástupu papeže do funkce, její charakter je ovšem zejména symbolický. Papežem se zvolený kandidát oficiálně stává už ve chvíli, kdy na otázku předsedajícího člena kolegia kardinálů, zda „přijímá své kanonické zvolení nejvyšším pontifikem“, odpoví slovem „accepto“.

Podle profesora historické teologie z americké Trinity University Andrewa McGowana je inaugurace klíčová z toho důvodu, že papežům dává možnost veřejně slíbit, že budou svou funkci vykonávat svědomitě a dobře. Stanice NBC News doplňuje, že má být též ukázkou dosahu a důležitosti církve po celém světě.

Mezi obřady, které v rámci mše probíhají, patří předávání pallia, speciálního šálu z ovčí vlny s kříži, který nosí všichni arcibiskupové. Ten se papeži obtáčí kolem ramen na znamení jeho univerzální jurisdikce nad katolickou církví a má symbolizovat jeho roli duchovního pastýře.

Hlava církve taktéž obdrží nově vyrobený pečetní prsten známý pod názvem rybářský prsten, který patří mezi nejvýznamnější papežské regálie a symbolizuje návaznost na Svatého Petra, který byl rybářem i učedníkem.

Tradice velí, že po úmrtí papeže musí být vždy prsten zničen, aby se zabránilo posmrtnému falšování oficiálních dokumentů. „Je to totéž jako odebrat přihlašovací údaje k účtu na sociální síti,“ vysvětluje vatikánský zpravodaj stanice CNN Christopher Lamb.

Inaugurace mnohdy kombinují staletí staré tradice s novými prvky. Františkův předchůdce Benedikt XVI. například jako první v rámci obřadu navštívil podzemí pod bazilikou svatého Petra, aby vzdal hold u hrobu svatého Petra.

Součástí mše byla po staletí korunovace. Během ní nově zvolená hlava církve obdržela papežskou tiaru, která měla reprezentovat jeho duchovní autoritu i vládu nad papežskými státy. Následně byl na dřevěném trůnu nesen po náměstí a shlížel na věřící.

Prvním korunovaným papežem byl Mikuláš II. v roce 1058, posledním Pavel VI. v roce 1963. Ten od využití tiary ustoupil v rámci Druhého vatikánského koncilu a oznámil, že artefakt bude prodán a peníze z něj darovány na charitu.

Ceremoniál se výrazně proměnil po zvolení papeže Jana Pavla I., který podle odborníků měl leccos společného s papežem Františkem. Cílem bylo změnit pojetí papežství jako jistého druhu monarchie. Měl totiž za to, že symbolika korunovace jako u světského panovníka je zastaralá a je třeba ceremoniál zjednodušit.

Od té doby přestala korunovace být součástí inaugurace. „Dává to smysl, protože jediné, co dnes zůstává z formální světské moci papežům, je Vatikán,“ vysvětluje expertka na církev z Univerzity v Readingu Rebecca Rist.

Ačkoliv inaugurace probíhá podle dopředu jasně daných pravidel, je běžné, že každý z papežů vnese do obřadu prvky své vlastní osobnosti.

Zesnulý papež František například během své ustavující mše zdůraznil potřebu chránit životní prostředí, děti, staré a lidi v nouzi, kteří jsou „mnohdy ti poslední, na které myslíme“ - v souladu se svým zvoleným jménem odkazujícím na svatého Františka z Assisi, který proslul skromností, zájmem o vyděděnce společnosti a přírodu i poselstvím míru.

Jeho inaugurace byla v mnohém ještě skromnější než inaugurace jeho předchůdců. A to zejména, co se týče oděvu a papežských insignií. Zatímco například Benedikt XVI. měl zlaté roucho a na krku zdobený zlatý kříž, František byl oblečen převážně v bílém a zvolil jednoduchý železný kříž.

Jakmile papež obdrží rybářský prsten, vzdají mu hold seniorní zástupci kolegia kardinálů. Po skončení ceremoniálu se hlava církve v Bazilice Svatého Petra setká se zástupci státnických delegací z celého světa. V následujících dnech navštíví další významné baziliky a kostely napříč Římem.

Posledním nezbytným krokem procesu ustavení nového papeže je formální převzetí římské baziliky svatého Jana Lateránského, které probíhá podle předepsaného protokolu. Právě tento kostel - a nikoli vatikánská bazilika svatého Petra - je formálně nejdůležitějším římskokatolickým svatostánkem a také oficiálním sídlem římského biskupa, tedy papeže.