Hlavní obsah

Novým papežem je Lev XIV. Navazuje na „božího rotvajlera“ i „muže z lidu“

Foto: Profimedia.cz

První americký papež v historii katolické církve.

Jan Pavel II. jako první „globální“ a František jako první „digitální“ hlava církve. Seznam Zprávy s pomocí odborníků shrnují, jaké dědictví za sebou zanechali minulí papeži, a odhadují, jaký vliv může mít jejich nástupce.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Papežem se poprvé v historii stal Američan. Katolickou církev ode dneška povede devětašedesátiletý Robert Prevost, který se rozhodl přijmout jméno Lev XIV.

Stanice CNN píše, že se dá očekávat, že nově zvolený papež naváže na reformy zesnulého papeže Františka. Jeho příznivci o něm dopředu hovořili jako o vyvážené alternativě mezi liberálnějším a konzervativnějším křídlem.

Jakým směrem církev v následujících letech povede, se teprve uvidí. O tom, jak moc dokáže nová hlava církve jejím dosavadním fungováním zahýbat, naznačuje dědictví jeho předchůdců.

Od „božího rotvajlera“ k „papeži z lidu“

Už když se zesnulý papež František poprvé objevil na balkoně baziliky Svatého Petra, bylo jasné, že katolickou církev čekají změny. Na sobě měl místo tradičního červeného pláště celobílé roucho na znamení toho, že jeho papežství bude provázet důraz na jednoduchost a skromnost.

„Změnil tón, jakým katolická církev mluví k věřícím, stal se mnohem skromnějším než byl v minulosti,“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam Zprávy církevní historik Miles Pattenden, který je programovým ředitelem univerzitní sítě The Europaeum a působí na Oxfordské univerzitě v Británii.

Podle něj se František zasloužil o to, že církvi začali opět naslouchat katolíci i nekatolíci po celém světě. A to například tím, že přiznal, že i on coby hlava církve dělá chyby stejně jako všichni ostatní.

Výrazně se proměnila i témata, na která církev klade důraz, upozorňuje Pattenden. „Říkal, že se musíme přestat zabývat věcmi, které katolíky v západním světě zaměstnávaly posledních 50 let jako třeba, které pohlaví je hříšnější než jiné. A místo toho se zaměřit na chudé, zranitelné a slabé obyvatele světa a na péči o naši planetu, protože právě tak dáváme najevo svou oddanost Bohu,“ doplňuje.

Během období papeže Františka se také začal zásadním způsobem měnit přístup k LGBT lidem, i když možná ne do takové míry, jak by si někteří představovali.

„Bylo uznáno, že i vztahy gayů a leseb obsahují prvky, které jsou svaté, hodné požehnání. Církev ale stále považuje tyto vztahy obecně za nevhodné, podle ní nejsou v souladu s Božím přáním,“ shrnuje pro Seznam Zprávy odbornice na církev z Fordhamské univerzity v New Yorku Cristina Trainaová.

Františkovo období, kterému se přezdívalo „papež z lidu“, představovalo určitý odklon od trochu odměřenějšího, akademičtějšího stylu, kterým se vyznačoval jeho předchůdce Benedikt XVI. Tomu se pro jeho ostré hájení role a důležitosti katolické církve v moderním světě dostalo pro změnu přezdívky „boží rotvajler“.

Benediktovo papežství odráželo jeho víru v to, že katolická církev by se měla v dobách rapidních společenských změn držet tradičních a konzervativních hodnot, na kterých byla vystavěna.

Odmítal volání po zahájení debaty na téma celibátu u duchovních, hájil zákaz přijímání svátosti pro rozvedené katolíky, kteří se znovu oženili. Vzkazoval také, že o striktních postojích církve v otázkách interrupce, eutanazie a svazků stejnopohlavních párů „nelze vyjednávat“.

„Světová média s ním v mnoha ohledech nezacházela vždy spravedlivě. Myslím, že to byl muž s dobrými úmysly, jeho velmi obřadné přistupování k problémům ovšem bylo pro lidi těžko pochopitelné, jelikož se k nim mnohdy dostaly pouze krátké útržky jeho projevů,“ tvrdí historik Pattenden.

Foto: Alessia Pierdomenico, Shutterstock.com

Papež Benedikt XVI. byl vnímaný spíše jako představitel konzervativnějšího křídla římskokatolické církve.

Podle expertky Cristiny Trainaové Benedikt XVI. během svého papežství do velké míry těžil z vlivu svého předchůdce Jana Pavla II. V době jeho pontifikátu stál v čele tehdejší Kongregace pro nauku víry a podílel se tak na mnoha textech, které „polský papež“ během své vlády vydal.

Nejen hlava církve, ale duchovní pastýř

Jan Pavel II., jak se odborníci shodují, za sebou zanechal největší odkaz ze všech papežů za dlouhou dobu. A to jednak proto, že byl papežem více než dvakrát déle než například František. Sehrál také důležitou roli coby tvář boje proti komunismu v době, kdy se přepisovaly světové pořádky.

„Jan Pavel II. byl prvním papežem globálního významu, první skutečně mediální papež,“ vysvětluje Cristina Trainaová. „Spolu s Janem Pavlem II. papež přestal být „pouze“ hlavou katolické církve, stal se duchovním pastýřem,“ dodává s tím, že jedinou obdobnou osobností je dalajlama, který ale vlivem okolností nemůže být tolik aktivní.

Předchůdce Benedikta XVI. se vyjadřoval k otázkám genderu, ekonomiky i politiky. „Byl mimořádně aktivní, myslím, že nejaktivnější papež, pokud jde o vydávání prohlášení a dokumentů. Vytvořil tím precedens,“ tvrdí Trainaová s tím, že v oblasti genderu zastával Jan Pavel II. velmi striktní postoje, když tvrdil, že muži a ženy jsou od sebe diametrálně odlišní.

Foto: Franco Origlia, Getty Images

Papež Jan Pavel II. během velikonočních oslav v roce 1997.

Prvenství si připsal i František, který se stal prvním „digitálním papežem“. Jako první hlava církve používal Facebook Live, své encykliky sdílel na sociální síti X, měl profil taktéž na instagramu.

Stanice CNN píše, že František, který kdysi popsal internet jako „dar od Boha“, byl ideálním papežem pro dobu sociálních sítí - nebál se vymezit se proti mocným výroky a činy, které se mnohdy staly virálními a posloužily jako materiál pro vtipné memy.

Důležitým odkazem zesnulého Františka, který možná není při pohledu zvenku tolik vidět, je podle Cristiny Trainaové také jeho podíl na reorganizaci a reformě vatikánské byrokracie.

Zda ale dokázal František změnit směr, jakým církev směřuje a jeho odkaz přetrvá i za nového papeže, se podle odborníků teprve ukáže. Pattenden ovšem upozorňuje, že je bez pochyb, že úřad papeže bude hrát ve světě nadále klíčovou roli.

„Představuje důležitý hlas v celosvětové diskuzi, mimo jiné proto, že není politickou osobností. Mluví s morální autoritou někoho, kdo se dokáže dívat na věc z dlouhodobého hlediska, jelikož předsedá instituci, která existuje již 2000 let a která se těší respektu více než jedné miliardy lidí na celém světě,“ vysvětluje s tím, že hlava církve je schopna formulovat argumenty, které se politici mnohdy bojí zaujmout.

Foto: René Matouš, Seznam Zprávy

Deset posledních papežů.

Doporučované