Dánsko bleskově posiluje armádu

„Obrana potřebuje veškeré lidské síly, které můžeme zmobilizovat. To vyžaduje, abychom prováděli nábor z celé společnosti,“ poznamenal Michael W. Hyldgaard, náčelník dánských ozbrojených sil.

Apel na posílení schopností země se bránit vyvolávají obavy z ruské hrozby, která se od začátku války na Ukrajině stala i v Dánsku jedním z hlavních témat. Severská země se tak uchýlila k zatím relativně netradičnímu kroku a zavedla brannou povinnost také pro ženy.

Nově se musí všichni, kdo dovrší 18 let, zaregistrovat k posouzení pro případnou vojenskou službu. Nejprve stát naverbuje dobrovolníky, další brance vybere losováním. Přestože toto pravidlo platí už dlouho, většinou se kapacity naplnily už v nepovinné části a losování tak nebývá běžné.

Očekává se ale, že počet osob vykonávajících každoroční vojenskou službu se do osmi let téměř o dva tisíce zvýší zvýší na celkových 6500, podotkla agentura AP.

Se zavedením branné povinnosti pro všechny už dříve přišly i Švédsko nebo Norsko, v některých jiných zemích jde zatím spíše o kontroverzní téma.

Veřejná podpora posilování obrany je ovšem v Dánsku vysoká a také zapojení žen do služby hodnotí většina společnosti pozitivně. Vnímá to i jako součást snah o zrovnoprávnění žen a mužů, jak říká politolog Mikkel Vedby Rasmussen z Kodaňské univerzity.

„Diskuze byla kromě ruské hrozby i o rovnosti pohlaví, tedy že by muži a ženy měli být posuzovaní jako občané s rovnými právy i příležitostmi. To bylo větší téma, než že je třeba mít určitou velikost armády. Když se totiž podíváte na jiné země s dlouhou historií mobilizace žen, tak například Izrael ji zavedl, protože měl malou populační základnu, to ale není problém Dánska,“ popsal pro Seznam Zprávy.

Kromě těchto snah je ale zásadní myslet i na kontext ruské agrese. Dánsko sice nemá s Ruskem společnou pozemní hranici, ale jeho představitelé se obávají ruské přítomnosti v Arktidě a v Baltském moři, kde doposud docházelo k sabotážím na infrastruktuře.

Dánsko dlouhodobě nemělo obranu jako prioritu a nedosahovalo na cíle stanovené v NATO, totiž aby vydávalo na tuto oblast alespoň 2 procenta svého hrubého domácího produktu (HDP). Po začátku invaze se debaty v zemi ale točily zejména kolem bezpečnosti a Kodaň oznámila, že tento požadavek naplní do roku 2030.

Dosáhla ho ale už loni, přičemž nakoupila zejména zbraně, například americké stíhačky F-35. Modernizovala také infrastrukturu a investovala i do lidských zdrojů, přičemž zvýšila počet profesionálních vojáků. Vznikají nové jednotky, které by zasáhly v případě krize, a důraz se klade i na kybernetickou obranu.

Na začátku roku pak Dánsko oznámilo, že zvýší svůj vojenský rozpočet v tomto a příštím roce o 50 miliard dánských korun (168 miliard českých korun) a ve výdajích na obranu tak překročí tři procenta HDP.

„Vypadá svět neklidně? Ano. Existuje důvod věřit, že to brzy skončí? Ne,“ řekla dánská premiérka Mette Frederiksenová, když oznamovala nový rozpočet. „Pro ministra obrany máme vzkaz: nakupovat, nakupovat, nakupovat,“ dodala.

„Momentálně jsme v procesu přeměny našich ozbrojených sil — od relativně malých jednotek, zaměřených především na operace mimo Evropu, k větší armádě soustředěné na regionální obranu,“ vysvětluje Rasmussen.

Poukazuje ale na komplikace. „Musíme být schopni bránit nejen samostatné Dánsko, ale také Grónsko. To s sebou přináší nutnost budovat zcela jiné námořní kapacity pro arktickou oblast, než jaké potřebujeme v Baltském moři,“ podotkl dánský politolog.

Dánské ministerstvo obrany tak na začátku května oznámilo, že s ohledem na zvýšenou ruskou hrozbu v regionu posílí ochranu Baltského moře pomocí pokročilých pobřežních baterií.

„Pořízením pobřežních systémů protiraketové obrany vysíláme – vzhledem ke zvýšené nejistotě v Baltském moři – jasný signál, že můžeme a budeme bránit dánské pobřeží a vody,“ prohlásil náčelník dánských ozbrojených sil Hyldgaard.

Podobně ale v oblasti zůstává na pozoru i Rusko, některé jeho síly v regionu zůstávají aktivní a dokonce se strukturálně a početně rozšiřují, jak uvádí zpráva think tanku Foreign Policy Research Institute.

„Takové posílení dánské obrany samozřejmě znamenalo značné investice — a právě to byl také důvod, proč jsme s těmito rozhodnutími tak dlouho otáleli. Bylo nám jasné, jak nákladné to bude. Nakonec jsme potřebovali silný impuls — a ten přišel v podobě ruské invaze na Ukrajinu. To nás skutečně přimělo ke změně. Dalším impulsem ale byl i otřes z éry Donalda Trumpa a amerických ambicí vůči Grónsku,“ dodává Rasmussen.

Americký prezident od začátku svého druhého mandátu mluví o anexi ostrova, který tvoří autonomní součást Dánska. Strategický význam Grónska vyplývá z nově přístupných námořních tras a nevyužitého nerostného bohatství, které odhalilo tání ledu.

Trump nevyloučil ani možnost použití vojenských sil, což vyvolalo silné diplomatické tření, a to i proto, že obě země jsou členy Severoatlantické aliance.

Právě na mezinárodním poli ale získalo Dánsko díky svému zapojení do pomoci Ukrajině přední pozici. Aktivně se například účastní posilování východního křídla NATO – vysílá jednotky do Pobaltí a Polska. Nyní neváhalo ani následovat tužby amerického prezidenta, aby země investovaly alespoň 5 procent svého HDP na obranu.

A zatímco léta mělo výjimku z účasti na společné obranné politice Evropské unie, po začátku invaze dánští občané hlasovali pro její zrušení.

Díky tomu se severská země, spolu s novějšími členy NATO Švédskem a Finskem, stala součástí bloku zemí, které jsou plně integrovány jak do transatlantické aliance, tak do obranné politiky EU.

„Dánsko dnes večer vyslalo velmi důležitý signál. Našim spojencům v Evropě a NATO a ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Ukazujeme, že když Putin napadne svobodnou zemi a ohrožuje stabilitu v Evropě, my ostatní se spojíme,“ řekla tehdy v reakci na prošlé referendum premiérka Frederiksenová.

Důraz na společnou obranu Kodaň prezentuje i nyní během svého předsednictví v Radě Evropské unie, kde si mimo jiné vytyčila jako prioritu její posílení. Zároveň chce v rámci své dlouhodobé podpory napadené země zatlačit i na Maďarsko, které opakovaně vetovalo sankce proti Rusku nebo pomoc Ukrajině.

Samo Dánsko stojí v této oblasti v přední linii, přičemž ale zvolilo jinou strategii než většina států. Spolu s Norskem se snaží o investice do ukrajinského obranného průmyslu a přispělo tak k tomu, že nyní země vyrábí sama asi 40 procent toho, co poté používá na bojišti.

Na jedné straně jde o úlevu pro životní prostředí, může to ale také přispět k vytvoření dalšího obranného centra, jak upozornil analytik Karsten Friis z Norwegian Institute for International Affairs ve své analýze pro think tank Carnegie Endowment For International Peace.