Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nedávno zemřelý legendární psycholog Daniel Kahneman dostal mimo jiné za popis téhle tendence lidského mozku Nobelovu cenu. Zkrátka když si něco hodně přejeme a realita našemu přání neodpovídá, upravíme si pro sebe raději realitu než vlastní přání.
Mnoho pozorovatelů si hodně přeje, aby se lídr země, chápané zcela přirozeně jako maják svobody, neméně přirozeně postavil za národ, který o svou svobodu bojuje na život a na smrt. Tedy aby se Donald Trump postavil za Ukrajinu proti Rusku.
Když Donald Trump na začátku svého prezidentství naopak spíše hájil toho, kdo chce ukrajinskou svobodu zlikvidovat, bylo to bolestné prozření. Teď ale začíná mluvit jinak. Zklamaní to vidí jako lék na svou frustraci a oslavují údajný Trumpův obrat. V bývalém Putinově parťákovi, kterému by přece „Vladimir nikdy nelhal“, chtějí teď vidět statečného putinobijce.
Na optimismus je ale v Trumpově případě vždycky brzy. Výhrůžky, které adresuje Moskvě, se totiž vzpírají realitě. A na otázku, jak je s ní smířit, nedostáváme z Bílého domu odpovědi.
Kapitola první: zbraně
Trumpova čerstvá protiputinovská kampaň má dvě komponenty: zbraně a cla.
Ta první má rozhodně blíž k reálnému naplnění. Ano, na Ukrajinu zamíří další protiletecké systémy Patriot. Ano, Ukrajina je nutně potřebuje, aby dokázala čelit teroristické kampani ruského státu proti svým městům. Maličkost to není, tím spíš, že samotným USA hrozí v protileteckých zbraních bolestivá nouze. Podle listu The Washington Post navíc Bílý dům povolí Ukrajincům naplno využít dosah střel ATACMS, které jim Američané dodali v minulosti. Střely Tomahawk, jejichž dodání Trump údajně také zvažoval, ale prozatím zůstanou ve Spojených státech.
Více k tématu si přečtěte zde:
Je to ale zpráva, která fatálně oslabí Rusko? Která zasáhne Kreml do slabin a změní pravidla hry? Nejspíš ne. Ubyde sice mrtvých v ukrajinských městech, ubyde škod na infrastruktuře. To ale není nic, co by přimělo Putina, aby přehodnotil své plány, jak srazit Ukrajinu na kolena.
Když to generální tajemník NATO Mark Rutte označuje za skvělou zprávu a za „zcela logické“, že za tyto dodávky zaplatí ostatní členové NATO, zatímco USA celá dodávka nebude stát „ani penny“, je třeba to chápat především jako součást manuálu, jak masírovat Trumpovo ego tak dlouho, dokud se nad lichotníkem nesmiluje.
Sankce proti Rusku: opravdu?
Přímo pohádkově ale zní druhý pilíř Trumpova plánu, jak zatlačit na Putina: zavedení stoprocentních cel jak na ruské dovozy do USA, tak proti zemím, které s Ruskem obchodují.
První část sankčního slibu nestojí za řeč. Ruský vývoz do Ameriky je v důsledku předchozích opatření tak malý, že ho Kreml rád obětuje.
Zajímavé je, že druhou část výhrůžky – tedy stoprocentní druhotná cla proti ruským obchodním partnerům – přebírá většina světových médií, jako by se nechumelilo. Přitom by se chumelilo velmi a celoplanetárně. Vlastně by šlo o jeden z největších otřesů světové ekonomiky za několik minulých desetiletí.
Otázkou je, proč stoprocentní cla. Proč ne tisíciprocentní nebo klidně pětisetprocentní, jak navrhují američtí senátoři. Tak jako tak by to znamenalo zabít vzájemný obchod mezi USA a postiženými státy – a snažit se ho zabít dvakrát nebo třikrát je zbytečné. Co je důležité: mezi ony postižené státy by patřily Čína, Indie nebo Brazílie. Tedy druhá, pátá a devátá největší ekonomika světa.
Čína už nepochybně plánuje, že v takovém případě vytáhne ze své pomyslné mučírny příslušné nástroje, včetně těch nejtrýznivějších palečnic: zákazu vývozu vzácných zemin, bez kterých nám moderní ekonomiky kolabují jako Joe Cocker bez whisky. Tak jak to už letos udělala, když na ni Donald Trump uvalil cla ve výši zhruba 145 procent. Nebo tak nějak, na přesném čísle nesejde a kdo si také má tyto celní eskapády všechny pamatovat.
Důležitější je, že Donald Trump nakonec z konfrontace s Čínou vycouval. Proč by to tentokrát neudělal? Co se od té doby změnilo? Nebo by byla cla cílena jen na vybrané sektory a produkty? A bolela by pak Čínu nebo Indii dost na to, aby se kvůli nim vzdaly dodávek ruské ropy za dumpingové ceny? A dost málo, aby Čína svět nenatáhla na skřipec absťáku po vzácných zeminách?
Přespříliš otazníků, na které nemáme odpovědi. Stejně jako na otázku, proč dostal Vladimir Putin na splnění Trumpova ultimáta právě 50 dnů. Škarohlídi tvrdí, že je to akorát tak dost času, aby se ruský vládce během letní ofenzivy pokusil prolomit ukrajinskou obranu. A také dost času na to, aby vymyslel nějakou vyjednávací kličku, kterou by amerického prezidenta přiměl změnit názor, posunout termín ultimáta, nechat se nalákat na ruské sliby. A ten to možná rád udělá. Třeba aby se vyhnul střetu následků svých slibů.
