Ukrajince už nic nevyděsí, rakety sledují z balkonu, líčí mladá Ukrajinka

S mladou ženou z jihoukrajinského Chersonu se Seznam Zprávy poprvé spojily letos v květnu. Julija Leoněnková tehdy pracovala jako novinářka v ilegalitě, její rodné město okupovali Rusové, a Julija si proto logicky přála zůstat v anonymitě.

V minulém díle svého deníku psaného pro Seznam Zprávy se už ale nemusela bát odhalit svoji identitu – s manželem nyní žije v jihoukrajinské Oděse, do rodného Chersonu se ale po konci války chce vrátit.

Posledně popsala radostné okamžiky v den osvobození města, tentokrát se zabývá nynější situací plnou problémů s poškozenou infrastrukturou, která je výsledkem pravidelného ruského bombardování.

V den osvobození ve městě nefungovalo mobilní spojení ani elektřina. A ani voda netekla. V centru města rychle začali rozdávat humanitární pomoc – jídlo, deky, spacáky, solární lampy. To vše ale bohužel probíhalo velmi chaoticky. Organizace není silnou stránkou místních úřadů. Proto si lidé vzájemně pomáhají, jak jen to jde.

Město nebylo bombardováno jen prvních pár dní po osvobození. Už měsíc a půl ho každý den ruská armáda ostřeluje z levého břehu Dněpru. Používá k tomu minomety, dělostřelectvo a protiletadlová děla. Zasahuje obytné domy, kde není žádná ukrajinská technika nebo armáda. A Rusové o tom vědí. Je to terorismus a pomsta vůči obyvatelům Chersonu.

Navíc dělají vše pro to, aby způsobili lidem co největší škody, protože město je často bombardováno granáty, ze kterých při výbuchu vylétají kovové šipky a mohou zmrzačit každého, kdo se nachází v zóně výbuchu.

Moji prarodiče bydlí u řeky a rakety často létají z levého břehu přímo nad jejich domem. Mám o ně velký strach. Zatím se jich to naštěstí nedotklo. Nedaleko otcova domu raketa spadla už třikrát.

Nejvíce trpí čtvrť Ostriv, která leží poblíž levého břehu. Silně ostřelováno bylo v posledních týdnech i centrum města. Jeden z největších útoků se odehrál 24. prosince.

10 hodin ráno, sobota, Štědrý den. Většina obyvatel Chersonu vždycky slavila Vánoce 7. ledna, ale letos se je mnozí rozhodli oslavit 25. prosince. V Chersonu, stejně jako v Oděse, není žádný vánoční strom ani vánoční výzdoba nebo hromadné oslavy. Lidé ale stále slaví silvestra, aby se aspoň nějak odreagovali od neustálého ostřelování a mohli se vrátit do normálního života.

Mnoho obyvatel Chersonu proto před svátky vyrazilo nakoupit jídlo a dárky. A právě v tento den Rusové ostřelovali centrální tržiště a hlavní náměstí města, kde se nachází velký supermarket. Tehdy zemřelo 10 lidí a více než 50 bylo zraněno.

Pokaždé, když vidím na sociálních sítích zprávy o ostřelování té či oné městské části, cítím úzkost, protože se bojím, že by raketa mohla zasáhnout mé příbuzné. Svůj domov ale nechtějí opustit. Věří totiž, že v nejbližší době ukrajinská armáda vytlačí útočníky dál od Chersonu a lidé se budou cítit víceméně bezpečně.

Opravdu se těším, až tam pojedu, abych mohla navštívit svůj domov a vidět své rodiče. Mámu, babičku a dědu jsem neviděla půl roku a moc se mi po nich stýská.

Navzdory neustálému ostřelování se ve městě postupně otevírají obchodní centra, před kterými se tvoří obrovské fronty. Potraviny jsou v nich levnější než během okupace, navíc kvalita ruského zboží byla většinou horší. Provoz rychle obnovila i pošta, a důchodci tak měli možnost dostat peníze za uplynulých šest měsíců. Dříve to nebylo možné kvůli tomu, že okupanti zakázali fungování všech ukrajinských sociálních služeb.

Problém s léky ale přetrvává. Funguje totiž málo lékáren a lidé potřebují hodně léků. Kvalita a účinnost těch ruských – stejně jako potravin – byla špatná a stály hodně peněz. Během nemoci si maminka musela koupit ruské léky, ty jí však vůbec nepomohly.

Elektřina se v Chersonu objevila asi po třech týdnech po osvobození. Došlo k tomu ale velmi rychle, vezmeme-li v úvahu, že Rusové při odchodu z města téměř úplně zničili energetickou infrastrukturu.

Potíže s elektřinou nejsou jen na osvobozených územích. Kvůli masivním raketovým útokům, ke kterým dochází jednou za několik týdnů, zůstávají bez světla i další města na Ukrajině. K přerušení dodávek občas dochází až na několik dní a v jiných dnech město žije bez světla po dobu čtyř až osmi hodin. Jedna z nejtěžších situací je v Oděse. Během měsíce a půl město zažilo tři blackouty.

Během jednoho z ostřelování jsem byla doma. Slyšeli jsme spoustu výbuchů a bez ohledu na úspěšnou práci protiletadlové obrany několik raket zasáhlo objekty energetické infrastruktury. Rusové tehdy vypálili 96 raket, z nichž 75 bylo sestřeleno. Byli jsme bez elektřiny tři dny.

Je těžké si představit, že žijeme v civilizovaném světě a musíme čelit absenci vody, světla a topení. Přemýšlet, kam si jít nabít telefon. A ti, kteří mají elektrické sporáky, řeší, jak ohřát jídlo nebo vodu na čaj. Nejde mi to na rozum. Po třech dnech bez světla elektřinu máme čtyři hodiny přes den a čtyři hodiny v noci.

V době dalších dvou raketových útoků jsem byla v práci. K tomu prvnímu došlo na začátku prosince. Slyšeli jsme výbuchy a šli jsme na chodbu. Krátce nato zazněl další a světla zhasla. A pak jsme zaslechli hlasitý hvizd, který se blížil. V tuto chvíli mě napadla jediná myšlenka: „Ať to nespadne tady.“ Naštěstí raketa proletěla kolem a o minutu později jsme slyšeli silný výbuch.

Je vtipné a zároveň hrozné, že většina mých kolegů se šla podívat na balkón, kam to letí, a jeden z nich se díval na naše vyděšené obličeje a řekl: „Vidíte to poprvé? To jste si na to za těch 10 měsíců nezvykli?“

Byli jsme šokováni. Není už nic, co by mohlo vyděsit Ukrajince. Ukrajinská protivzdušná obrana tehdy sestřelila více než 60 raket ze 70 odpálených Rusy. Bohužel některé z nich znovu poškodily objekty energetické infrastruktury. Během následujících dvou dnů nefungovala elektřina a poté se vypínala a zapínala velmi chaoticky. A je to strašné, protože si nemůžete naplánovat den.

Nyní se v Oděse snaží obnovit plánované odstávky elektřiny, raketové útoky ale neustávají. 29. prosince bylo na Ukrajinu vypáleno více než 69 raket během jednoho dne. A to jsme ještě nevěděli, co si pro nás Rusové připravili na Nový rok.