Zelenskyj je narkoman, tvrdila stařena. Sláva Ukrajině, opáčili Chersonští

Spolu s Mariupolem je jihoukrajinský Cherson jediným velkým městem, které Rusové na Ukrajině dobyli a okupují. Seznam Zprávy se spojily s mladou ženou – říkejme jí Oksana –, která v Chersonu žije a byla ochotná se deníkovou formou podělit o své dojmy. I ona nicméně plánuje, že své milované město opustí.

Svědectví ženy, jejíž totožnost redakce zná, ale z bezpečnostních důvodů ji nebude zveřejňovat, budeme přinášet na stránkách Seznam Zpráv pravidelně. Nyní vám předkládáme druhý díl.

2. června 2022

V našem domě máme na rozdíl od většiny známých domácí internet, takže ráno k nám chodí někteří kolegové, aby mohli pracovat. Dnes se ale práce zastavila, protože služby VPN částečně přestaly fungovat – v ruské televizi uvedli, že okupanti je blokují. Takže nemožnost pracovat v okupaci, když je Rusko úplně vypne, je jen otázkou času.

Již tři dny není v Chersonu žádné telefonní spojení a pro připojení zabezpečeného Messengeru je potřeba získat speciální potvrzení. Nechápeme jak, ale naštěstí na jediném místě na centrální ulici města funguje jeden z mobilních operátorů. Chodí sem spousta lidí. Ale získání potvrzení je dobrodružstvím. Nejprve je potřeba jít do kavárny s bezplatnou wifi, zadat heslo a připojit se k síti. Pak najít místo, kde funguje mobilní připojení a místo, kde to chytí obojí, a až po otevření aplikace na třetí nebo pátý pokus získat SMS s kódem.

Naštěstí mnoho kaváren, obchodů, a dokonce i lidí s wifi odstranilo hesla a poskytuje lidem přístup, aby se mohli spojit s příbuznými, bankami a zaměstnavateli.

4. června 2022

Moje babička dnes slaví 74. narozeniny. A dědečkovi bude za dva týdny 80. Oba doufají, že svá výročí příští rok oslaví ve velkém a svobodném ukrajinském Chersonu. S dárky je to v okupaci těžké. Koupila jsem jí jahody, bonbony, popřála jsem jí zdraví, klid a… přežít. Hrůza. Penzi za květen zatím nedostali, jelikož na poště není hotovost, a zda vůbec bude, není známo. Je dobře, že babička má našetřeno. Dala jsem jí nějaké peníze, ale děda má z toho velké obavy a neví, jak budou žít a kde seženou finance.

Matka žije na moje náklady, protože nemůže sehnat práci, odjet se mnou na území kontrolované Ukrajinou ale nechce. Nechápu její postoj, ale nuceně ji s sebou vzít nemůžu. Řekly jsme si, že nyní se otevírá mnoho obchodů, kaváren či prodejen, takže musí hledat práci.

A při tom mě napadlo, že jsme se ocitli zpátky v 90. letech. Abyste si našli práci v době míru, stačilo prohlížet si stránky s volnými pozicemi a rozesílat životopisy, teď ale musíte jít do města a zjišťovat, zda nejsou nějaké reklamy s nabídkou práce. Produkty a léky se na trzích, kde ani nelze ověřit jejich kvalitu, prodávají z druhé ruky a někdy jsou s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Kartou se kvůli absenci připojení nedá platit skoro nikde. Okupanti zabavují podniky, vyhrožují podnikatelům. Nemám slov.

Cestou domů se mi stala zajímavá věc. Na zastávce seděly dvě babičky, jedna se mě na něco zeptala, měla jsem ale nasazená sluchátka, tak jsem neslyšela. Druhá babička jí na to něco odpověděla a přisedla si k ní. První žena začala říkat, že Putin všechny zachránil a Zelenskyj je narkoman, a také vyprávěla nesmysly o koncentračních táborech atd.

Proukrajinská žena, která měla na sobě žlutý svetřík a modrý klobouk, což vizuálně vyjadřovalo její pozici, řekla té druhé, ať ji neotravuje. Cítila jsem radost a zároveň smutek. Šla jsem se podívat, zda nejede trolejbus, a druhá žena dále vykřikovala absurdní hesla, která slyšela v ruské propagandistické televizi.

Obvykle s podobnými lidmi nemluvím a naštěstí je potkávám jen zřídka, ale tehdy jsem si nemohla pomoct a zeptala jsem se: „A co konkrétně pro vás Putin udělal?“ Odpověď byla naprosto geniální: „Putin sám krmí celé město!“ (samozřejmě rusky). Nevěděla jsem, co na to říct. S „proukrajinskou“ babičkou jsme si povídaly dál. Ukázalo se, že je z Doněcku, ale už sedm let žije v Chersonu. Proruská babička mě zase začala obtěžovat: „Dobře, tohle je stará, hloupá žena, ale ty jsi mladá, jsi naše budoucnost!“ říkala mi.

„Já nejsem vaše budoucnost, jsem budoucností Ukrajiny, ale vy jste současností a budoucností Ruska, které okupuje a terorizuje jiné země. Prosím, nemluvte na mě,“ odpověděla jsem.

Shodou okolností kolem šli dva chlapci, kteří to slyšeli a vykřikli: „Sláva Ukrajině!“ Оdpověděly jsme: „Hrdinům sláva!“ Oni pokračovali: „Sláva národu.“ „Smrt vrahům!“ reagovaly jsme. Oni: „Ukrajina…“ „Nade vše!“ vykřikly jsme. Oni: „Putin…“ Tiše jsem řekla to neslušné slovo, které tento slogan ukončuje, ale babička vedle ho vykřikla tak nahlas, že to slyšela celá ulice a lidé se usmáli.

Když přijel trolejbus a všichni jsme nastoupili, „proukrajinská“ babička řekla té „proruské“, že „separatisty nikdo nevozí“, a lidé kolem se začali tiše smát.

Večer jsem popíjela čaj, jedla jsem výborný maminčin dort a sledovala jsem koncert Stojíme za Ukrajinou v Rize, kde vystupovala moje oblíbená kapela. Vzpomněla jsem si, že zítra (5. června) jsem měla být na jejich koncertě v Oděse… Bylo mi smutno.

7. června 2022

Vzhledem k tomu, že už přes týden nefunguje mobilní připojení a internet je dostupný jen na některých místech, napadlo nás koupit babičce a mamince „ruské“ SIM karty. Rozhodly jsme se však počkat.

Zaprvé to nejsou oficiální ruské SIM karty, stejně jako na okupovaném Donbasu je prodávají podezřelí lidé.

Zadruhé při nákupu SIM karty si prodejci chtějí vyfotit váš pas a není jasné, za jakým účelem pak tato data použijí a zda si na vaše jméno nevezmou 2–3 mikroúvěry.

Zatřetí, když si ji koupíte, tak to vůbec neznamená, že ji můžete dobít. Zatím se to nikomu nepodařilo. V přiložené brožuře se uvádí, že kredit lze dobít „prostřednictvím terminálů, které budou brzy doručeny“, nebo na webových stránkách. Dobít kredit pomocí ukrajinské bankovní karty ale nejde a ty ruské v Chersonu nejsou. Takže utratíte peníze, poskytnete osobní údaje a za měsíc můžete SIM kartu vyhodit.

Lidem také začali volat na tato čísla a ptát se na jejich postoj k Putinovi, co si myslí o „specoperaci“, jaká je situace v Chersonu a podobně.

I přesto na „ruské“ SIM karty stojí obrovské fronty. A dá se to pochopit, protože nikdo neví, kdy zase bude fungovat aspoň nějaká ukrajinská mobilní síť.