Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podnikatelka Taryn Langerová „trénuje“ na letošní Díkůvzdání, píše americký deník Wall Street Journal. Svátek, pro který byl i letos rezervovaný čtvrtý čtvrtek v listopadu, je podobně jako české Vánoce pro mnohé ve znamení přejídání. A my v Evropě a Česku můžeme s předstihem pozorovat, co některé z nás možná čeká za měsíc.
Co tedy zmíněná žena trénuje? Naplánovala si dva měsíce dopředu návštěvy tělocvičny a běhá několikrát týdně, aby si u stolu s rodinou mohla dopřát krocana, nádivku i dýňový koláč? Nikoli. Zakladatelka úspěšné PR agentury zkoumá, kdy a na jak dlouho vysadit injekce Mounjaro, jeden ze zázračných léků na hubnutí. Důvod? Chce, aby se jí aspoň na pár dnů vrátila chuť a radost z jídla.
Léky založené na aktivní látce GLP-1 jsou farmaceutickým zázrakem, to víme. Opravdu pomáhají zhubnout, jsou bez zatím prokázaných vážnějších vedlejších účinků (s výjimkou nevolností a vyššího rizika zánětu slinivky), potenciálně pomáhají i s dalšími onemocněními, většinou těmi, kterým říkáme civilizační.
Což je možná důležitý postřeh. Když definujeme „civilizaci“, zejména tu západní, mluvíme obvykle o hodnotách a politice. Vyzdvihujeme respekt k lidským právům, svobodu jednotlivce i solidaritu společnosti. Ale pozor, když zmíníme civilizaci v jedné větě s čímkoli medicínským, rázem se obsah otočí. A mluvíme hlavně o nestřídmosti a nadbytku.
Známe to, řeší se to roky a roky. A my vždycky kritizujeme, jak se sváteční dny proměnily ve festival konzumu, a jak to udělat, abychom je naplnili duchovnějším obsahem. Jenže letos je to jiné, a mnozí řeší, jak si ten konzum naopak opět hezky užít díky pauze v medikaci.
Mechanismus fungování „gé-el-péček“ je brutálně jednoduchý. Ano, stále platí, že - podobně jako stojí v reklamě ve všech ostatních zaručených receptech na hubnutí - můžete jíst podle chuti. Tentokrát to ovšem neznamená, že budete jíst hodně. Budete jíst málo, protože se vám zmenší chuť, jednoduše řečeno.
Když jde o dystopické vize budoucnosti, často citujeme Huxleyho. A i zde se to hodí, vždyť v Báječném novém světě je fiktivní zázračná droga Soma, která bez vedlejších účinků udržuje lidi šťastnými. Léky GLP-1 je zase umí udržet hubenými. Rozdíl je kosmetický (doslova, shodou okolností), princip identický. Používáme farmakologickou intervenci jako „protézu“ vůle.
Pak je tu ale ten paradox, na který upozornil před Díkuvzdáním zmíněný Wall Street Journal: co dělat, když přijdou svátky, které jsou na hedonismu postavené?
Jídlo patří mezi největší požitky, navíc často nahlížené jako součást kultury. Aby se obojí potkalo, potřebujeme vztah k jídlu budovat a přizpůsobit mu životní styl. Což je těžké a nedaří se to. A v ten moment přichází věda a nabízí zázračnou pilulku. Pardon, injekci.
Navíc, podle některých studií potlačují tyto léky nejen chuť k jídlu, ale celé spektrum hedonistických motivací. Kouření. Alkohol. Hazardní hry. Všechno, na čem se dá vybudovat závislost. Ale nepleťme se, tyto léky neléčí závislost, ale „vypínají“ touhu. Trochu se vracíme k rádoby bonmotu, že nejspolehlivější antikoncepcí je nemít sex.
Obliba léků GLP-1 a jejich famózní byznysový úspěch ukazují, že pro mnohé lidi je život s „vypnutou“ touhou lépe akceptovatelný než život s nadváhou, rizikem nemocí a neustálými myšlenkami na jídlo. Ty mají dokonce odborný termín, říká se jim „food noise“.
Když letos v Americe statisíce lidí řeší v diskuzních fórech, jak „strategicky“ co nejlépe naplánovat dočasné vysazení léků, a „udělat si chuť“ na velké porce kalorického jídla, působí to částečně komicky a částečně truchlivě. Něco jako plánovat divoký večírek v domově důchodců.
Možná je to jen dočasné. Třeba se to týká jen první generace uživatelů těchto léků, kteří mají radost z jídla a hedonistického nadbytku v příliš živé paměti. Tak si to chtějí zopakovat, aspoň na pár dní a kontrolovaně. Za deset dvacet let si už ale nikdo na tyto pocity ani nevzpomene. Přejíst se upečeným ptákem, smaženou rybou nebo kopcem salátu? Jak nepochopitelné a bláhové.
Nekritizuju to, že ty léky existují, a už vůbec ne lidi, kteří je berou. Obezita je problém, diabetes devastuje čím dál víc lidí, kardiovaskulární nemoci jsou zabiják číslo jedna. Otázka není, jestli léky GLP-1 fungují. Nepochybně. Ale otázka je, jestli chceme žít ve světě, kde „šťastné a veselé“ svátky definuje pauza v medikaci.
A který kapituluje na princip, založený na věčném souboji s našimi touhami a vášněmi, jemuž někdo říká evoluce a jiný pokrok, ale který odjakživa definoval náš život.
