Hlavní obsah

Komentář: Je načase si uvědomit, že Rusko opět určuje agendu

Ivan Gabal
sociolog, analytik
Foto: x.com/Latvijas_armija

Ruské letouny záměrně narušují suverénní prostor členských zemí NATO. Na ilustrační fotografii zbytky dronu nalezené v Lotyšsku.

Strategie Kremlu v ukrajinské agresi se opět posunula. Po „americkém“ rozšíření ruské aktivity do diplomacie přišla expanze přímé vojenské aktivity proti zemím NATO v Evropě.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od počátku roku, kdy bylo Rusko v izolaci a defenzivě a čekalo na mírovou iniciativu Donalda Trumpa, dnes ruské Migy a drony záměrně narušují suverénní prostor členských zemí NATO. Narušují provoz civilních letišť, vyvolávají veřejnou pozornost a nutí nás diskutovat, zda bychom je neměli sestřelovat. Rusko je nejen zpět, ale tlačí nás, kam potřebuje.

Na tango ovšem musí být dva. Jeden, který manipuluje, a druhý, který se dá vést. Ponecháme-li stranou Donalda Trumpa, který si pro změnu myslí, že Ukrajina by mohla dobýt zpět svá okupovaná území, musíme uznat, že i nás Kreml dostal do absurdních debat, zda se máme bránit, nebo napřed posílat diplomatické nóty. Po čtyřech letech války, půl milionu mrtvých a nejméně čtyřnásobku raněných na obou stranách?

Není čas si uvědomit, že Rusko opět určuje agendu, my se jen přizpůsobujeme?

Mezitím nás Kreml samozřejmě vnitřně rozkládá a oslabuje. Od těch, kteří sedí na kufrech na zablokovaných letištích, přes ty, kdo na zbrojení dávat nebudou, protože se (podle prokremelských politiků) u nás vlastně nic neděje, až po ty, kteří stále doufají, že to rozhodnou Američané. Ačkoli otěže globálního konfliktu již převzal Peking, který udržuje při životě Putina a souběžně zkouší, kam až dostane v sebedestrukci Donalda Trumpa a Spojené státy. A nezapomeňme, že budou ty olympiády, kam by „sborná“ ráda přijela, a jistě se najdou olympijští funkcionáři, kteří za tuto účast šikovně (v Soči) dojednají nerušený provoz letišť během sportovních svátků… No neberte to, že.

Dosavadní převahu komentářů vojenských expertů nad vývojem na ukrajinské frontě a v zázemí obou armád dnes kuriózně narušují novináři, kteří vlastním vrtulníkem najdou ruské lodě u dánského pobřeží. Právní důvod pro jejich vojenské obsazení je ale sporný, že, tak je ani nepotopíme.

Kam to může jít dál? A kde to skončí? Kam nás Kreml vleče? Není čas začít se vývojem a změnami vážně zabývat?

Bez nároku na úplnost nabízím jen pár bodů:

  • Vývoj expandoval do velké komplexnosti mnoha samostatných dimenzí. Nad zuřivými bojovými operacemi a novou technologií vojenských operací se rozvinula robustní diplomatická aktivita protizápadní osy (Rusko, Čína, Severní Korea, Írán, Indie) zajišťující Rusku příjmy za energie. Rusko má mezinárodní oporu i politicky.
  • Kontinuita příjmů dává stabilitu vnitřnímu klidu a životní úrovni ruské společnosti, která zatím není válkou příliš zasažena ve své každodennosti, spotřebě a rutinách. Jde jen o speciální vojenskou operaci, přece. Prvním ohrožením se ale ukazuje ukrajinská destrukce rafinerií, ruské energetiky a zásobování palivy a benzinem. Rusové opět stojí ve frontách.
  • Pokračující utahování účinných sankcí (viz chybějící díly k civilnímu letectví) Rusko zkouší obcházet například ohlupováním Američanů, ale rovněž prolamováním blokády v profesionálním sportu, kultuře, vědě apod.
  • Informační válku proti střední Evropě, ve které již podchytil Maďarsko a Slovensko a pokračuje k českým volbám nasazením svých koní, začíná Kreml evidentně doplňovat tlakem na západní veřejné mínění narušováním jeho pocitu bezpečí, komfortu a vysoké životní úrovně v mobilitě.
  • Prohrané volby vlád, které Ukrajinu podporují a prosazují odpovídající politiku Evropské unie, přivodí nevyhnutelný obrat i v dalších zemích a pokles podpory Ukrajiny coby ústřední záležitosti evropské bezpečnosti. Rozhodování mezi evropskou životní úrovní a bezpečností nám není historicky neznámé.
  • Dosavadní reakce spojeneckých zemí jsou individuální a různorodé, od tvrdých jako „letadla sestřelíme“ (Polsko) až po kapitulantské nebo servilní – „nebudeme zbrojit, dohodneme se“, případně „zastavíme proukrajinskou unijní politiku, peníze potřebujeme jinde“.

V tomto výčtu bychom jistě mohli pokračovat dále. Je však evidentní, že vývoj potřebuje stopku a obrat směrem od rozšířené koordinace podpory Ukrajiny ke koordinované a ofenzivní aktivitě proti Rusku. Jak omezováním jeho mezinárodní aktivity, tak směrem k bolestivým zásahům (třeba konfiskace prostředků a majetku) a v neposlední řadě i tlakem do vnitřních ruských poměrů, veřejného mínění a domácích podmínek.

Leckdo se bude ptát, jak to udělat. Je to práce jako každá jiná, je třeba na to koordinovaně sednout a vytvořit komplexní tlak. Například nelze uvolnit sankce na ruské sportovce, naopak je třeba zesílit je i na „profi“ sporty (tenis, hokej, atd.). Ale to je detail.

A mimochodem, nezačneme Rusům definovat jako podmínku odchod z Královce a například vytvoření bezletové zóny včetně západní Ukrajiny? Co když se v Evropě dohodneme?

Pokud nechceme, aby nám Rusko začalo záměrně ničit komfort našeho bezpečí, od létání přes komunikace až po vodovody, zdravotnictví a platební režimy, je třeba začít se aktivně bránit omezováním komfortu Rusů. A nepochybujme, kam Kreml míří.

Doporučované