Článek
Vraždí, znásilňují, mučí, nezříkají se kanibalismu. A často se přitom natáčejí, aby se pochlubili na sociálních sítích. Řádění ruských žoldnéřů v Africe popsala i stanice BBC. „Přímo přede mnou sťali dva ztýrané muže a mě pak nutili, abych nasál pach čerstvé lidské krve,“ vzpomíná jedna z obětí, muž, kterého zachránil místní důstojník. Ten mučitele přemluvil, aby nevinného zajatce propustili. Stalo se to v africkém Mali, kde jsou někdejší vagnerovci, teď již čistě pro-kremelští nájemní vojáci bojující pod jiným jménem, jako doma.
Ruští žoldáci totiž z Afriky po skonu svého gurua Jevgenije Prigožina († 23. 8. 2023) nezmizeli, naopak. Otázkou je, komu ve skutečnosti slouží. A proč.
Příběh bodrého oligarchy známého jako „Putinův kuchař“ stojí za připomenutí. Pouliční gangster, který se jako teenager dostal za loupež a pasáctví do sovětského vězení, nastoupil zkraje 90. let v Petrohradu kariéru prodejce hotdogů. U těch nezůstal: brzy se zapojil do gastrobyznysu, díky čemuž se setkával s nejvyššími politiky včetně Vladimira Putina. Coby typický selfmademan těch let podnikal v čemkoli výnosném a přisál se i na stát, když zajišťoval třeba obědy do škol. S jídlem mu rostla chuť. Zřídil trollí farmu, chrlící vládní dezinformace. Nakonec vybudoval soukromou armádu známou jako vagnerovci. Ta s moskevským souhlasem pronikla až do Afriky. Angažovala se i na Ukrajině a to jak na Donbase po roce 2014, tak při plnohodnotné invazi o osm let později.
Prigožin se dopustil osudové chyby, když se v červnu 2023 vzbouřil proti armádě kvůli nesouhlasu s vedením ukrajinské války. Dva měsíce poté spolu s kolegy zahynul při pádu soukromého letadla. Málokdo věří, že šlo o nehodu, jak zní oficiální verze. Rusko vyslalo jasný vzkaz - můžete vraždit, krást, ale povstání je příliš! Vagnerovci osiřeli. Jenže v Africe se jejich krutost, otrlost i zkušenosti hodí. Původní jádro žoldnéřské skupiny tvořili profesionálové, kteří prošli výcvikem a praxí v sovětských, respektive východoevropských speciálních jednotkách.
Vznikl proto Africký sbor (Afrikanskij korpus, AK). Ministerstvem obrany zřízená i dirigovaná stínová armáda, jež řadu vagnerovských pohrobků absorbovala. Nový útvar už beze zbytku prosazuje kremelské zájmy, a to stejně nelidskými metodami. Noví šéfové navíc průběžně dotlačili většinu afrických vládců k tomu, aby se zbavili zbylých vagnerovských jednotek, jež Prigožinův odchod v různých mutacích přežily. A aby Africkému sboru za ochranu neplatili už jen cennými kovy, ale i penězi ze státních pokladen.
Vzestup a pád vagnerovců
2014 Skupina žoldnéřů založená oligarchou Jevgenijem Prigožinem a bývalým důstojníkem vojenské zpravodajské služby Dmitrijem Utkinem bojuje ve válce na ukrajinském Donbase. Organizace získala jméno po německém skladateli Richardu Wagnerovi, který byl oblíbencem Adolfa Hitlera. Wagnera obdivoval i Utkin, jenž inklinoval k nacismu.
2015 až 2018 Soukromá vojenská společnost, v té době podle ruských zákonů nelegální, expanduje do Afriky stejně jako do Sýrie, kde podporuje vládu klanu Asadů.
2022 Vagnerovci hrají důležitou roli na počátku ruské invaze na Ukrajinu.
Jinými slovy: nyní už nejde o žoldnéřskou zakázku, jde o koloniální nadvládu. „Podnikatele“ Prigožina, jenž se spokojil s podílem na těžbě exotického dřeva a nerostných surovin, nahradilo imperiální Rusko, které žádá nejen surovinové zdroje, ale i politickou loajalitu a mezinárodní podporu (například při hlasování na půdě OSN). Členové sboru jsou přímo napojení na ruské státní společnosti, jimž promptně dohazují vynucené zakázky v Burkina Faso, Libyi, Mali, Nigeru, či Středoafrické republice. Lze tedy říci, že vagnerovští sirotci slouží někdejším nepřátelům z ruského ministerstva obrany, proti nimž povstali. A také kremelským podnikům, kterým zajišťují zakázky.
Především ty africké země, jež odmítly jakkoli spornou francouzskou postkoloniální přítomnost, teď zjišťují, že objetí ruského medvěda je smrtící. Navzdory medovým řečem během námluv. Mimochodem, v zájmu těchto států je, aby konflikt na Ukrajině trval co nejdéle. Ruští veteráni východoevropské války budou ideálními zaměstnanci Afrického sboru, i když ten se pak z profesionálního sboru pragmatických sadistů (vagnerovci) promění ve spolek labilních, posttraumatickou stresovou poruchou trpících alkoholiků.
Afrika zůstává pro Rusko ideální půdou. K moci se tu stále dere bezpočet latentních diktátorů, kteří výměnou za služby brutálních ruských pretoriánů nabídnou cokoli. Včetně svobody a prosperity vlastních zemí.
