Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V lednu roku 1933 se Adolf Hitler stal kancléřem a o dva měsíce později se Albert Einstein vzdal německého občanství. Věděl, co dělá, protože v dubnu vydali nacisté Berufsbeamtengesetz, zákon, který vyhnal z univerzit a škol všechny židovské profesory. Tisíce vynikajících vědců se ocitly na dlažbě.
Na jaře toho roku se Einstein a Winston Churchill dohodli, že téhle situace je třeba využít. Churchill do Německa vyslal svého poradce s úkolem přesvědčit nezaměstnané odborníky, aby se přestěhovali do Velké Británie, kde pro ně univerzity vytvoří co nejlepší podmínky. Einstein mezitím dostal nabídku z Princeton University, přijal ji a v roce 1940 se stal americkým občanem. Následovali ho další evropští vědci, kteří byli buď Židé, nebo měli židovské členy rodiny a museli před nacisty odejít. Leó Szilárd, Enrico Fermi, Stanisław Ulam nebo Edward Teller zásadním způsobem přispěli k porážce nacismu a stáli na počátku slavné éry amerických univerzit.
Když skončila 2. světová válka, nikdo o významu vědy a výzkumu nepochyboval. V poraženém Německu západní spojenci soutěžili s Rusy, kdo uloví co nejlepší německé mozky. Americká zpravodajská služba C.I.C. zahájila operaci Overcast, jejímž cílem bylo najít a dostat do Spojených států na období šesti měsíců až jednoho roku německé a rakouské vědce, kteří by pomohli porazit urputně bojující Japonsko. Po japonské kapitulaci v srpnu 1945 už ale bylo zřejmé, že Němci mohou přispět v mnoha směrech: i za složitých válečných podmínek dokázali vyvinout raketu s plochou drahou letu V-1, balistickou raketu V-2 nebo tryskové letadlo.
Proto operaci Overcast nahradila mnohem ambicióznější operace Paperclip. Díky ní se do Spojených států dostalo okolo 1600 německých vědců, inženýrů, techniků a jejich rodinných příslušníků. Pod vedením Wernhera von Brauna začínali ve Fort Bliss v Texasu, později se přestěhovali do Huntsville v Alabamě a v roce 1958 mnozí přešli pod nově vzniklou organizaci NASA (National Aeronautics and Space Administration). Až do 80. let minulého století byla operace Paperclip přísně tajná, protože asi polovina Němců, kteří přišli do Spojených států, byla členy NSDAP, SA, nebo dokonce SS.
V roce 1962 pronesl John F. Kennedy projev, v němž se zavázal, že Američané před koncem 60. let dostanou člověka na Měsíc a zpět, „ne, protože je to lehké, ale protože je to složité“. Právě to, řekl prezident, pomůže Americe soustředit její energii a schopnosti. Je to cíl, „který jsme ochotni přijmout a nemůžeme ho odkládat. Naším úmyslem je vyhrát,“ řekl Kennedy a země jeho výzvu přijala.
Do začátku 30. let bylo vědeckou velmocí Německo: do Hitlerova nástupu získalo nejméně 38 Nobelových cen, 2,5krát víc než Spojené státy. Po válce, hlavně díky Kennedyho iniciativě, se situace dramaticky obrátila. Spojené státy se staly vědeckou velmocí a její univerzity jí záviděl celý svět.
Velkorysé vládní investice do výzkumu všeho druhu v 60. letech padly na úrodnou půdu, protože americké univerzity díky Hitlerovi – a později též komunistům – přilákaly nejlepší mozky světa. Amerika se stala atraktivní nejen jako útočiště před diktátory. Zdejší univerzity lákaly též výbornými materiálními podmínkami. Vědci z celého světa o privilegium tady pracovat soutěžili. Je to vidět například v tom, že z poválečných amerických nobelistů se jich třetina narodila v jiné zemi.
Americká dominance ve vědě je stále vidět. Velké univerzity mají víc nebo skoro tolik nobelistů jako velké evropské státy. Například Harvard jich má 161, Berkeley uvádí 110, University of Chicago 100, MIT 97, Columbia 96 a Stanford 84. (Pro porovnání: Velká Británie má 143 nositelů Nobelovy ceny, Německo 115, Francie 76.)
Donald Trump těsně po svém nástupu do Bílého domu zahájil proti americké vědě nepochopitelnou válku. Neměla jiné racionální vysvětlení než to, že elitní univerzity vždy ležely v žaludku jeho voličské základně. Vědci totiž pracují s fakty, zatímco fanoušci pana prezidenta milují konspirační teorie, včetně takových, které jsou na první pohled absurdní. Univerzity a vzdělaní lidé pro ně ztělesňují vše, čemu nerozumí, čeho se bojí a co z tohoto důvodu nenávidí.
Trump začal falešně tvrdit, že vzdělávací instituce jsou semeništi levičáků, neomarxistů, antisemitů a gayů. Jeho útoky na Kolumbijskou univerzitu a Harvard jsou kusy krvavého masa, které prezident, sám absolvent University of Pennsylvania, svým voličům pro jejich potěšení předhodil.
Dokud Donald Trump boj proti ikonám amerického vzdělávacího systému omezil na hádky o kulturních hodnotách, identitě nebo tzv. politické korektnosti, nebyl důvod k panice. V květnu letošního roku ale časopis Nature přinesl šokující zprávu, že National Science Foundation (NSF), nezávislá vládní agentura, která od roku 1950 financuje základní výzkum ve vědě a inženýrství, dostala příkaz zrušit 1245 současných grantů a až do odvolání žádné nové nevydávat. Na příští rok je rozpočet NSF zkrácen o zničujících 55 procent. National Institutes of Health (NIH) mají financovat výzkum, který přispívá ke zdraví, bojuje s nemocemi a prodlužuje život. Trump NIH na rok 2026 zredukoval rozpočet o 40 procent. Prezidentskému hněvu se nevyhnula ani proslulá NASA, jejíž už tak mizerný rozpočet Bílý dům snížil o 24 procent.
Od 30. let minulého století do roku 2025 byla Amerika cílem ambiciózních vědců z celého světa. Po válce americké zpravodajské služby prohledávaly poražené Německo, aby v jeho sutinách nepřehlédly jediný talent. Donald Trump operaci Paperclip obrátil vzhůru nohama: zahraniční studenti a etablovaní vědečtí pracovníci dnes dávají přednost univerzitám jako Cambridge nebo Göttingen, aby nemuseli podstoupit často ponižující boj o víza na studium nebo práci v USA.
Ztráta víry ve zdejší systém je vidět i v řadách amerických vědců. Když se redaktoři časopisu Nature (27. března 2025) zeptali 1200 odborníků, zda by případně odešli pracovat někam jinam, 75 procent odpovědělo, že ano. Už teď američtí doktorandi odcházejí do Švýcarska, Kanady, Británie, Francie nebo Německa. Co když v budoucnu zamíří do Číny, Ruska nebo Íránu?
