Článek
Na svobodomyslnou část ruské kulturní veřejnosti dopadla před měsícem těžká rána. Bezpečnostní orgány provedly v půlce května domovní prohlídky u spolupracovníků nakladatelství Popcorn Books a Individuum. Zatkly vedoucího distribuce nakladatelského gigantu Eksmo a dalších deset zaměstnanců těchto nakladatelství.
V trestním řízení, které je proti nim vedeno, jsou obviněni z „organizace činnosti extremistického uskupení“. Konkrétně z toho, že v knihách, které vydávají a distribuují, propagují „mezinárodní hnutí LGBT“. Třem obviněným v „případu nakladatelů“ přitom hrozí až dvanáct let odnětí svobody.
Zde by bylo na místě vysvětlit, že domnělé „mezinárodní hnutí LGBT“, na jehož organizaci a propagaci se měli nakladatelé podílet, samozřejmě nikdy neexistovalo – což ale ruským zákonodárcům v roce 2023 nezabránilo zařadit jej do registru zakázaných extremistických organizací a kriminalizovat tak veřejnou činnost LGBT+ komunity v Rusku. Ale to už by bylo jiné vyprávění.
Zde se soustřeďme na to, jaké mohou být následky tohoto útoku na nakladatele pro ruský knižní trh a obecněji na doposud přežívající nezávislou kulturu.
Nehledě na hluboké politické proměny, které v Rusku nastaly po anexi Krymu v roce 2014, se dohled státní moci, a tím spíše represe, oblasti knižní kultury dlouho vyhýbaly. Nakladatelství, knihkupectví i sami autoři knih se až na výjimky nacházeli jakoby mimo zorné pole dohlížejících orgánů. A pokud přece jen docházelo ke střetům, šlo většinou o ojedinělé soukromé iniciativy zapálených „patriotů“, kteří se v udáních snažili upozorňovat na ideologickou nebo mravní nevhodnost toho kterého literárního díla.
Vše se pak řešilo cestou občanskoprávních opatření a končilo maximálně pokutami. O systémovém charakteru těchto „měkkých represí“ proti knižnímu trhu se dalo hovořit snad jen v souvislosti se zákony o „zahraničních agentech“ a o zákazu „propagace LGBT“ přijatými v roce 2012 a 2013. Ty ukládaly knihkupcům, aby knihy, jejichž autoři nebo témata odporovali těmto zákonům, označovali „18+“ a balili je do obálky.
Tato opatření ale nikdo nebral příliš vážně. A jejich výsledkem bylo nanejvýš to, že si lidé kuriózně zabalených knih s barevnými varovnými nálepkami, které s humorem oznamovaly „agentství“ autora či „mravní závadnost“ díla, více všímali a jejich prodeje spíše stoupaly.
Tato situace trvala prakticky beze změn i v prvních letech po plné ruské invazi na Ukrajinu. „Reorganizace“ podle patriotického klíče sice zasáhla některé velké knižní veletrhy a festivaly, kterých se bez skrupulí chopily ideologicky spolehlivější týmy, ale samotní autoři i nakladatelé a knihkupci jako by z hlediska státního dohledu a cenzury stále zůstávali ve slepém úhlu.
Především malá nakladatelství si ještě donedávna prakticky vydávala, co chtěla, snad jen s rizikem, že je někdo může udat, dostanou pokutu a náklad té či oné jedné problematické knihy půjde do stoupy. Ale i to se dělo jen výjimečně.
Velké domy, na které je lépe vidět, jako například zmíněný monopolista ruského knižního trhu Eksmo, si začaly dávat větší pozor. Především po skandálu, který se strhl kolem vydání LGBTQ+ románu pro mládež Léto v pionýrském šátku autorské dvojice Jeleny Malisovové a Katěriny Silvanovové. Kniha měla obrovský úspěch. Její náklad dosáhl půl milionu exemplářů a koncem roku 2022 se vyšplhala na druhé místo v žebříčku ruských bestsellerů.
Ve vyostřené politické atmosféře běžící války na Ukrajině ale téma knihy vyvolalo nevoli patrioticky naladěné části veřejnosti. Ruský úřad pro dohled nad médii nařídil stažení knihy z knihkupectví a proti nakladatelství Popcorn Books, které ji vydalo, byla zahájena řada občanskoprávních řízení.
Velká nakladatelství se od té doby začala stále více uchylovat k autocenzurním opatřením. Aniž na ně někdo vyvíjel nátlak, sama iniciativně z problematických knih vyškrtávala „závadné pasáže“ a jiné tituly rovnou preventivně vyřazovala z edičních plánů. Asi největšího ohlasu se dostalo vydání biografie Piera Paola Pasoliniho z pera Roberta Carnera, která vyšla v nakladatelství AST se „začerněnými“ pasážemi týkajícími se homosexuality italského režiséra (kniha měla velký úspěch u sběratelů kuriozit).
Mnohé nasvědčuje tomu, že nehledě na běžící válku a hlubokou politickou proměnu společnosti se obrovský ruský knižní trh, který měl v roce 2024 obrat 133 miliard rublů (zhruba 36 miliard korun) a od roku 2023 zaznamenal 13procentní nárůst, ještě poměrně nedávno necítil příliš ohrožený. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že vydavatelský dům Eksmo se v srpnu 2023 rozhodl koupit zmíněné nakladatelství Popcorn Books zapletené do řady skandálů, jehož původní majitelé mezitím odjeli do emigrace. Vidina výdělku na jeho úspěšných titulech v té chvíli ještě převážila nad možnými politickými riziky.
Události posledních měsíců však pravidla hry na knižním trhu radikálně změnily. Již v březnu letošního roku se do hledáčku vyšetřovatelů dostalo nezávislé moskevské knihkupectví Falanstěr. Proti jeho zakladateli a jedné z nejvýraznějších postav ruské knižní kultury posledních desetiletí Borisi Kuprjanovovi bylo zahájeno občanskoprávní řízení a byl také dočasně zablokován jím provozovaný literární internetový portál Gorky.media, který doposud otevřeně informoval o nezávislém literárním dění v Rusku.
V dubnu následovaly obdobné prohlídky v knihkupectví Podpisnyje izdanija v Petrohradu a Karta mira v Novosibirsku. Počet zabavených titulů přesáhl padesátku, pokuty se vyšplhaly až na 800 tisíc rublů (220 tisíc korun) a z knižních polic byly odstraněny mj. knihy Michela Foucaulta, Hannah Arendtové, Waltera Benjamina, Susan Sontagové nebo Olivie Laingové – většinou ty, které tematizují válku a totalitarismus nebo problematiku sexuality.
Následovalo květnové zatýkání, po kterém knižní trh ovládl strach. A velká nakladatelství radikálně změnila strategii: vydavatelský dům Eksmo se po zatčení svých spolupracovníků od nakladatelství Popcorn Books a jeho queer knižní produkce veřejně distancoval (přestože je jeho majitelem) a rozeslal do knihkupectví seznamy knih, které je třeba stáhnout z prodeje nebo „na místě zlikvidovat“.
Reakce knihkupců se přitom různí. Zatímco někteří se neomezují na uvedené „závadné“ tituly a iniciativně vyřazují celou produkci dotčených nakladatelství, jiní s pronásledovanými kolegy otevřeně solidarizují a knihy určené k likvidaci se snaží zachránit. „Něco si necháváme, něco schováváme ve skladu v naději, že přijdou lepší časy, a něco posíláme do venkovských knihoven,“ cituje nezávislé ruské internetové vydání Vjorstka anonymního zaměstnance jednoho z moskevských knihkupectví.
Zdá se, že všechna zmíněná represivní opatření, která dopadla na nezávislý segment ruského knižního trhu, spolu souvisí a není vyloučené, že mají společného jmenovatele.
V únoru letošního roku došlo k překvapivé a zdánlivě směšné události: bývalý ministr kultury a také Putinův poradce a vyjednávač ve válečných záležitostech Vladimir Medinskij byl zvolen předsedou dávno zapomenutého Svazu spisovatelů, formálně přežívajícího ještě od sovětského období. Záhy poté bylo (rovněž z Medinského iniciativy) rozhodnuto o přenesení odpovědnosti za řízení knižní oblasti z Ministerstva pro digitalizaci na Ministerstvo kultury. A vše nasvědčuje tomu, že cílem těchto manévrů je vytvořit na ministerstvu institucionálně zakotvený cenzurní orgán, který v Rusku dodnes prakticky neexistuje.
Větší nakladatelé a knihkupci, kteří se po událostech posledních týdnů cítí ohrožení, na tom v současnosti mají paradoxně zájem: „Medinskij může zavést alespoň nějaká pravidla a procedury, které budou nakladatele a knihkupce chránit před zvůlí bezpečnostních orgánů. Vznikla tak paradoxní situace, kdy si ‚patriotičtí aktivisté‘ a někteří nakladatelé ohledně zavedení cenzury notují,“ uvádí autor analýzy na stránkách nezávislého ruského internetového vydání Re:Russia.
Taková ideologická kontrola nakladatelské činnosti podle něj pravděpodobně povede k zániku některých potenciálně výnosných segmentů knižního trhu a také k umělému prosazování ekonomicky nevýnosné duchovně-patriotické literatury, která se od počátku války potýká s nezájmem čtenářů. „Cílem Medinského je vytvořit ideologicky spolehlivý knižní trh, a pokud možno přitom nezlikvidovat jeho komerční potenciál,“ popisuje situaci autor analýzy.
Menší a tematicky vyhraněná nakladatelství však nemusejí cenzuru přežít. Již koncem minulého roku oznámilo ukončení své činnosti například známé moskevské nakladatelství No Kidding Press, které představovalo nakladatelskou avantgardu a posledních deset let seznamovalo ruské čtenáře s klasikou i novinkami v oblasti autofikční, feministické a queer literatury. „Přišel čas se rozloučit. Poslední dva roky byly těžké. Přišly jsme o některé kanály distribuce, ocitaly jsme se na černých listinách knižních veletrhů a setkávaly se s dalšími problémy, které tu nemůžeme uvést z bezpečnostních důvodů. Podařilo se nám vydat spoustu skvělých knih, ale tato epocha skončila,“ uvedly na vysvětlenou nakladatelky.
A zdá se, že epocha, která začala v dobách perestrojky přechodem od samizdatu ke svobodnému knižnímu trhu, v něčem skutečně skončila. Nicméně podřídit spletitý svět malých ruských nakladatelství totálnímu ideologickému dohledu není jednoduché ani pro hyperaktivního Putinova úředníka formátu Medinského. A není ani jisté, že o to bude usilovat. A tak knihy mnohých autorů, kteří s Putinovým režimem nesouhlasí nebo proti němu svými texty dokonce protestují, vycházejí v Rusku dodnes. A pravděpodobně – aspoň ještě nějakou dobu – vycházet budou.
Ale i když tyto možnosti skončí, nějaké řešení se najde. A nemám na mysli jen exilová nakladatelství, která v posledních letech zažívají opravdový rozkvět. Tradice ilegální nakladatelské činnosti se v Rusku táhne od dob slavného Nikolaje Novikova, který si koncem osmnáctého století za vydávání zakázaných knih odseděl čtyři roky v Šlisselburské pevnosti, až po pověstný sovětský samizdat. Bylo by s podivem, kdyby se dnes, kdy psací stroj a kopírák vystřídaly neomezené možnosti digitální komunikace, nenašlo nějaké šikovné řešení.
