Článek
Pokud by někdo na týden vypnul televizi a sociální média, aby se následně opět připojil, možná by ani zprvu nepostřehl, že ve venezuelském vedení někdo chybí.
Na státní televizi se opět objevují známé tváře režimu včetně ministra vnitra Diosdada Cabella a ministra obrany Vladimira Padrina Lópeze. Na dopadení prvního z nich USA vypsaly odměnu 25 milionů dolarů, na toho druhého 15 milionů dolarů.
Jistě, kníratý Nicolás Maduro, jemuž opozice říkala „tropický Stalin“, plnil televizní obrazovku a rádiové vlny téměř každý den. Pro mnohé byl tváří teroru, vůdcem, který nechal zabít, uvěznit či mučit členy jejich rodin, příbuzné, přátele a známé. Fakt, že zmizel a drží ho nyní USA, je pro ně úlevou a zadostiučiněním. Tyran své dny teď tráví v malé cele a je velmi pravděpodobné, že za mřížemi skončí po zbytek života.
Jeho klika se ale ve Venezuele nadále pevně drží u moci. V politbyru prostě jen chybí jedna židle. Konsolidace postmadurovské vlády byla rychlá a hladká. Trump vsadil na Madurovu viceprezidentku Delcy Rodríguezovou, která chytře zjemnila svou image z ohnivé revolucionářky na pragmatickou, ekonomicky zaměřenou političku.
Zabralo to. Opozice na čele s Maríou Corinou Machadovou a Edmundem Gonzálesem, kteří v létě roku 2024 evidentně vyhráli prezidentské volby, zůstali na druhé koleji. A to Machadová dělá všechno pro to, aby si ji Trump oblíbil. Včetně prohlášení, že mu klidně předá svou Nobelovu cenu míru. Tohle už není partnerství, ale lísání.
María Corina Machadová získala loni v prosinci Nobelovu cenu míru.
Trump sice může svůj názor změnit za pochodu, tak jak to ostatně dělá. Zdá se ale, že jeho koněm ve Venezuele je Delcy Rodríguezová.
Stále stejní zarputilci
Americký prezident stále hrozí, že v případě, že se ona a celá Madurova klika nebudou chovat tak, jak on si představuje, dá rozkaz k druhému vojenskému úderu. Ponechme teď stranou legitimní obavu, že by se případný druhý útok nemusel povést tak jako ten první, kdy Američané měli svým způsobem velké štěstí, že v caracaském údolí nikdo z nich nezemřel.
Je dobré si uvědomit, že Delcy Rodríguezová stejně jako už zmíněný Diosdado Cabello možná směrem k Trumpovi nabízejí přívětivější tvář. Směrem dovnitř země to jsou ale stále ti stejní zarputilí revolucionáři s představou, že pouze oni jsou povoláni k vedení země, a kdo nejde s nimi, jde proti nim.
Cabello noc co noc objíždí čtvrtě Caracasu v doprovodu ozbrojených sil, sám v plné polní s vojenskou helmou na hlavě. Tvrdí, že on a jeho lidé chrání obyvatele hlavního města a dbají na to, aby se nebáli. V diaspoře se Cabellovi smějí. Kde byl, když do Caracasu vlétla americká letadla a vrtulníky, píší na sociálních sítích.
Schovával se, zní logická odpověď. Proč se tedy teď takto producíruje ulicemi v obklopení po zuby ozbrojených vojáků, policistů, členů tajných služeb a polovojenských jednotek? Odpověď je opět nasnadě: Tohle není výzva směrem k Trumpovi, tohle je hrozba namířená Venezuelanům. Jinými slovy: Jsme to my, kdo stále má zbraně a klidně je proti vám použijeme.
Venezuelský režim sice propustil hrstku politických vězňů v jakési propagandistické hře pro Trumpa. Zahájil ale také razie v domech politických oponentů, stále zavírá, unáší a mučí. Za mřížemi se v poslední době mimochodem ocitlo několik předních venezuelských novinářů.
Hořká deziluze
Donald Trump zbavil zemi nenáviděného diktátora, jeho dílo ale nechal nedotčené. Někteří Venezuelané tak pouhý týden po dopadení Madura, o čemž léta snili, zažívají hořkou deziluzi. Šlo tedy Trumpovi jen o to, aby kontroloval venezuelskou ropu? Šlo mu jen o kšeft s maduristy? Vždyť z jeho úst zrovna nepadají slova jako demokracie, svoboda či lidská práva.
Jiný tábor má za to, že maduristé jsou teď v podstatně Trumpova rukojmí a on si s nimi budu moci dělat, co chce. Věří, že diktatura je oslabena a v posledním tažení už jen tím, že jim bude prezident USA diktovat ekonomickou agendu.
Rodríguezová a další budou ale Američanům klidně ropu a další nerostné bohatství posílat. V jejich očích je to prostě jen další „klient“, kterého musí uspokojit a svým způsobem uchlácholit, aby zmírnili hrozbu.
Na „výplatní pásce“ gangsterů se tak vedle venezuelských generálů, kolumbijských partyzánů a nejrůznějších ozbrojených skupin ocitly i Spojené státy Donalda Trumpa.
