Článek
Americký prezident Donald Trump zřejmě přistoupil k nové strategii ve svém úsilí zničit drogové kartely a odstranit od moci venezuelského diktátora Nicoláse Madura. Zabavil na otevřeném moři obří venezuelský tanker a naznačuje, že by američtí vojáci mohli takto obsazovat i další ropná plavidla patřící Venezuele.
Trumpův motiv se zdá být jasný: chce Madura odstřihnout od dvou největších příjmů režimu, tedy z drog a ropy.
Ve druhém případě může ale Trumpova kampaň nabrat úplně jiný, nežádoucí směr, v jehož důsledku může americký lídr ztratit podporu uvnitř Venezuely. Ta sice není nijak drtivá, přesto tu mnozí s opatrnou nadějí očekávají, že by Madurova tyranie mohla po bezmála třinácti letech skončit.
Může se ale opakovat historie emočních vzepětí a pádů, které v posledních letech provázely příběh několika venezuelských opozičních lídrů.
V roce 2019 žil Caracas takzvanou „guaidómánií“, již vyvolalo prozatímní prezidentství opozičního lídra Juana Guaidóa, tehdy přezdívaného „venezuelský Barack Obama“. Nesmírně populární politik dokázal do ulic hravě dostat statisíce lidí, udělal ale dvě zásadní chyby: Nezískal podporu klíčové armády, a podepsal se pod ropné sankce, které na Madura uvalil během svého prvního funkčního období Donald Trump.
Venezuela čeká na americký útok
Americký prezident Donald Trump nevylučuje přímý útok na venezuelské území, už přes dva měsíce přitom Spojené státy útočí na čluny v Karibském moři a východní části Tichého oceánu, které podle Washingtonu slouží k pašování drog. USA v oblasti výrazně posílily svou vojenskou přítomnost.
Členové americké administrativy se nevyjadřují jednoznačně o cílech případné operace proti Venezuele. Může jim jít pouze o rozbití drogových kartelů, ale nevylučují ani snahu o svržení režimu socialistického prezidenta Nicoláse Madura.
Režim Trumpovy výhrůžky využívá k mobilizaci svých příznivců, někteří pozorovatelé upozorňují, že americký útok by mohl část veřejnosti s vlažným vztahem k vládě naopak k Madurovi přimknout.
Efekt ropných sankcí byl okamžitý. I v Caracasu jsem mohl sledovat drasticky se zhoršující životní podmínky obyvatel. Tragická byla situace na už tak těžce zkoušeném venkově, kde pochovávali kojence, kteří zemřeli hlady.
Venezuela totiž za peníze vydělané na ropě kupuje kdeco, jídlo, léky, oblečení, elektroniku. Tato závislost není revolučním vynálezem, na černé zlato vsadily i vlády za demokratické éry (mezi roky 1958-1998, pozn. redakce). Ropy bylo tolik, že si země mohla dovolit koupit celý průmysl i zemědělství. Jinými slovy, bez práce byly koláče, tuny koláčů.
Zkorumpovaná opozice
Vina za ekonomický propad v roce 2019 vedle Madura ulpěla i na Guaidóovi. Ten dnes žije v miamském exilu a velká část jeho někdejších příznivců má za to, že si žije slastný život z peněz, které od Západu obdržel na boj za svobodu a demokracii Venezuely. „Podvedl nás, okradl, vzal nám poslední naději,“ slýchával jsem v poslední letech při cestách do země.
Opozice má vůbec u Venezuelanů špatnou pověst. Není se co divit, když si opoziční politici po Caracasu jezdili v luxusních vozech, oblečení do těch nejfajnovějších obleků, v rukou nejmodernější mobilní telefony. Kde si na to mohli v téhle krizi vydělat?, ptali se lidé.
Lídři venezuelské opozice a jejich pád
Venezuelskou opozici za čtvrt století socialistické revoluce, spuštěné dnes již zesnulým vůdcem Hugo Chávezem v roce 1999, vedla řada lídrů. Nikdo z nich ale Cháveze a jeho následníka Nicoláse Madura nedokázal sesadit.
Prvním vážným rivalem byl tehdejší šéf opoziční strany Primero Justicia Henrique Capriles. Ve volbách v roce 2013 prohrál s Madurem o pouhé procento. V roce 2017 mu režim zakázal politickou činnost na 15 let za údajné nesrovnalosti s hospodařením v době, kdy byl Capriles guvernérem státu Miranda.
Něco podobného se může stát současné vůdkyni venezuelské opozice. María Corina Machadová se teď nachází v Oslu, protože si do Norska přijela pro Nobelovu cenu míru. Tvrdí, že se do Venezuely vrátí. Režim nicméně vzkázal, že ji nechá uvěznit, protože je považovaná za uprchlíka před zákonem, nebo ji do země prostě nepustí. Politička může zvolit takzvané las trochas (převaděčské stezky) na venezuelsko-kolumbijské hranici, to by jí ale mohlo do žaláře přivést. Hranici by totiž překročila nelegálně.
María Corina Machadová se nyní nachází v Oslu, kam si přijela pro Nobelovu cenu míru. Prohlašuje, že se do Venezuely vrátí.
Machadová, 58letá politička, mezi stoupenci přezdívaná Železná lady pro své pevné morální zásady a odvahu, tak má před sebou těžkou volbu - vězení, nebo exil.
Ve vyhnanství přitom skončila celá řada lídrů venezuelské opozice. Na ty se v zahraniční za ta léta už zapomnělo a doma se stali irelevantními, když ztratili na popularitě. Představa je silná zbraň a ve venezuelské imaginaci nezná hranic. Země často upadá do deliria z příchodu mesiáše, aby se vzápětí okamžitě ponořila do zoufalství při jeho pádu.
Jak vypadá taková nepřející obrazotvornost? Třeba tak, že zatímco Venezuelané uvnitř země stále trpí, šéfové opozice si v zahraničí užívají a navíc prosazují radikální politiku vůči své domovině. Neboli, zatímco si Corina Machadová užívá slávy a pohodlí norské metropole, Trump mezitím vyhrožuje Venezuele, vyhazuje do povětří čluny s údajnými drogovými překupníky a zabavuje ropné tankery.
Drogová mafie
Železná lady vehementně podporuje americkou vojenskou operaci proti Madurovi a jeho lidem. Už léta tento režim nazývá drogovou mafií. Bude ale bombám a dronům přihlížet z bezpečí a luxusu západní Evropy nebo přímo z USA?
María Corina Machadová by se tak přiřadila k dalším lídrům, kteří v exilu sní o moci či pouhém návratu domů. O Juanu Guaidóovi už byla řeč, v Madridu už ale roky žije Leopoldo López, „Nelson Mandela Venezuely“ (režim ho téměř osm let držel v žaláři a domácím vězení). Oba, stejně jako nyní Machadová, tvrdili, že Venezuelu nikdy neopustí. Opustili.
Leopoldo López, aka Nelson Mandela Venezuely, už léta žije ve španělském exilu.
Vše samozřejmě záleží na nevyzpytatelném Donaldu Trumpovi, který už měsíce tvrdí, že jsou dny Nicoláse Madura sečteny. Jeho válečné tažení ale skýtá řadu rizik. Pokud se stáhne, nebo zaútočí jen symbolicky, Maduro zůstane a bude stoupenci revoluce vzýván jako legendární bojovník, který se nezalekl ani „impéria“.
Pokud se Trump nakonec rozhodne pro drtivý útok, situace se může vymknout z rukou a Venezuela se stane Sýrií Jižní Ameriky, tedy zemí ve víru násilí, chaosu a bezpráví.
Může se také stát, že speciální americké komando Madura a některé klíčové lidi režimu v tichosti zajme a z Venezuely odveze. Pokud tedy přelstí kubánské agenty, které Madura a jeho kliku bedlivě střeží.
Režimem umlácení, utrmácení a zničení Venezuelané by si pád Madura zasloužili. Je to tyran, který má na svědomí tisíce mrtvých, další davy mučených a unesených lidí. Kdysi nejbohatší zemi regionu přivedl mezi ty nejchudší.
Všechno to ale může pro venezuelskou opozici i USA skončit velkým debaklem a krveprolitím. A María Corina Machadová může vstoupit do historie jako další opoziční politik, který „pouze“ vyvolal silné emoce.
