Komentář: Zlato všude? Korupční kauza na Ukrajině je vlastně dobrou zprávou

Jako kdyby zprávy, které přicházejí z Ukrajiny, patřily k úplně odlišným zemím, ba planet. V úterý ráno Rusové bombardovali z letadel raketami Ch-101 Ternopil. Město hluboko na západě Ukrajiny, ze kterého je to mnohem blíž do Ostravy než na současnou frontovou linii. Ve dvou domech zahynulo pětadvacet lidí.

Ve stejný den - několik hodin potom - ukrajinský parlament odvolal dva ministry kvůli korupci. Ministryni energetiky Svitlanu Hrynčukovou a ministra spravedlnosti Hermana Haluščenka. A navíc poslal soud do vazby bývalého vicepremiéra Oleksije Černyšova. Také za korupci.

Země, která bojuje o své přežití proti brutálnímu agresorovi, zároveň řeší korupční kauzy těch, kteří stojí v jejím čele. Dlouholetý přítel ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Timur Mindič v noci prchal pronajatým autem dálnicí z Kyjeva na polskou hranici jako v mizerném špionážním filmu. Za peníze z úplatků si pořídil doma pozlacený záchod a policisté tam našli pytle plné eur. Mindič a další lidé čelí obvinění, že brali úplatky ze zakázek na projekty, které měly chránit energetickou infrastrukturu proti ruským náletům.

Pro mnoho Ukrajinců je to bolestivé. Mnozí ztratili při ruských útocích nebo na frontě příbuzné a přátele. Představa, že z peněz, které měly v těžké době zajistit teplo a světlo, si někdo pořídil zlatý záchod, je vskutku otřesná. Ale je to zároveň i dobrá zpráva. Tady je vysvětlení, proč.

Za prvé se ukazuje, že přes všechny problémy, překážky a drhnutí systém boje s korupcí na Ukrajině funguje, a to nejlépe v její historii. Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a speciální protikorupční prokuratura (SAP) „jedou“ nezávisle na politickém vedení země.

Letní pokus prezidenta Zelenského podřídit tyto instituce generálnímu prokurátorovi ztroskotal na velkém odporu ukrajinské veřejnosti. Byla to největší Zelenského chyba od začátku války. V dnešní Ukrajině si skutečně nikdo nemůže být jistý, že mu cokoliv projde. A ti, kteří budou v pokušení svoji moc a funkci zneužít, musejí počítat s tím, že skončí ve vazbě, nebo na potupném útěku pod pláštíkem noci na dálnici mezi Kyjevem a polskou hranicí.

Za druhé je třeba srovnávat i s minulostí. Ukrajina se skutečně změnila i v boji s korupcí. Paradoxně to vypadá, že ne, ale víc odhalených případů korupce neznamená, že je jí více. Spíš to, že dříve její vyšetřování a postih nefungovaly.

Svržený prezident Viktor Janukovyč byl králem všech korupčníků. Za tři roky si on a lidé kolem něj, kterým se přezdívalo rodina, přišli na 37 miliard eur. Na úplatcích, provizích ze smluv na dodávky energie, na státních zakázkách. Bývalý premiér z devadesátých let Pavlo Lazarenko zmizel v USA a s ním stovky milionů dolarů.

Hrdinka oranžové revoluce z roku 2004 a pozdější premiérka Julija Tymošenková inkasovala miliony z firmy Sjednocené energetické systémy Ukrajiny, která měla monopol na dodávky ruského plynu ukrajinským odběratelům. Když v roce 2000 ukrajinský novinář gruzínského původu Heorhij Gongadze zveřejnil materiály o zkorumpovanosti tehdejšího prezidenta Leonida Kučmy, zmizel a policie našla později jeho tělo bez hlavy.

Mnoho vlivných ukrajinských oligarchů a politiků dostávalo peníze z Ruska, ať už přímo, nebo prostřednictvím obchodních kontraktů. Ale nešlo jen o Rusko. Jedním z nejbohatších Ukrajinců a majitel všeho možného i skoro nemožného, od bank až po ocelárny a rafinérie, byl Ihor Kolomojskyj. Muž, který ale zároveň v roce 2014 financoval dobrovolnické prapory, bojující na Donbase proti Rusům. Podporoval kampaň Volodymyra Zelenského v roce 2019. A dnes? Je obviněn z praní špinavých peněz a podvodů a ve vazbě čeká na soud.

Odpůrci pomoci Ukrajině vidí v odhalených případech korupce důkaz správnosti a oprávněnosti svého postoje. Ve skutečnosti je to přesně naopak: jde o důkaz, že chamtivost a zneužívání moci se na Ukrajině přestávají vyplácet.