Článek
Přestože zůstává prezidentem, na veřejnosti se objevuje zřídka. Každodenní záležitosti Nikaraguy za něj řeší jeho spoluprezidentka a manželka Rosario Murillová.
V neděli se Daniel Ortega na veřejnosti objevil po dvou měsících. Během projevu vypadal osmdesátiletý vůdce křehce, mluvil pomalu a většinu času seděl. Přesto zemi oznámil rozhodnutí, ke kterému se odhodlá málokterý diktátor.
„Už tu nebudou žádné další volby, aby se (opozice) pokusila chopit vlády a chopit moci,“ oznámil někdejší revolucionář, který pomáhal svrhnout krvavou diktaturu. Středoamerické zemi vládne od roku 2007, předtím ji řídil už v letech 1979 až 1990.
Ortega zatím neupřesnil, jak přesně chce zrušení voleb provést. O novém prezidentovi by jinak Nikaragua měla hlasovat v příštím roce.
„Potřebujeme zákony, které postaví zeď, bariéru, proti pučistům a zrádcům, kteří prodávají vlastní zemi,“ prohlásil Ortega v narážce na spolupráci opozice se Spojenými státy.
„Nikdy, nikdy, nikdy,“ řekl o dalších volbách. Promlouval k tisícům státních zaměstnanců, kteří byli podle místních médií donuceni k účasti na shromáždění na připomenutí revoluce z roku 1979, kdy se Ortega stal vůdcem vojenské junty.
I diktátoři pořádají volby
Ani předchozí nikaragujské volby v roce 2021 nebyly demokratické, Ortegův režim před nimi zatkl potenciální kandidáty a potlačoval disent.
Pokud ale opravdu svůj nový slib splní, přidá se Nikaragua k hrstce zemí na světě, které se ani nepokouší vyvolat náznak politické soutěže. Volby v nějaké formě pořádají i státy jako Bělorusko nebo Čína, na celonárodní úrovni se jimi neobtěžují například absolutistické monarchie jako Saúdská Arábie nebo Brunej.
„Tímto rozhodnutím Ortega a Murillová stvrzují přechod země k plnohodnotné rodinné diktatuře,“ poznamenal pro deník The Guardian analytik zaměřený na Latinskou Ameriku Tiziano Breda z organizace ACLED.
„Ortega a Murillová se zjevně bojí, že i nejmenší politické otevření může vytvořit podmínky, aby se projevil disent a ohrozil jejich moc,“ dodal pro agenturu AP.
Kdo je Daniel Ortega
Syn obuvníka se v pouhých 15 letech připojil k levicové Sandinovské národní osvobozenecké frontě (FSLN). Členům hnutí se ve zkratce říká „Sandinisté“. Tato skupina bojovala proti diktatuře Anastasia Somozy, jehož rodina vládla zemi od roku 1936, než ho právě tito partyzáni v roce 1979 svrhli.
Ještě jako dvacetiletý Ortega s kulometem přepadl pobočku Bank of America v hlavním městě Managua, aby získal finanční prostředky. Byl zatčen a během sedmi let ve vězení podroben krutému mučení.
„Ortega pohřbil nikaragujskou demokracii už dávno,“ řekl deníku The New York Times někdejší zatčený prezidentský kandidát Félix Maradiaga, který žije v americkém exilu. „Je to zkrátka prohlášení, které jednoznačně ukazuje, jak mu spadla maska určité legality, již se snažil držet,“ doplnil.
Čistky v tajných službách i rodinném kruhu
Tajní agenti nikaragujského režimu už léta zatýkají studenty, profesory, kněží, novináře, humanitární pracovníky, staré partyzány i lidi z chudinských čtvrtí. Vláda rodinám a příbuzným ani neoznámí, že jejich blízcí byli uvězněni. V temnotách žalářů či tajných skrýší přitom končí i staří lidé, ženy a nezletilí.
Opozice čerstvě 80letého Ortegu nazývá křupanem (El Bachi) a 74letou Murillovou čarodějnicí (La Bruja) a obviňuje je z brutální kampaně, při níž mizí desítky lidí všech věkových skupin, původů, zaměstnání či politické afiliace.
Ve spárech tajných agentů totiž podle španělského listu El País končí i někdejší Ortegovi revolucionáři z dob guerillové války. V domácím vězení skončil i Ortegův bratr Humberto.
Na černé listině se objevil také Hugo Torres, který putoval do skutečného žaláře, kde mu tamější pobyt podlomil zdraví natolik, že po převozu do nemocnice zemřel. Ortega může být přitom veliteli dodnes vděčný, Torres ho totiž de facto osvobodil z vězení.
Všichni tito Ortegovi někdejší nejbližší spolupracovníci mohli dlouhé dekády počítat s ochranou prezidenta. Poměry se ale v této „zemi vulkánů“, jak se někdy Nikaragui přezdívá, viditelně změnily.
„Vlna zatýkání ukazuje, že tuto ochranu ztrácejí, což analytici připisují kroku spoluprezidentky, která se snaží očistit (vládnoucí) dynastii od nepohodlných figur,“ napsal loni El País.
List The New York Times k čistkám a zátahům dodal, že toto svévolné zatýkání bez soudního řízení je jednoduše „novou taktikou v rámci dlouholetého politického útlaku v Nikaragui“.
Ortega a Murillo od roku 2018 eliminovali téměř veškerou opozici, která by mohla ohrozit jejich moc, podotýká list s odkazem na krvavé potlačení občanských protestů z onoho roku. Vládní jednotky tehdy zabily nejméně 300 demonstrantů.
Dlouhodobější proměna režimu
Hispanista Radek Buben z ibero-amerických studií Univerzity Karlovy před časem Seznam Zprávám řekl, že v Nikaragui dochází jednoduše k hluboké přeměně z režimu absolutní vlády revolučních Sandinistů na režim absolutní vlády rodiny Daniela Ortegy a Rosario Murillové.
„Ta rodina se chystá na smrt Daniela Ortegy,“ řekl Buben s tím, že Murillo připravuje na vládnutí jejich syna Laureana. „Ortega v té zemi už prakticky nevládne. Je na tom zdravotně špatně, téměř se neobjevuje na veřejnosti. U moci je opravdu Rosario Murillová,“ doplnil.
Prezidentka přitom nemá s revolučními veterány žádné vřelé vztahy. „Tyto legendy (revoluce) byly loajální k Ortegovi a později k penězům. Tady už dávno o socialismus nejde, to už je jen nálepka. Murillová má ale své lidi, kteří jsou na ní závislí a jejího syna za vládce přijmou,“ upozornil Buben.
