Článek
Už tři měsíce nedostala Kuba žádnou ropu. V zemi tak nefunguje elektřina, městská hromadná doprava, odvoz odpadu. Nemocnice odkládají operace, školy a továrny zkracují pracovní týden.
Rozklad státu se tak logicky promítá v dramatickém úbytku turistů.
„Výpadky elektřiny, hromady odpadu na každém rohu, uzavřené restaurace a ani si nemůžete vyjet do vnitrozemí, protože není benzin,“ postěžoval si Seznam Zprávám Jacques, kanadský profesor v důchodu, který ostrov nedávno navštívil.
Příště prý raději pojede třeba do Dominikánské republiky, aby se vyhnul „stresu a otrávenosti“.
Situace je tak vážná, že vůdce Kuby, Miguel Díaz-Canel, v přímém přenosu státní televize přiznal, že země už nějaký čas vyjednává s administrativou Donalda Trumpa o „vyřešení rozporů mezi oběma zeměmi“.
Miguel Díaz-Canel během projevu, v němž přiznal jednání s USA, odvěkým nepřítelem Kuby.
Americký prezident používá daleko přímočařejší tón. Tvrdí, že Kuba je na pokraji kolapsu. „Uzavřete dohodu, nebo my uděláme, co je třeba,“ řekl Trump o víkendu na palubě Air Force One s tím, že „možná akce“, na kterou narážel, přijde až po ukončení války proti Íránu.
„Nejprve se vypořádáme s Íránem,“ dodal.
V současné napjaté situaci ale na ostrově existuje skupina lidí, kteří jsou připraveni na časy, kdy by socialistický systém po téměř 70 let nahradilo tržní hospodářství.
Hotely v portfoliu vojáků
Jak upozornil list The New York Times (NYT), na ostrově stále rostou nové hotely, a to i přesto, že pokoje - na ostrově jich má být 85 tisíc - jsou z celkové kapacity obsazeny jen ze zhruba 20 procent.
„V loňském roce navštívilo Kubu pouhých 1,8 milionu zahraničních turistů, což představuje pokles oproti 4,7 milionu v roce 2018,“ řekl NYT Paolo Spadoni, profesor společenských věd z Augusta University v americkém státě Georgia, který nedávno vydal knihu o kubánském cestovním ruchu.
Proč tedy investovat do upadajícího průmyslu?
Odpověď je podle Spadoniho jednoduchá. Vysoce postavení kubánští vojáci, kteří de facto řídí ekonomiku země, se připravují na časy kapitalismu. Hotely vnímají jako investice do nemovitostí, které se přetaví v lukrativní zdroj bohatství.
Řetězec těch největších a nejluxusnějších hotelů na Kubě provozuje firma Gaviota, která je součástí konglomerátu GAESA. Společnost vedou kubánští generálové a plukovníci a spadá pod ni cestovní ruch, bankovnictví, maloobchod stejně jako dovoz a vývoz.
„Vojenské úřady zřejmě uvažují v dlouhodobém horizontu a chtějí mít pod kontrolou cenný majetek pro případ, že by se komunistická vláda přiklonila k demokracii,“ uvedl profesor Spadoni.
Ať už ji (Kubu) osvobodím, nebo ji obsadím, myslím, že si s ní můžu dělat, co se mi zlíbí. V současné době je to velmi oslabený národ.
O armádě a jejím výlučném postavení ví své i profesor politologie Eduardo Gammara z Floridské mezinárodní univerzity. „Kubánská armáda je především výdělečná firma. Na ostrově vlastní kde co. Bude se jim dobře dařit jak za Castra, tak za Trumpa,“ poznamenal pro Seznam Zprávy.
Kubánské vysoké šarže jsou tak i politickým hráčem. Ostatně rozhovory s Washingtonem má podle informací amerického serveru Axios vést podplukovník Raúl Guillermo Rodríguez Castro, který má na ostrově přezdívku „Raúlito“ (Malý Raúl). Také se mu říká „El Cangrejo“ (Krab).
Rodríguez je vnukem Raúla Castra. Tento dnes už 94letý revolucionář půl století zastával pozici ministra obrany a deset let byl prezidentem.
Nový vůdce na obzoru
Kuba se během jednání s Američany zavázala, že po 70 letech otevře ostrov zahraničním investorům. Na ostrově by přitom mohli podnikat a dokonce vlastnit nemovitosti i členové miamského exilu, který kubánští komunisté dekády démonizovali.
Oscar Pérez-Oliva Fraga, místopředseda vlády a prasynovec Fidela Castra, přitom oznámil, že ostrov hodlá navázat také „plynulé obchodní vztahy s americkými společnostmi“.
„Týká se to také investic – a to nejen těch malých, ale i velkých, zejména v oblasti infrastruktury,“ řekl v prohlášení pro stanici NBC News.
Pérez-Oliva Fraga by přitom mohl být novým vládcem Kuby. Španělský list El País například nedávno napsal, že je mužem, který se profiluje jako „Delcy Rodríguezová z Havany“.
Deník narážel na současnou venezuelskou prezidentku, někdejší pravou ruku diktátora Nicoláse Madura, která ale úzce spolupracuje s administrativou Donalda Trumpa.
Kubánská armáda se zatím každopádně staví za nynějšího kubánského vůdce Díaze-Canela. Armádní špičky prohlašují, že jsou připraveny bránit suverenitu a nezávislost ostrova. Čestným šéfem armády stejně jako kubánské revoluce přitom zůstává Raúl Castro, který společně s Fidelem vybral Díaze-Canela za pokračovatele kubánské revoluce.
Kuba si letos připomíná sto let od narození a deset let od úmrtí Fidela Castra. Je ale otázkou, zdali na očekávané oslavy a vzpomínkové piety vůbec dojde. Zakladatel kubánské revoluce, který ostrovu vládl téměř půl století, se totiž narodil v srpnu a zemřel v listopadu. Revoluce nemusí do léta a podzimu vydržet.
Kuba totiž ztratila zdroj ropy a dá se tak očekávat, že období bez dodávek paliva se může protáhnout. V posledních 25 letech ostrov zásobovala ropou ideologicky spřízněná Venezuela. Ta je teď ale pod „dozorem“ USA a venezuelští socialisté tak na příkaz Trumpa přestali Kubě zlevněné dodávky posílat.
Venezuelu jako největšího dodavatele černého zlata krátce nahradilo historicky spřátelené Mexiko. Prezidentka Claudia Sheinbaumová se ale také podřídila tlaku ze strany Donalda Trumpa, který Mexiku pohrozil vysokými cly, pokud bude Kubě ropu nadále poskytovat.
Sheinbaumová musela vzít v potaz fakt, že USA jsou pro Mexiko největším ekonomickým partnerem. Až 80 procent mexického vývozu směřuje právě do Spojených států. Prezidentka tak na Kubu místo ropy posílá alespoň humanitární pomoc ve formě jídla a léků.
Nepomůže ani přítel kubánské revoluce
Podobný postoj zaujala i Brazílie, největší vývozce ropy a zemědělských produktů v Jižní Americe. Zemi přitom vede levicový vůdce Luiz Inácio Lula da Silva, známý svou náklonností ke kubánské revoluci.
Státní ropná firma Petrobas se ale obává, že by kvůli rozsáhlé síti mezinárodních bankovních vazeb, včetně těch v USA, mohla kvůli Kubě čelit sankcím nebo jiným odvetným opatřením.
Lula přitom dodnes čelí od opozice nevraživosti kvůli investici v hodnotě 600 milionů dolarů na rekonstrukci kubánského přístavu Mariel. Stavba ale uvízla na mrtvém bodě a Kuba peníze Brazílii nikdy nevrátila.
