Kyjev zrychluje řízení války a mění ruské kalkulace

Od posledních změn ve vedení válečné administrativy prezidenta Volodymyra Zelenského se v Kyjevě postupně vyrýsoval nový způsob řízení celé války. Podle expertů, kteří jej hodnotili pro Seznam Zprávy, je méně roztříštěný, více soustředěný a výrazně rychlejší v rozhodování.

Dříve se klíčové kroky často rozpadaly mezi různé části velení a státních institucí. Dnes se stále více propojují. Vojenské plánování, práce se zpravodajskými informacemi i obranná výroba jsou čím dál těsněji navázané a fungují spíše jako jeden provázaný systém.

„Význam posledních vládních změn nepochybně souvisí s tím, že se ukrajinská pozice postupně posiluje. Přesun bývalého šéfa rozvědky Kyryla Budanova do širšího okruhu prezidentského rozhodování naznačuje snahu mít v centru člověka spojeného s armádou, který přemýšlí primárně bezpečnostně a strategicky,“ popsal pro Seznam Zprávy analytik ukrajinského serveru The Kyiv Independent Adam Sybera.

Stejného názoru je ukrajinský politolog Ihor Semyvolos: „Poslední personální změny představují zásadní posun od klasického byrokratického řízení k agilnímu, rychlému rozhodovacímu modelu přizpůsobenému vysoce intenzivní obranné válce,“ řekl redakci.

I Zelenskyj potvrdil, že lepší koordinace byla cílem personálních změn ze začátku letošního roku. „A to se podařilo,“ zhodnotil pro Seznam Zprávy politolog Oleksij Haran z Kyjevské národní univerzity. V praxi dokáže Kyjev rychleji reagovat na vývoj na bojišti.

„Ukrajina dnes působí silněji, než tomu bylo řadu let. Pravděpodobně nejsilněji od konce roku 2022, kdy dosáhla významných územních zisků v Charkovské oblasti na východě a kdy osvobodila Cherson na jihu,“ poznamenal pro Seznam Zprávy analytik think tanku Atlantic Council Peter Dickinson.

Zároveň se postupně oslabuje schopnost Kremlu navenek projektovat svou sílu. „Myslím, že jsme úspěšně identifikovali určité slabé body Ruska,“ doplňuje Haran.

Tento tlak má podle analytiků několik rovin.

Zaprvé, ukrajinské dronové útoky zasahují cíle hluboko na ruském území i v týlu, včetně vojenské a energetické infrastruktury, což narušuje logistiku a fungování zásobovacích řetězců.

Zadruhé komplikují fungování ruských sil v okupovaných oblastech a zvyšují jejich ztráty, což oslabuje operační stabilitu na frontě. A v neposlední řadě přispívají i k psychologickému efektu, který snižuje pocit bezpečí uvnitř Ruska a oslabuje dojem kontroly, který se Kreml snaží udržovat.

Kombinace tlaku na různých úrovních podle části analytiků může přispět k ukončení války. Nejde o rychlé vojenské vítězství, ale o postupné vytváření situace, ve které Moskva dospěje k závěru, že pokračování bojů už nemůže přinést lepší výsledek než jednání.

„V případě jaderné mocnosti nelze vítězství dosáhnout rozhodující vojenskou porážkou, ale donucením protivníka změnit své kalkulace,“ píší autoři únorové studie nizozemského think-tanku HCSS.

Podle studie Rusko válku ukončí teprve tehdy, až dospěje k pěti závěrům: že ukrajinský stát nezkolabuje, že nedokáže ovládnout velká ukrajinská města, že opotřebovací válku nemůže vyhrát, že dohoda mu nabídne více než pokračování bojů a že budoucí agrese bude stát více, než může získat.

Na tuto logiku navazuje i širší ukrajinský válečný plán, který Kyjev po nástupu nového ministra obrany Mychajla Fedorova postupně rozpracoval a veřejně popsal jako strategii s cílem „donutit Rusko k míru“. Plán se ale zároveň v čase vyvíjí a upravuje podle toho, jak se mění situace na bojišti i podmínky mezinárodní podpory.

V původní podobě stál na třech hlavních prioritách: chránit ukrajinské území před ruskými útoky ze vzduchu, na zemi i v kyberprostoru a zároveň omezit schopnost Ruska vést válku prostřednictvím tlaku na jeho energetické příjmy.

Postupně se tento rámec podle analytiků posunul do jednodušší podoby tří souběžných tlaků: udržet vojenský tlak na frontě, zasahovat ruskou logistiku a zázemí v týlu a oslabovat financování války.

„Technicky jsme nyní dostatečně silní na to, abychom například dokázali izolovat Krym od logistické podpory, a totéž děláme i v prostoru poblíž Záporoží,“ vysvětluje politolog Haran.

Z pohledu Ukrajiny je stále významnější právě postupná izolace Krymu. Systematickými údery na protivzdušnou obranu, letiště, logistické uzly, sklady munice, radarové systémy a námořní infrastrukturu totiž dlouhodobě zvyšuje cenu ruské přítomnosti na poloostrově.

Výsledkem je, že Rusko muselo část Černomořské flotily přesunout z Krymu, přemístit letectvo hlouběji do vnitrozemí a zároveň posilovat ochranu Kerčského mostu i zásobovacích tras.

Z pohledu Kyjeva tak nejde jen o jednotlivé údery, ale o postupné vytváření situace, kdy se Krym stává pro Rusko logisticky náročnějším a hůře udržitelným prostorem.

„Ukrajina sice zatím nemá kapacity na jeho vojenské osvobození, ale systematickými údery dlouhodobě zvyšuje cenu ruské přítomnosti na poloostrově,“ říká analytik Sybera s tím, že schopnost udržovat tlak stovky kilometrů za frontovou linií patří k největším posunům ukrajinských schopností za poslední dva roky.

Ukrajina tímto postupně přebírá větší část tlaku na Rusko sama. Podniká kroky, po kterých část expertů volala už několik měsíců po návratu amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu, mimo jiné v souvislosti s jeho jednáním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Současně podle části analytiků tento vývoj zapadá i do širšího posunu v mezinárodním kontextu války. Role Spojených států v mírových rozhovorech mezi Ruskem a Ukrajinou se částečně proměnila, a přestože se po nedávné dohodě na Blízkém východě Američané znovu aktivně vracejí do jednání, Ukrajina už je nepotřebuje tolik jako dřív.

Naopak Trump měl podle informací serveru The Kyiv Independent v soukromém rozhovoru dokonce vyzvat Zelenského, aby postupoval odvážněji.

Kyjev se zároveň stále víc snaží prosadit přímé setkání Zelenského s ruským vůdcem Vladimirem Putinem, které Trump podporuje, zatímco Kreml odmítá. Jeden z ukrajinských představitelů uvedl, že Trump teď nevěří, že Putin udělá cokoli bez tlaku.

„Zelenskyj si získal respekt Donalda Trumpa tím, že je Ukrajina čím dál soběstačnější. Právě to teď může být důvod, proč se Spojené státy znovu více zapojují, Trump se totiž podle něj tradičně snaží být součástí těch kroků, které jsou vnímány jako projevy síly,“ vysvětluje Dickinson.

Stejně to v rozhovoru pro Seznam Zprávy minulý týden vnímal také jeden z českých diplomatů, který situaci na Ukrajině a v Rusku blízce sleduje: „Myslím si, že Trumpovy názory teď budou Ukrajině nakloněné více než před rokem nebo půlrokem. Prezident vyjadřuje určité pochopení pro ukrajinskou pozici, ale Rusové nepochybně zase vymyslí něco, čím se ho pokusí ovlivnit,“ řekl.

Ukrajina zároveň vyvíjí nové zbraně i systémy protivzdušné obrany a americkou techniku se snaží nahrazovat všude tam, kde je to možné. Z technologického hlediska tak získává určitou výhodu, mimo jiné i díky tomu, že ministerstvo obrany vede Mychajlo Fedorov, kterého mnozí Ukrajinci považují za jednoho z hlavních motorů domácích inovací.

„Fedorov má pověst efektivního a relativně nezkorumpovaného administrátora. V ukrajinském prostředí často dochází k tomu, že reformně orientovaní politici jsou postupně vtahováni do dlouhodobě zakořeněných korupčních struktur. V případě jeho ministerstva k tomu ale nedošlo, mimo jiné proto, že resort vznikal prakticky od nuly,“ vysvětluje Dickinson.

To vše dnes Ukrajině nahrává. Jenže jiný zásadní problém ale podle analytiků nezmizel – nedostatek lidské síly.

„Ukrajina sice dokáže osvobozovat území rychleji než v minulosti, ale žádný zásadní průlom do okupovaných oblastí zatím nepřišel. Technologická převaha pomáhá vyrovnávat rozdíl v počtech, nedokáže ho však plně odstranit,“ upozorňuje Sybera.

Právě proto si podle něj Ukrajina ani nadále nevystačí bez podpory spojenců. V posledních týdnech se tak stále častěji otevírá otázka, zda a jak by se do větší míry mohla zapojit Evropa, pokud by další pokusy o mírová jednání vedená Spojenými státy znovu ztroskotaly.