Článek
Americký prezident Donald Trump už několikrát pohrozil novými sankcemi vůči Rusku, a to v případě, že Moskva nepřistoupí na příměří na Ukrajině. To se zatím nestalo a Trump dosud svá varování nenaplnil.
Přesně měsíc od summitu v aljašském Anchorage, kde Trump vítal šéfa Kremlu Vladimira Putina na červeném koberci, jsou tak mírová vyjednávání na bodu mrazu, jak potvrzuje poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak.
„Mimo humanitární výměny zajatců a těl padlých vojáků k dalším jednáním nedochází a pravděpodobně ani nedojde, dokud k tomu Rusko nebude systematicky donuceno,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Zůstává nejisté, zda Kreml ultimáta z Bílého domu bere vážně a zda hrozba sankcí dokáže ovlivnit ruský postup na bojišti. Trump navíc aktuálně uvedl, že je připraven přistoupit k postihům až poté, co všechny země NATO přestanou nakupovat ruskou ropu a zavedou přísné tarify proti Číně – podmínky, které jsou prakticky nesplnitelné.
Rusko mezitím pokračuje v eskalaci. Minulý týden dopadly jeho drony na území Polska, narušit měly i vzdušný prostor Rumunska. Už dříve se objevily zprávy o budování či rozvoji základen u hranic s Finskem a Estonskem.
Podle Podoljaka využívá Kreml současný stav války k testování obrany Evropy. „Pro Putina je eskalace směrem k Evropě v podstatě jediným scénářem, jak si udržet moc. Tyto útoky tedy nelze považovat za náhodné provokace. Připravuje si půdu pro skutečné zásahy,“ varuje.
Je to měsíc od summitu v Anchorage. Jak byste v tomto kontextu ohodnotil současný stav mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou?
Bohužel musím říct, že Rusko o žádný realistický vyjednávací proces nestojí. Naopak – má zájem na pokračování války a ani to nezastírá. Vidíme to jak v oficiálních prohlášeních, tak v praktických krocích.
Momentálně funguje jen ten tzv. humanitární aspekt, tedy výměna zajatců nebo těl padlých vojáků. Ale všechny ostatní oblasti vyjednávání jsou zastavené a nebudou znovu otevřeny, dokud se nepodaří Rusko systematicky donutit k jednání.
Z oficiálních prohlášení je často těžké vyčíst, zda se na diplomatické úrovni něco skutečně děje. Třeba něco, o čem se neinformuje. Takže kromě výměny zajatců se momentálně o ničem nevyjednává?
Přesně tak. Vše ostatní je zablokované. Aby se to změnilo, musí přijít systematické donucení Moskvy.
Čím donutit Putina, aby se posadil k jednacímu stolu?
Zahrnuje to sankce určitého rozsahu a úrovně. Jde především o zavedení sekundárních sankcí proti klíčovým odběratelům ruských energetických zdrojů. Tyto země dnes pomáhají Moskvě udržovat příjmy a částečně obcházet sankční režim, a právě proto je zásadní, aby tlak mířil i jejich směrem.
Druhým prvkem je vojenské zvýšení tlaku, tedy dodávky zbraní jiné úrovně – zejména dalekonosných systémů, které by Ukrajině umožnily zasahovat klíčové cíle v hloubce ruského území, a tím narušit schopnost Ruska vést válku.
Pokud tyto komponenty budou, bude možné posadit Putina k jednacímu stolu. Ve všech ostatních případech bude dál dělat to, co dělá dnes – natahovat čas, pokračovat v raketových a dronových útocích proti civilnímu obyvatelstvu a obcházet sankce přes země třetího světa.
Přinesl podle vás summit v Anchorage něco hmatatelného, co by mohlo posunout mírový proces dál?
Setkání na Aljašce ukázalo hlavně snahu USA sehrát aktivní roli prostředníka. Američané chtěli posadit obě strany k jednacímu stolu a alespoň otevřít debatu o možném scénáři ukončení války.
Problém je v tom, že zatímco USA se snažily proces urychlit, Rusko používalo tato setkání úplně jinak: k získání času, k pokusům obejít sankce – zejména ty sekundární proti svým odběratelům v Indii, Číně nebo jinde – a zároveň k pokračování války. Moskva dokonce otevřeně říká, že vyjednávací proces chce doprovázet útoky na civilní obyvatelstvo. To je součást jejich strategie psychologického tlaku na Ukrajinu i na Evropu.
Jestli tomu dobře rozumím, summit tedy ukázal rozdílné přístupy USA a Ruska?
Ano, přesně tak. Na jedné straně jsme viděli ochotu Spojených států aktivně hledat cestu k ukončení války, na druhé totální neochotu Ruska ji ukončit.
Je potřeba opakovaně zdůraznit ještě jednu věc: Ruská zahraniční politika v současné podobě funguje v zásadě jen skrze válku. Bez ní Rusko rychle ztrácí vliv, ustupuje na periferii globálních debat a zároveň čelí hlubokým vnitřním problémům.
Co podle vás Rusko sleduje útoky v Polsku?
Pro Putina je eskalace směrem k Evropě v podstatě jediným scénářem, jak si udržet moc. Tyto útoky tedy nelze považovat za náhodné provokace. Rusko využívá válku na Ukrajině k testování hranic, oslabování mezinárodního práva a zpochybňování autority globálních institucí. Cílem je přerozdělení vlivu v Evropě a návrat k logice, kdy Moskva kontroluje východní Evropu podobně jako za dob Sovětského svazu.
Konkrétně u Polska šlo o sérii systematických imitativních dronových útoků, přes 25 strojů, cíleně zaměřených na infrastrukturu ve čtyřech vojvodstvích. Tím Rusko testovalo, jak by vypadaly případné skutečné útoky a jak funguje obrana.
Myslíte si, že je Rusko připraveno k eskalaci plnohodnotné války s NATO?
Nejde o to, co my považujeme za pravdu či nepravdu. Diskuze o tom, že případný konflikt mezi Ruskem a NATO by mohl nastat až v letech 2027–2030, tedy za několik let, nereflektují realitu.
Jaká je tedy podle vás realita?
Taková, že Rusko zvyšuje objem eskalace a provokací. Na severním směru kumuluje zdroje podél finské a estonské hranice a současně prudce navyšuje aktivitu v oblasti Baltského moře.
Do tohoto tlaku patří i agresivní informačně-propagandistická rétorika, tvrdší vměšování do politických procesů a volebních kampaní v řadě zemí, zejména ve východní Evropě. Součástí jsou také diverze a provokace, včetně vojenských cvičení probíhajících na území Běloruska.
A do toho patří i systematické imitativní útoky na území států NATO. Bez tvrdého donucení Ruska k vyjednávání a k zastavení bojů bude Moskva jen dále zvyšovat objem eskalace a expanze směrem k Evropě.
