Článek
Ještě před pár lety patřily americké drony k symbolům technologické převahy – kompaktní, přesné a osvědčené v operacích speciálních sil. Jejich nasazení na Ukrajině po ruské invazi v roce 2022 však odhalilo, jak rychle se může realita moderního bojiště změnit.
Zmíněné bezpilotní letouny se ukázaly být příliš drahé pro masové nasazení, zranitelné vůči ruskému elektronickému rušení a často i překvapivě neúčinné, jak už dříve popsal pro deník The Economist dronový vývojář a expert Valerij Borovyk, jehož stroje byly podle dostupných informací nasazeny i při operaci Spiderweb – překvapivém ukrajinském útoku na strategické bombardéry hluboko na ruském území.
Zkušenost s těmito systémy odstartovala širší proměnu. „Museli jsme se přizpůsobit, a rychle,“ řekl Borovyk pro Seznam Zprávy.
Ukrajina se postupně stala nejen bojištěm, ale i jakousi laboratoří, kde se technologie testují v reálném čase. Zatímco západní výrobci přiváželi své sofistikované produkty, stále větší roli začaly hrát jednoduché, levné a rychle upravitelné drony vyvíjené přímo na místě – ty, ve kterých je dnes Ukrajina expert.
A i když Spojené státy spustily vlastní programy zaměřené na rychlejší vývoj a výrobu dronů, stále spíše dohánějí ztrátu. Ukrajinci totiž vyvinuli a začali hromadně vyrábět vlastní záchytné stroje určené k ničení ruských dronů, zejména typu Šáhid, čímž si vytvořili novou vrstvu protivzdušné obrany.
Ukrajinské interceptory
Dnes jde o nejefektivnější typ ukrajinských dronů, který má na kontě největší počet zničených iránských dronů Šáhid. Fungují tak, že startují vertikálně, poté přecházejí do horizontálního letu a díky křídlům dokážou šáhidy dohnat. Nesou přibližně 500 gramů výbušniny a před nárazem se odpálí – tlaková vlna pak často způsobí detonaci bojové hlavice samotného šáhidu.
Aby celý systém fungoval, je zapotřebí několik prvků: samotný dron, pozemní řídicí stanice, posádka (operátor, inženýr, pyrotechnik, navigátor) a hlavně přístup k radarovým datům. Jen díky nim je možné sledovat cíl ve vzduchu a navádět interceptor přesně.
Právě proto Washington požádal Kyjev o pomoc při sestřelování íránských dronů, přičemž ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj okamžitě vyslal na Blízký východ své experty.
Postoj amerického prezidenta Donalda Trumpa se však mezitím změnil, když v rozhovoru pro Fox News uvedl, že poslední, koho Spojené státy potřebují, jsou Ukrajinci. A dodal, že americké systémy jsou „nejlepší na světě“.
Ještě loni přitom z amerických bezpečnostních kruhů zaznívala varování, že Spojené státy v této oblasti zaostávají za tempem technologických i geopolitických změn. Od té doby se podle řady analytiků situace spíše zhoršila. Upozorňují zejména na strukturální slabiny amerického přístupu – roztříštěnost mezi civilní, komerční a vojenskou sférou, která komplikuje rychlou adaptaci i zavádění inovací.
„Zkušenosti výrobců i vývoj na bojišti zároveň ukazují na ještě zásadnější problém: Klíčovou výzvou už není jen detekce nebo obrana proti dronům, ale i samotná schopnost je vyrábět ve velkém,“ popsal ve své analýze například Brett Freedman, ředitel pro nové technologie v americkém Institutu pro kritickou infrastrukturu.
Podobného názoru je Ken Gleiman, plukovník v záloze a profesor na Arizona State University. „Spojené státy sice mají některé skvělé systémy a technologie, ale samotné zajištění dodavatelských řetězců, inovačních procesů a nákupních systémů, aby bylo možné tyto technologie vyrobit a integrovat do jednotek, je oblast, kde prostě Amerika výrazně zaostává. Dosud měla armáda tradici velmi drahých a vyspělých systémů, ale dnes obranná komunita vidí nutnost rychle se přizpůsobit a měnit přístup,“ řekl pro stanici PBS News.
Moderní konflikty se totiž stále více opírají právě o bezpilotní systémy jako o jeden z hlavních nástrojů vedení války. Hned několik otevřených analýz naznačuje, že až 70–80 procent bojových ztrát ve válce mezi Ukrajinou a Ruskem připadá právě na drony, zatímco tradiční dělostřelectvo nebo letectvo hrají podstatně menší roli.
„Nejde o scénář budoucnosti, ale o současnou realitu. Přesto Spojené státy zůstávají nebezpečně pozadu ve schopnosti vyrábět drony ve velkém měřítku,“ uvedl Brett Freedman.
Spojené státy se zpoždění snaží dohnat tím, že agresivně zvyšují domácí výrobu, aby uzavřely významnou „dronovou mezeru“ vůči Číně a Rusku. V současnosti spoléhají na programy jako Replicator, jejichž cílem je vyrábět tisíce levných, malých bezpilotních systémů, vhodných pro rychlé nasazení na bojišti. I tak se nicméně USA stále soustřeďují na vyspělé, špičkové systémy a masová výroba levných bojových dronů jim podle expertů zatím uniká.
Jedním z hlavních problémů americké výroby dronů je dostupnost klíčových komponent. Mnohé z nich – například senzory, čipy nebo motory – jsou na světovém trhu vyráběny převážně čínskými firmami.
Jak popisuje televize CNN, pro americké vojenské systémy je používání čínských součástek bezpečnostně nepřijatelné, protože by mohly představovat riziko špionáže nebo sabotáže. Domácí alternativy sice existují, ale jsou výrazně dražší a často obtížněji dostupné, což zpomaluje masovou výrobu levných dronů schopných rychlého nasazení na bojišti.
Současně se americká armáda a vývojáři snaží kopírovat taktiky protivníků prostřednictvím reverzního inženýrství. Zkoumají například íránské drony vybavené umělou inteligencí, které používá Rusko (např. model LUCAS), s cílem vyvinout vlastní variantu s výrobními náklady mezi 25 000 a 50 000 dolary za jednotku.
CENTCOM's Task Force Scorpion Strike - for the first time in history - is using one-way attack drones in combat during Operation Epic Fury. These low-cost drones, modeled after Iran's Shahed drones, are now delivering American-made retribution. 🇺🇸 pic.twitter.com/VYdjiECKDT
— U.S. Central Command (@CENTCOM) February 28, 2026
Naproti tomu průměrná cena ukrajinských FPV dronů je výrazně nižší, jak redakci popsal Serhij Sternenko. „Normální FPV drony fungující na rádiovém signálu stojí zhruba 350 dolarů (asi 7300 korun), drony schopné nést větší zátěž a pracovat na optickém vláknu přibližně 700–750 dolarů, drony určené k likvidaci velkých ruských průzkumných dronů asi 1000 dolarů a drony k ničení šáhidů 2200–2500 dolarů za kus. Pro srovnání, jeden dělostřelecký náboj ráže 155 mm dnes stojí kolem 3000 eur,“ přiblížil muž, jemuž se přezdívá „král ukrajinského nebe“.
Cena dronů sice částečně vysvětluje, proč je Ukrajina napřed, ale hlavním faktorem je jejich výkon a praktičnost pro boj. Ukrajinské firmy vyrábějí lehké, agilní stroje, které přesně odpovídají potřebám fronty a rychle se měnícím požadavkům. Zatímco západní firmy testují technologie jen v laboratořích, Ukrajina je vyvíjí přímo v boji.
